1. - Já jsem co? ČARODĚJKA???

13. september 2006 at 19:52 | TheMajestic |  D.A.S. 2: Desert Snake
První kapitolka druhé části mé trilogie DAfkoS je poněkud z jiného prostředí, ale komu to vadí, kontinent sem, kontinent tam... Hlavní hrdinkou je Llein, celým jménem Elleinoire Ephirs [eleinoar epfirs], je z Egypta, seznamte se...

Llein se probrala velmi brzy. Slunce ještě nevyšlo. Posadila se na posteli a opřela se o stěnu, která byla z jedné strany postele. Dívka zavřela oči. Chvíli přemýšlela, pak oči otevřela a dívala se z okna ven. Musela ještě chvíli počkat.

Otčím ji včera dost zmlátil a poslal ji bez večeře spát. Zamkl jí v pokoji. Netušil ale, že už od svých šesti let měla náhradní klíč. Dlouho do večera nemohla usnout. Přemýšlela, čím se provinila tentokrát, ale ani za tři hodiny usilovného přemýšlení na nic nepřišla. Nakonec si to vysvětlila tím, že mu v práci něco nevyšlo. Kde vlastně pracoval? Říkal, že v pojišťovně, ale kdo by ho tam tak často mohl vytočit? Už několik měsíců chodil stále více nerudný, nervově labilnější. Dívka pomalu začínala pochybovat, že tam pracuje.

Už celý rok s matkou plánovali, na jakou školu ji pošlou, protože už měla věk na střední školu. Byla to nějaká střední ve vzdáleném koutě země. Její o rok starší nevlastní sestra Ronda, se kterou se otčím přiženil, šla na výběrovou školu až v Hamshire v Anglii. Bylo to hrozně daleko. Přes celý kontinent. Otčím ji měl mnohem radši, jak jinak. Ji plánoval poslat na nějakou státní školu v Baní Suwayf. Bylo to město nedaleko jejich města, kde bydleli, Al - Faujiku. Jeho plány však pohořely, jakmile dívka oslavila jedenácté narozeniny. Věděla, že jí matka bude blahopřát, otčím na to zapomene a sestra na to nebude reagovat. Ona sama na tom neviděla žádnou slávu, prostě byla o další rok starší.

Slyšela jak velké vchodové dveře zaklaply. Vylezla z postele a podívala se z okna. Už šel pryč. Rychle otevřela skříň a převlékla se. Natáhla na sebe vytahané džíny, které měla těsně pod kolena dlouhé. Na vrh si hodila černou košili, která byla naprosto bez ozdob. Lehce zkusila dveře. Byly stále zamčené, opět zapomněl. Podívala se přes klíčovou dírku. Klíč byl v zámku. Zase víc práce.

Odněkud vytáhla drátek a opatrně klíč vysunula. Slyšela, jak spadl na zem. Zasunula pak vlastní klíč do zámku a otevřela si dveře. Svůj klíč pak schovala. Dále vzala klíč, kterým ji otčím v pokoji zamkl a šla ho vrátit na své místo.

Potom šla do kuchyně. Udělala si k snídani kukuřičné placky a do sklenice si nalila ananasový džus. Chvíli poseděla na verandě. Zatímco snídala, její sestra kolem ní prošla, aniž by si ji všimla. Taky to mělo svoje světlé stránky. Nezačaly se hádat a tak Llein by neměla večer dostat výprask, že zase sestře "dělala naschávaly". Ani ji nezajímalo, kam šla. Beztak šla za tím svým Emmetem, se kterým už asi tak půl roku ulétala. Otčím zřejmě netušil, že jeho milovaná dceruška už dávno není panna. Myslel si, že se dobře provdá, ale kdo by si ji vzal… Llein se zamyslela, pak si to ale připustila… kurvu, dořekla si v mysli.

Uslyšela nějaký hluk v kuchyni, to už vstal poslední obyvatel tohoto domu - její matka. Za chvíli vyšla na verandu a sedla si vedle Llein.
"Všechno nejlepší," usmála se na ni.
"Díky," usmála se Llein konečně. Měla překrásný úsměv a mnohem krásnější smích. Moc. Často se usmála natož usmívala. Většinou k tomu neměla ani příležitost. Musela si totiž dávat, pozor, aby si to otčím nebo sestra nevysvětlili jako úšklebek nebo posměch.
"O čem přemýšlíš?" zeptala se jí matka.
"Jestli ještě někdo, kromě nás dvou, má tušení, že mám dnes narozeniny," řekla. Mamka se usmála.
"Určitě nějaké tvé kamarádky ví, že máš dnes jedenáct," řekla jí matka smířlivě.
"Já nemám žádné kamarádky," pomyslela si, ale nahlas to neřekla. Její matka nemusí vědět, že má jen ji.
"Jak dojíš, mám pro tebe dárek," usmála se na ni mamka.
"A jaký?" Hned zapomněla, jaký má hlad. Její mamka se začala smát. Smála se krásně, ale Llein se smála ještě krásněji. Kdyže zasmála, nikdo nedokázal být smutný. Její smích budil radost i naději v nejhorších a nejtemnějších časech. Sama však šťastná nemusela být.

