1. - Jak těžké je sehnat jednu blbou informaci...

19. september 2006 at 18:53 | TheMajestic |  D.A.S. 3: Black Puma
Tak jste se dočkali první kapitoly poslední části trilogie. Musím přiznat, že to je krapet MS, ale je to tam ze všech nejmíň poznat, tak že se dobře bavte...

Byla temná noc, nebe bylo zatažené a měsíc sotva kdy prorval oblohu, aby vysvitl ven. Utíkala ulicemi seč mohla. Zahnula za roh. Připravila si hůlku. Do popelnice, za kterou se ukryla, narazila kletba.
"Ksakru…měli by zakázat učení magie upírům…," skrčila se. Potom se zase vydala na útěk. Ledabyle za sebou mávla hůlkou.
"Solem," křikla a nejbližší upír vykřikl a obrátil se v prach.
"Osm," řekla si potěšeně a běžela dál. Pomalu ale jistě jí začalo ubývat sil. Měla už toho dost a přesto ještě dva útočníci zůstávali. Kdyby měla vedle sebe ještě někoho, určitě by se jim postavila tváři v tvář a tohle hloupé utíkání a schovávání by nebylo zapotřebí, ale byla sama. Už několikrát se sama postavila mnohem větší přesile, ale tehdy to bylo jenom ze zoufalství. Taky to nikdy pro ni nedopadlo nijak světově.
"Kurva…zasranej Voldy. Všechno jenom čistokrevný, čistokrevný a přitom se obklopuje takovými jako mozkomorové, obři, upíři a další. Fakt bomba!!! Mohl by si taky vybrat, co chce! K čertu!" hádala se v duchu zatímco utíkala. Hned na to vyslala kouzlo na dalšího upíra.
Zbyli už sami dva. Dívka se nějakým nepochopitelným způsobem vyhnula asi třem dalším kouzlům a pak vyslala dvě vlastní. Jedno sice minulo, ale to druhé jej už spolehlivě zasáhlo a upír se sesypal. Oddychla si. Klesla na zem a zhluboka oddychovala. Ležela tam asi deset minut, než mohla vstát. Cítila,jak se jí třesou nohy únavou.
Rozhlédla se kolem sebe. Všude špína a prach, krysy… prostě perfektní místo pro líbánky, ale to jen v případě, že jste žampión nebo nějaká sympatická plíseň. Vydala se cestičkou zpět a sbírala hůlky, které po upírech zůstaly. Ještě by si nějaké mudlovské děti mohly vypíchnout oko.
"Fajn, pro dnešek o šest Voldyho stoupenců míň," řekla si cestou.
"Ale co tady kurva dělali?" zeptala se sama sebe, jakmile sebrala poslední hůlku. Byla si jistá, že tady měli nějakou porady, když je vyrušila. Bohužel ji ale vycítili dřív, než se dostala k doslechu, a polovina z nich se za ní pustila… a polovina z nich se už nevrátí, zašklebila se při tomhle pomyšlení.
Dorazil na místo, kde byla předtím tajeních schůzka. Snažila se tam zachytit nějakou stopu,ale marně. Vytáhla si z kapsy potrhaných džínů malý bloček, který jenom silou vůle ještě stále držel pohromadě. Rychle v něm nalistovala nějakou stránku. Měla tam zapsána užitečná kouzla, přece si to nebude všechno pamatovat, ne? Konečně ho našla. Sedla si na zem a Zavřela oči. Potichu pronesla kouzlo, které si před chvilkou našla v bločku. Před očima se ji začaly rýsovat výjevy ze schůzky upírů.
Za příštího úplňku... Fénixův řád... Brumbál... bez vedení... zmatek... uznání pro Draky... oběti... Bradavice... mladé maso... volnost... krev... panika...
Vize se přerušila, protože v tom okamžiku je vyrušila. Dívka si přiložila hůlku ke spánku a vytáhla si vzpomínku na tuhle poradu. Vzpomínku pak uložila do lahvičky, kterou zašpuntovala korkem s jejími iniciály. Lahvičku si dala do kapsy a vydala se na cestu zpět. Šla pomalu, ignorovala dotěrné stíny a vlezlou zimu. Do nějakého pytlíku z hrubé látky nastrakala všech šest hůlek a poté i lahvičku se vzpomínkou.
Nebála se, že by ji někdo poznal. Tvář měla zakrytou maskou. Abyste tomu rozuměli. Nebyla to maska jako taková, ale byla to elegantní škraboška z černé škrobené krajky. Měla ji připevněnou k obličeji šikovným kouzlem, které je odolné proti ohni,nůžkám a škrábancím a taky vám ji nemohou žádným bůhvijakým kouzlem sundat dokud jste naživu. A pokud zemřete, spadne sama, ale to už utajení není třeba, takže to je i tak jedno. Samozřejmě, že si masku brala jenom na "lovy" a jinak ji měla dole. Na tohle kouzlo přišla zcela náhodou, když se snažila spálit jeden portrét a ono to nešlo. Později si na to vzpomněla a kouzlo využila na něco jiného, než na věšení obrazů na stěny.
