2. - Poprvé v těchto zdech

13. september 2006 at 19:43 | Dia
Často dlouho do noci poslouchala svého discmana. Její pěstouni sice mudlovské věci zavrhovali, ale co oči nevidí, srdce nebolí.

Dům jejích pěstounů byl velmi starý, přesto však domácími skřítky dobře udržovaný. Kolem domu byla zahrada a všude kolem lesy. Celý jejich pozemek byl ohraničen vysokým, železným, ornamentálně zdobeným plotem a k sídlu vedla široká sypaná cesta s bílými, říčními kameny po stranách, které ohraničovaly její běh.

Amber měla pokoj v západním křídle. Vysoká francouzská okna a velká postel s modrými nebesy, přesně podle jejího gusta.

První co udělala, když se vrátila, bylo jako vždy zakázat skřítkům uklízet její pokoj po dobu, kdy v něm bude bydlet, což vlastně zahrnovalo pouze letní prázdniny. Rychle jí bylo vyhoveno, protože skřítek, který se jednou prohraboval v jejích věcech, nešťastnou náhodou sletěl ze schodů… Její pokoj na rozdíl od zbytku sídla postrádal jakékoli obrazy, o kterých tvrdila, že to jsou staří šmíráci.

Jediné, co v jejím pokoji prozrazovalo stáří toho sídla, byl velký kamenný krb.

Dva měsíce se sice zdály dlouhá doba, ale díky spoustě dopisů od Hannah a Yolly to nebylo tak hrozné. Čas si taky krátila čtením knih, studiem jejích milovaných run a poslechem hudby, i když to mohla jenom v noci, aby ji nepřistihli s mudlovským vynálezem.

Konečně nastal srpen a přišel dopis z Bradavic. Amber si prohlédla seznam knih a okamžitě s tím šla za pěstouny, kteří ji hned po snídani vzali do Příčné, kde pořídili vše, co potřebovala.

Samozřejmě nezůstalo jenom u povinné výbavy. Taky by byl zázrak, kdybyste pustili Amber do knihkupectví a ona nevylezla s nějakou novinkou o starých runách; obzvlášť když většina jejích knih pocházela z Ruska, takže měla jistotu, že ty anglické mít nebude. Nějakým nedopatřením taky zabloudila na Obrtlou ulici, kde si jí kupodivu nikdo nevšímal, ale to proto, že tam svým vzhledem zapadla, jelikož byla celá v černém.

Zkušeným okem vyhledala nejbližší vetešnictví, kde ke své radosti našla pár knih o runách; nejenom o runách, ale ty knihy byly přímo psané runami. Prodavač jí taky řekl, že jde o originály a že má ještě několik knížek od stejného autora a bude-li je chtít, stačí poslat sovu.

Amber byla s knihami v sedmém nebi.

Zbytek srpna pak strávila v knihách; nejdřív ty, které měla do školy. A pak se konečně dostalo na ty o runách, na které se celou dobu těšila.

A nakonec se srpen převalil na prvního září a nastal čas odjezdu do nové školy. Pěstouni jí vysvětlili, jak se dostane na nástupiště a na odchodu jí dali lístek, který objednali soví poštou. Dívka pak vkročila do letaxové sítě.

Na nástupišti se zorientovat nebylo zas tak těžké, když tam stál jen jeden vlak; navíc parní lokomotiva ve dvacátém století mohla znamenat buď historické muzeum, nebo kouzelníky v akci.

Našla si volné kupé a usadila se u okna. Z kapsy vytáhla discmana a s úlevou se odpojila od světa. Nakonec vytáhla dopis od Brumbála, který se rozhodla ještě jednou prozkoumat, aby na to nezapomněla. Stálo tam, že se do hradu dopraví vlakem, pak že má na nástupišti v Prasinkách vyhledat poloobra Hagrida, který tam bude očekávat prvňáky.

***

Výhled z jezera na Bradavice byl opravdu úchvatný. Teď ale přišlo na zařazování, ze kterého sice strach neměla, ale nesnášela na sebe upoutávat pozornost a věděla, že se tomu nevyhne.

Z Velké Síně ji nejvíc uchvátil strop, který byl zakletý tak, aby znázorňoval nebe, a to bylo nyní poseto hvězdami.

Ze zadumání ji vyrušilo, až když McGonagallová oznámila celé škole, že v tomto roce přibude výjimečně i jedna studentka do čtvrtého ročníku, a přesně podle očekávání se na ni všichni začali dívat, jako by byla nějaká pouťová atrakce.

Pak jí ale výhled na všechny ty zvědavce zakryl klobouk, když jí ho McGonagallová posadila na hlavu.

"Hm…," ozvalo se v její hlavě "tohle lehké nebude. Ještě před nedávnem bych řekl Zmijozel bez rozmýšlení, ale teď? Něco se v tobě změnilo. Vědomostmi bys měla patřit k Zmijozelu, dokonce i zálibami, ale hledáš něco jiného a v tom ti pomůže právě NEBELVÍR!"

Poslední slovo vykřikl nahlas a Amber správně usoudila, že zařazování pro ni skončilo, tak vstala z příliš malé stoličky a vydala se ke stolu, od kterého byl slyšet největší potlesk.

Sedla si na první volné místo a doufala, že ji nechají na pokoji. Štěstí jí tentokrát přálo, protože se jejich pozornost rychle uchýlila k zařazování prvňáků.

