3. - Legillimens

13. september 2006 at 19:47 | Dia
Amber zamířila do knihovny, protože potřebovala lektvar proti nočním můrám, který v jejich knížce zákonitě nebyl, a psát jejím pěstounům o knihu by vyžadovalo spoustu vysvětlování, do kterého se jí opravdu nechtělo.

Od posledního setkání s Radunskim, kdy byla aspoň z části při vědomí, se její noční můru zhoršily; vlastně byly stejné jako předtím, jenomže tentokrát už věděla, že se to opravdu stalo a to ji děsilo. Probírala knížku za knížkou, dokud nenašla něco, co by mohlo zabrat; přímo lektvar proti snům - Bezesný lektvar. Nechtěla se už totiž Hermioně, která měla postel hned vedle její, omlouvat, že ji probudila. Protože, jak jí Hermiona řekla, mívala tak špatné sny, že sebou házela a něco vykřikovala. Pak ji stálo mnoho úsilí přesvědčit Hermionu, že to nic není a že na ošetřovnu opravdu nepotřebuje.

Jediná potíž byla v tom, že doba přípravy tohoto lektvaru byla 6 dnů, což by sice potíž nebyla, ale jelikož Bradavice skoro vůbec neznala, tak netušila, kde by ho mohla připravovat…

Hm, kdo hledá, ten najde…

Amber ležela na posteli a poslouchala hudbu, když se Hermiona vrátila na pokoj. Už asi podruhé začala číst tu první knížku. A Hermiona jí věnovala zamyšlený pohled; byla skrz naskrz knižní mol, a tak byla velmi zvědavá, co to čte, ale nechtěla ji rušit, tak se pustila do vlastní knižní sbírky.

Amber to ale brzy vzdala, protože se nemohla soustředit, jak ji hlodalo, že i po odpoledni stráveném pročesáváním Bradavic, stále nemohla přijít na to, kde lektvar připraví. Nakonec se odhodlala, sundala si sluchátka a obrátila se na Hermionu.

"Hermiono?"
"Ano?"
"Potřebovala bych vědět, jestli na hradě existuje nějaké místo, které by pokud možno nebylo hned na očích a kam lidi moc nechodí…"
"A na co bys to potřebovala?"
"Na jeden, ehm, experiment."
"No, kdysi, v druhém ročníku jsme s Harrym a Ronem vyráběli Mnoholičný lektvar a použili jsme k tomu umývárnu Ufňukané Uršuly…"
"Kdo to je?" zeptala se Amber.
Hermiona jí tedy vysvětlila, kdo to je a jak se tam dostane. Amber jí pak poděkovala, že to určitě využije.
"Amber?"
"Ano"
"Co to čteš za knížku"
"Je to studie run"
"Ty studuješ runy?"
"Hm…" kývla.
"Tak to budeme chodit spolu, to je fajn. Máš už opsaný rozvrh?"
"To mám. Jenom nevím, kde se vyučuje Péče o kouzelné tvory?"
"Tak na to taky chodíš? Máme úplně stejné hodiny. Péči o kouzlené tvory vyučuje Hagrid, a tak to probíhá většinou někde u jeho boudy," vysvětlila Hermiona.
"To je dobře, aspoň jeden předmět, na který zaručeně trefím…"
"Nepůjdeme na večeři?" zeptala se nakonec Hermiona.
"Proč ne, stejně se na tu knížku nemůžu soustředit."

Prolezly podobiznou na chodbu a šly do Velké síně, kde se už stoly prohýbaly pod tíhou jídla. Sedly si naproti sobě, aby se mohly u jídla bavit a nakonec se Hermiona zeptala:
"Těšíš se, že přijede na Turnaj i Kruval?"
"Tak nějak. Brumbál říkal, že se ho můžou zúčastnit jenom ti, kterým už bylo sedmnáct, a já starší ročníky moc neznám, ale na ples doufám přijedou i holky."
"Stýská se ti po přátelích?"
"Moc…"

***

V noci zase nemohla spát, tak ji opět strávila ve společenské místnosti poslechem hudby a pročítáním jedné staré knihy o runách, kterou objevila v knihovně a okamžitě zabavila. Nakonec si ale řekla, že spát musí, tak se tiše proplížila do postele a zatáhla za sebou závěsu. Potom jenom vytáhla spod polštáře úryvek pergamenu, na kterém bylo načmárané kouzlo, které si dnes zvládla vyhledat.
"Silencio maxima!"
Závěsy její postele mírně zazářily a ona měla jistotu, že kouzlo fungovalo; konečně žádná vystrašená Hermiona.