Vešla do děravého kotle. Rozhlédla se kol. Nešlo jej přehlédnout. Přistoupila k němu.
"Rubeusi, dobrý večer," oslovila poloobra.
"Dobrej je, to teda jo," přikyvoval vesele Hagrid.
"Mám tady dárek pro Brumbála, můžu se na tebe spolehnout?" zeptala se.
"Jako vždycky," zabručel a vzal si od ní pro něj malý pytlík.
"Smím tě na něco pozvat?" zeptal se jí, i když předem znal odpověď. Kdykoli ji potkal v baru, měla před sebou nějaké pití a když se zeptal barmana, ten ho ujistil, že ani první ani desatou. Pozvat se ale nikdy nenechala.
"Ne díky, já ještě něco mám. Jo, Hagride, je tam i něco křehkého, takže kdybys mohl být..."
"Jo, já budu vopatrnej," s tím se rozloučili.
Rychle se přenesla volným přenášedlem na bradavické pozemky a spěchala do hradu. Během té honičky si to ani neuvědomila, ale venku se ochladilo. Taky se není čemu divit. Ona už byla skoro zima. Několika oklikami se vyhnula Filchovi a pak už prošla kolem Buclaté dámy a ocitla se v útulné společenské místnosti.
Rychle vyběhla schody, popadla ručník a ztratila se v koupelně. Byla špinavá od prachu na silnici, od kdo ví čeho, co se povalovali kolem těch popelnic a taky od krve. Jeden z těch upíru ji škrábl po ruce, takže tam měla tři hluboké rány, které jako jediné krvácely, zbytek už zaschl cestou.
"Ještě že upíři nejsou jako vlkodlaci, musí tě kousnout a pak ti dát napít vlastní krve, aby ses stal jedním z nich," řekla si. Při pomyšlení kolikrát by se musela přeměňovat, kdyby ji nakazilo všechno, co ji kdy škráblo či kouslo, se opravdu musela zasmát.-
"Ty vole, to by byla krize osobností jako z učebnice,"zasmála se a vyčarovala si hůlkou obvaz. Najednou se zarazila, někdo v ložnici se pohnul. Snažila se být jak nejtišeji dokázala. Dané osoba zase usnula. Oddychla si.
Ještě aby mi tak někdo přišel na její noční výpravy do "podsvětí", to by byl průšvih... A toho vysvětlování.
Omotala se do ručníku. Vrhla se pak k umývadlu, kde měla svoje špinavé věci. Zkusila se z trička vyprat všechnu zaschlou krev. To taky nebylo to nejjednodušší, a tak byla nucena použít těžký kalibr a vytáhla i hůlku. Ono "tričko"..., to se taky řekne, kdo ví jestli... Totiž... jenom člověk s opravdu velkou představivostí, by o tom ještě řekl tričko, zbytek lidí by se jí zeptal, ze kterého koštěte sundala ten hadr.
Musela hodněkrát vyměnit vodu, než bylo (alespoň v rozumných mezích) čisté. Mávnutím hůlky tričko usušila a stejný postup pak opakovala i u ¨džínů v podobném stavu jako tričko.
Neměla nejmenší zájem, aby ji na toněkdo přišel. Nikdo neznal její jméno a ani nevěděli, ajk přesně vypadá. V podsvětí jí říkali Stín nebo Černá puma (což se jí líbilo víc). Všichni ji chtěli dostat. Jak Voldemort, tak Řád a stejně tak i ostatní spodina, která se snažila dostat k moci (právě jako tihle upíři). Všichni toužili po informacích a to byl hlavní důvod, aby po ní pátrali. Navíc měla mnoho informací o naprosto všem, co se kde šustlo, tak že by byla velikou navýhodou, kdyby ji rychleji dostal někdo jiný. To se jim líbilo ještě míň, takže za její hlavu byla u některých "spolků" i vypsaná odměna.
Ona ale stála tělem i duší na straně Fénixova řádu. Dodávala jim přesté a čerstvé informace, za což ji byli nezvykle vděční, ale ani oni netušili, kdo ve skutečnosti je. Informace podávala přes Hagrida, který noc co noc vysedával v Děravém kotli. Nebo pokud nebylo spěchu,t ak to letaxem hodila Brumbálovi rovnou do kabinetu. Většinou je ale posílala přes Hagrida,hlavně když spěchala... paradoxně do školy.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.