Rychle do sebe naházela zbytek snídaně. Zanesla talíř i prázdnou sklenici do kuchyně. Mamka jí potom zavedla do jejího pokoje. Už předtím donesla zabalený dárek pro ni. Podívala se na Llein s úsměvem. Najednou dole v kuchyni něco zašramotilo. Obě se ohlédly, že by zloději? Pomysleli si.
Mamka řekla Llein, ať zůstane v pokoji. že se tam poohlédne. Když se vrátila, držela v ruce jakýsi svitek s krásným zdobením. Záhadně se usmívala. Llein se na to dívala překvapeně. Pošta?
"Takže mám pro tebe další dárek," usmála se.
"Dva dárky?" zeptala se Llein překvapeně.
"Vlastně tři, ale Rejen z toho mít moc radost nebude," podotkla. Llein se usmála, o to víc se jí to líbilo.
"Nenapínej mě prosím, kdybych byla struna, už bych dávno zahrála C4," zaškemrala Llein. Mamka se usmála. Podala Llein úzký balíček.
"O tomhle Rejenovi radši neříkej vůbec a schovávej si to," napomenula. Llein pokývala hlavou a krabici otevřela. Byly tam dvě šavle. Oči se jí rozzářily.
"Vím, že ráda cvičíš se šavlemi, ale neměla si svoje vlastní…,mno teď je už máš," řekla. Llein položila šavle zpět do krabice. Potom se zářivým úsměvem se vrhla mamce kolem krku. Děkovala jí.
"Věděla jsem, že ti udělám radost," usmála se mamka.
"To teda jo," přikyvovala Llein.
"K těm dalším dárkům. Jeden je tenhle dopis a ten druhý s ním úzce souvisí - pojedeme do Káhiry na nákupy," řekla. Llein se na ni podívala překvapeně.
"Do Káhiry? Ale jakto? Co je v tom dopise?"
"Nevím, co je tam napsané, ale je to dopis ze střední školy, proti které se rodiče ani pěstouni nemohou odvolat. Rejenovi se to bude líbit o to méně, že celý minulý a předminulý rok se usiloval o to, aby tam vzali Rondu, což se mu nepovedlo. Neodpovídala hlavnímu požadavku a to ho štve," vysvětlila.

Llein si vzala obálka. Mamka se otočila ke dveřím.
"Nechám tě s tím dopisem o samotě," řekla a odebrala se do kuchyně.

Llein se klidně usadila na posteli vedle krabice se šavlemi. Prolomila pečetní vosk a rozvinula svitek.

Vážená slečno Ephirsová,
dnešním dnem Vám přejeme všechno nejlepší k Vašim narozeninám.

Tímto dopisem Vám rovněž oznamujeme, že jste byla přijata na školu Kouzel a zaklínadel v Rehijon - Sintra.

Školní rok Vám začíná 1. září. Do školy se lze dostat toliko po Nilu parníkem označeným jménem naší školy - "Sintra", a to z přístavního mola 12 v Káhiře. Parník odplouvá v 13:00, 1. 9. t. r. Lístek je nutno objednat soví poštou nejméně dva dny předem.

Seznam učebnic pro první ročníky pro nastávající školní rok naleznete na druhém svitku.

Těšíme se na Vás.

S pozdravem

Škola kouzel a zaklínadel v Rehijon - Sintra.

Llein se na to dívala překvapeně, jakkoli věřila v kouzla a čáry netušila, že by to tak mohlo být doopravdy. Navíc ji otčím všechny zmínky o magii snažil vymlátit z hlavy a prohlásil toto téma za tabu.

Mamka jí ale řekla, že usiloval, aby se tam dostala Ronda, a proto je tak naštvaný. Že by o tom věděl? Proč se tedy snažil jí to z hlavy vymlátit? Že by nechtěl, aby se dozvěděla cokoli o magii? Proč jí tolik nenávidí?