***

Chladné oči barvy právě prolité krve.
"Kdepak jsi?"
Amber sebou škubla, jak se jí v hlavě rozezněla migréna s intenzitou bouracího kladiva.
"No tak… Neschovávej se přede mnou. Já ti přece neublížím."
Dívka ale využila oné bolesti, aby se probrala. Sice se jí to nepovedlo, ale teď už byla natolik při smyslech, že poznala, že se nejedná o normální noční můru jako v Kruvalu, ale o tu, která se jí zdála, kdykoli byla doma v Anglii.
"Kde jsi, poklade?"
Soustředila svou magii, aby ten hlas dostala z hlavy. Nitrobranu, alespoň její základy, se učili už dávno, a co škola už neučila, její pěstouni se postarali, aby zvládla na jedničku, jak se slušelo od čistokrevné čarodějky.

***

Hermiona se v noci probrala. Sice ze začátku netušila proč, ale brzy jí to došlo, když se rozhlédla po pokoji a uviděla slabou září kolem Ambeřiny postele. Rychle vstala a vydala se k ní, když se závěsy rozlétly a Amber se odpotácela k umývárně. Hermiona i přes tmu v pokoji viděla, že Amber ztratila jakoukoli barvu v její už tak bledé tváři, tak ji následovala. Ještě nevstoupila, když už slyšela dávivé zvuky. Sedla si tedy na schody a počkala, dokud se Amber nevrátí.

"Zavedu tě na ošetřovnu," oznámila Hermiona okamžitě, jak Amber vylezla, a její hlas nepřipouštěl žádné námitky.

Chodbou se sunuly skoro šnečím tempem, protože se Amber k migréně přidala i závrať.

Samozřejmě zákon schválnosti zapracoval a hned za prvním rohem potkaly Filche.
"Co tady děláte?" zavrčel na ně; byl však poněkud překvapen, že neutíkají.
"Amber je špatně, vedu ji na ošetřovnu."
Filch se otočil na druhou dívku a jeden pohled stačil na to, aby věděl, že si to nevymýšlí.
"Doprovodím vás. Paní Norrisová to na chvíli zvládne sama."

Amber ani netušila, jestli je na chodbách taková tma, nebo se jí tak tmělo před očima. Dvě chodby před ošetřovnou ale černota pohltila celé její vidění a ona se skácela k zemi. Filch ji okamžitě zvedl a vyrazil k ošetřovně už rychlým krokem.

Položil ji na první postel a vydal se ke dveřím, na které taky hned zaklepal. Brzy z nich vyšla Madam Pomfreyová ještě v županu a věnovala mu nabroušený pohled. Pohled se ale hned změnil, když si za jeho zády všimla panikařící Hermiony a Amber v bezvědomí.

Filch se s radostí vytratil; proč ztrácet čas na ošetřovně, když může chytat studenty po večerce?

Madam Pomfreyová začala nad Amber mávat hůlkou, zatímco se Hermiony vyptávala, co se stalo. Podle magického indikátoru, který na dívku vyslala, zjistila migrénu a hned si přivolala patřičný lektvar, který jí okamžitě vkouzlila přímo do žaludku. Brzy ale podle její tváře poznala, že bolest neustala.

Nejdřív chtěla zajít za profesorem Snapem, protože veškeré silnější lektvary musely být podávány v přítomnosti Mistra lektvarů, aby se ujistil o dávce. Nakonec ale zvolila Brumbála, protože neměla Ambeřinu medickou kartu z Kruvalu, a on jí slíbil, že ji vyžádá, jenom ji ještě nedonesl. Možná v ní bude nějaká zmínka o migrénách.

"Banánový likér" řekla heslo a chrlič ustoupil stranou a pohyblivé schody ji rychle vynesly až ke dveřím jeho pracovny. Jenom doufala, že ještě nespí. Brumbál ale okamžitě otevřel a Madam Pomfreyová mu rychle vysvětlila situaci.

Brumbál se okamžitě ponořil do nevyřízených dopisů a vyhledal ten z Kruvalu, který potřeboval. Pak se vydal i s Madam Pomfreyovou na ošetřovnu.

Hermiona mezitím usnula na Ambeřině přikrývce a Brumbál s ní jemně zatřásl. Hermiona chvíli mžourala, než jí došlo, že ještě není ráno, ale že s ní někdo chce mluvit.
"Tys ji sem dovedla?" zeptal se Brumbál, jakmile viděl, že už je vzhůru.
"Nebylo jí dobře," řekla Hermiona a v krátkosti vylíčila, co se té noci stalo, včetně té magické aury, co se objevila kolem Ambeřiny postele.
"Děkuji vám, slečno Grangerová. Máte ještě něco na srdci?" zeptal se jí, když si všiml, jak se tváří.
Hermiona na to obratem kývla a vylíčila mu Ambeřiny noční můry, o kterých si myslela, že už přestaly, a taky co během nich mluvila ze spaní.

Brumbál jí s úsměvem poděkoval a dovedl ji k volné posteli, ať se tam do rána prospí. Jakmile viděl, že je Hermiona plně v náručí Morfea, úsměv se okamžitě vytratil a dal prostor zamračení, které u něj bylo neobvyklé.

Z toho, co Hermiona vyprávěla, bylo zřejmé, že se dívce někdo pokoušel dostat do hlavy. Ale podle prohlídky ošetřovatelky bylo taky jasné, že ten někdo neuspěl. Vzdorovala mu? Ale jak by ve čtrnácti znala nitrobranu? Bohužel bude muset na odpověď počkat, než se Amber probudí. Zatím se ale rozhodl o tom informovat Snapea; Brumbál sice znal Nitrobranu velmi dobře, ale teď potřeboval informace a tudíž Nitrozpyt a na to byl expert právě Mistr lektvarů.

Ten se dostavil ještě té noci. Sice chvíli váhal, ale když mu Brumbál vysvětlil jeho podezření, tak taky souhlasil.

"Legillimens."

Trvalo mu poměrně dlouho, než našel vzpomínku, kterou Brumbál chtěl, a shlédl celou událost, která se dívce odehrála v hlavě té noci. Snape nemohl uvěřit svým očím. Jakmile se z její hlavy dostal, okamžitě si přivolal prázdnou lahvičku po elixíru, kterých bylo na ošetřovně spousta, přiložil špičku hůlky ke spánkům a vytáhl stříbřitý vlasec vzpomínky.

Oba se pak vydali do ředitelny.

"Zjistil jsi něco?" zeptal se Brumbál, jakmile se ocitli v bezpečí před zvědavýma ušima.
"Víc než by mi bylo milé," povzdychl si Snape a přemístil vzpomínku z lahvičky do myslánky, kterou zatím Brumbál položil na stůl.

Černočerná tma. Chvíli se snažili prokouknout i poslední stín, když vtom Snape chytil Brumbála za rameno.
"Tudy," řekl a popotáhl ho ve správném směru, kde v dálce pulzovalo matné světýlko.

Jak se vzdálenost zmenšovala, tak se světlo se přibližovalo. Brumbál pomalu začínal rozeznávat rysy. Byla to Amber, ale byl s ní ještě někdo…

"Raddle," zašeptal Brumbál nevěřícně.

"Pojď blíž. Jsi moje. Přece nechceš, abych ti ublížil?"

Voldemort držel dívku za krk. Z jeho ruky prýštila rudá záře stejná jako z jeho očí. Nejvíce světla však proudilo z Amber. Měla zavřené oči, a i když nemohla dýchat, tvář měla klidnou.

Něco tichounce šeptala a sotva postřehnutelně naznačovala ukazováčky rukou nějaké obrazce. Pomalu se z ní začínala linout stále bělejší záře. Teď už to byla Amber, která mohla dýchat, a Voldemort začal křičet bolestí a snažil se dostat od ní, ale nešlo to. Namířil tedy na dívku hůlku a kouzlem se dostal z jejího sevření. Amber upadla na imaginární zem a nehýbala se, i když měla otevřené oči. Voldemort si oddechl, když bolest ustala, a namířil na ni hůlku.

"Crucio," zašeptal. Dívka se ale ani nehnula, přesto z jejích zatnutých pěstí bylo poznat, že bolest cítí.

"To je všechno," řekl Snape a Brumbál jenom kývl hlavou a oba je dostal z myslánky ven.

"Co mělo znamenat, že má v hlavě Pána Zla?" zeptal se Snape.
"To ještě nevím, ale ujišťuji tě, že nebudu spát klidně, dokud na to nepřijdu."

 

2 people judged this article.

Comments

1 nomi nomi | Web | 8. february 2007 at 20:39 | React

teraz som si prvy raz precitala toto dielko a som ....no som hotova...uprimne ma potesila ta vasa stavka...takze sa tesim na pokracovanie....(postupne si pecitam aj ostatne poviedky,...teraz ked mam aj trochu casu;))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.