Byla ale šťastná, že je čarodějka. Byl to zvláštní pocit. Jaké to tam asi bude? Kolik toho budou ostatní vědět o magickém světě? Jak bude za nimi pokulhávat?

Měla obavy, ale větší z otčímovy reakce. A v tom se rozhodně nespletla. Celý den uběhl celkem mile. Večer jim zazvonil nastavený zvonek. Spustil se vždy v 19:00, kdy nastával čas, aby začali připravovat večeři, aby byla hotová dřív než se otčím vrátí.

Llein vklouzla za plotnu. Udělala, jak jí mamka poradila, jehněčí kotlety, ty Rejen přímo zbožňoval.

Mamka ho chtěla nějak naladit, aby se potom příliš nerozčílil, když mu řekne tu novinku, že Llein bude chodit do Sintry.

Během večeře Rejen nic nepojal, jenom si liboval. Po večeři dal děvčatům volno, což znamenalo, ať se nemotají nikde poblíž. Potom se s manželkou odebrali do jeho komnat.

Nakázal si zatančit tanec, už se ponoří do nekonečných hlubin rozkoše. Jeho manželka si zakryla tvář rudým závojem. Přisedla si k němu. Podívala se na něj. Z jejího pohledu Rejen jasně poznal, že mu potřebuje něco říct, než začnou.
"Tak co potřebuješ?" zeptal se.
"Dnes je 6. prosince, Llein má narozeniny," řekla Misah.
"A?" zeptal se nechápavě.
"Jedenácté," řekla.
"A co já s tím?" nechápal.
"Přišel jí dopis ze Sintry," řekla opatrně. Ucítil obrovskou zlost ženoucí se mu do hlavy. Venku se ale zdál být klidný. Věděla, že je to ticho před bouří. Nic však nepřišlo. Byl trochu simější, ale jinak na něj žádné jiné procesy nenastaly. Kolem půlnoci šli spát. Misah usnula okamžitě. Rejen ještě chvíli přemýšlel. Potom se tiše vytratil z postele. Oblékl si volné kalhoty, aby tady po baráku nechodil jen tak, jak ho kdo-ví-kdo stvořil (protože Bůh opravdu jen sotva). Pomalu přešel po chodbě až k pokoji, kde spala Llein.

Potichounku otevřel dveře. Nakouknul dovnitř. Llein už opravdu spala. Byla tak sladká, pomyslel si. Náhle se ale vzpamatoval. Byla přece "jeho" dcerou, uvědomil si najednou. Ach, jak on ho nesnášel. Mohli být na vrcholu slávy, jeho rodina, kdyby on tehdy nebyl na vrcholu moci. Přesto, a tím si zároveň odporoval, ho obdivoval a toužil se k němu znovu přidat a jakmile se dostal k jeho nejbližším, byl zase v sedmém nebi. Jenomže zase to netrvalo dlouho. Protože před několika lety nastaly události, které běh události zase zvrátily a on za záhadných okolností zmizel. Právě ale v jeho řadách se poznal s otcem Elleinoire. Jmenoval se… ksakru, řekl si, jak se ten hajzl jmenoval. Potom si uvědomil, že to není důležité, protože jediné na čem vždy záleželo byla moc a právě on měl moc ho vždy předhodit jako obětního beránka. Přesto všechno se stále považoval za věrného a dlouhý čas jej hledal. Potom ale musel usednout a vydával do teď rozkazy jenom z povzdálí a z pohodlí krásného domu v Al - Fayyumu. Jak ji mohli vzít do Sintry? Jasně pocházela z mocného kouzelnického rodu, navíc víc než čistokrevného. Pamatoval si moc dobře, kdo založil její rod, vždyť mu to její otec stále předhazoval:
"Naše rodina se datuje od dob pradávných a jejím zakladatelem byl ušlechtilý velmi mocný bratr Slytherinův. Stejně jako své dvojče zdědil po otci hadí jazyk a po matce jasnovidectví. Nikdy mu však nebylo dáno dosáhnout stejné velikosti jako jeho bratrovi - Salazarovi. Zemřel ve věku 28 let, nežť, zanechajíce potomka mužského a potomka ženského pohlaví, opustil tento svět, vykonal mnoho velkých skutků, o kterých praví nejedna kronika. Dnes ho už známe pod jménem Ranoien či také Velevážený, v několika zmínkách, které byly sepsány jeho stoupenci…" pamatoval si to doslovně. Tolikrát to slyšel. Mno, je pravda, že její rod byl opravdu starobylý a opravdu čistokrevný, ale jak to, že ji přijali na Sintru a jeho Rondu ne? Jak jen mohli říct o ní, že je moták?! Jak?!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.