Jakmile všechna ta vřava skončila a noví studenti si začali veselé klábosit s ostatními, talíře a mísy, které byly dosud prázdné, se zaplnily až po okraj. Ještě než začali jíst, pronesl Brumbál svou řeč a nezapomněl ani opomenout, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán; na což měla Amber co dělat, aby neprotočila oči v sloup; jako by jméno Zapovězený neříkalo dost… Pak se už s chutí pustili do jídla.

Po skončení večeře všichni prefekti vstali a vyzvali prvňáky, aby šli s nimi. Amber se k nim ale nepřipojila; stejně zbytek Nebelvírů půjde do společenky, tak se může držet houfu a dorazí tam tak jako tak.

Amber se pozastavila nad útulností společenské místností, ze které prakticky sálala domácí atmosféra. Všimla si, že z místnosti vedou dvoje schodiště a podle toho, jak na jednu stranu jdou jenom holky a druhou jenom kluci, se dovtípila, že to asi budou pokoje. Nakonec obešla všechny pokoje v dívčím křídle, dokud nenašla jeden s nápisem "Čtvrtý ročník".

Nikdo ještě na pokoji nebyl, tak si našla postel, vedle které stál její kufr. Hned se taky dala do vybalování, jelikož nevěděla, jak tady funguje večerka.

Lehla si na postel a z nočního stolku si podala jednu z runových knížek, které tam předtím nechala. Dostala se sotva přes deset stránek, když uslyšela kroky a vzápětí se otevřely dveře a dovnitř se nahrnuly nové spolužačky.

***

Amber nemohla dlouho usnout, tak se tiše vybrala z pokoje a sešla dolů do společenské místnosti. S sebou si vzala jenom discmana a knížku, které věděla, že jí zaručeně zkrátí noc.

Jakmile vstoupila, všimla si, že na stěně visí rozvrh, který tam předtím rozhodně nebyl. Na jednom ze stolků našla brk a kousek pergamenu, a tak si rozvrh opsala a založila si ho do knížky.

Sedla si naproti krbu, do uší si pustila oblíbenou hudbu a dala se do četby.

I přes hlasitou hudbu uslyšela zvon na hlavní věži oznamující půlnoc. A jelikož se jí už oči začínaly klížit, věděla, že se jí tentokrát povede usnout, tak knížku zaklapla a šla do pokoje. Ztlumila hudbu, která jí hučela do uší, schovala knížku i discmana pod polštář a šla spát.

Ráno se probudila poměrně brzy, soudě podle tmy za oknem. Holky ještě spaly, tak se rozhodla ještě chvíli poležet. Nakonec ale zvon ohlásil šestou, což už uznala, že je vhodná doba pro vstávání.

Rychle a jak nejtišeji mohla, se převlékla a sbalila si věci podle rozvrhu. Měla v úmyslu se dnes vydat za McGonagallovou, ředitelkou nebelvírské koleje, ale jak pročítala rozvrh, tak si všimla, že s ní mají hned první hodinu, tak to vzala jako dobré znamení; bylo to lepší, než prozkoumat celý hrad ve snaze najít její kabinet.

***

Hodiny odbily osmou a brzy na to se objevila i profesorka. Přeměňování Amber šlo stejně dobře jako i všechny ostatní předměty. Jedinou výjimkou byla Astrologie; pohled na hvězdy sice milovala, ale chtít po ní, aby je vyjmenovala, nebo nedej-bože rozpoznala, by bylo jako chtít úsměv po mozkomorovi.

Jakmile s dalším zazvoněním hodina skončila, odebrala se Amber dopředu k profesorce, aby si u ní upravila rozvrh. Měli tam zadané volitelné předměty, které si ostatní mohli vybrat minulý rok, k čemuž Amber šanci neměla.

McGonagallová jenom kývla, že to čekala a zeptala se jí, jaké předměty chce. Amber okamžitě prohlásila, že runy, a jelikož si museli vybrat aspoň dva, tak si zvolila Péči o kouzelné tvory, který se zdál nejschůdnější. Profesorka ji obratem oznámila, jaké knížky si obstarat a že to oznámí příslušným profesorům. Dívka jí poděkovala a zmizela, aby stihla najít učebnu Kouzlených formulí. Nakonec to stihla těsně před zvoněním.

Po obědě přišlo na lektvary, které měla hned po runách nejraději, a když se dostavila do učebny, zjistila, že pro ni zůstala jenom jediná lavice, a sice ta před katedrou. Na chvíli zadoufala, že z toho nebude zvyk, protože i v Kruvalu, kdykoli dorazila na lektvary, zbyla na ní ta samá lavice. Jakmile zazněl zvon, ozval se i důvěrně známý zvuk týraných dveří a padající omítky, jaký znala z hodin s profesorem Hasanem, a před nimi se objevil Snape. Mávnul hůlkou a na tabuli se objevil postup k přípravě lektvaru. Kdyby nebyl vzhledově tak odlišný od Hasana, byla by odpřisáhla, že jsou dvojčata.

"Máme tady novou studentku - slečna Brandová," řekl Snape a rozhlédl se po třídě, i když si už při příchodu všiml, že sedí přímo před ním. Ji to ale nijak nerozhodilo a postavila se. Snape si ji prohlédl a pak jenom kývl a Amber si zase sedla.

Potom se už dali do přípravy lektvaru. Amber se nejdřív pustila do zpracování přísad, zatímco jedním okem sledovala tabuli. Snape mezitím chodil po učebně, i když se u Amber často zastavil. Nakonec se na nějaké procházení vykašlal, sedl si za katedru a jednoduše ji sledoval. Krájela přísady velice rychle, přesto tak zručně, že začal uvažovat, jestli by neměla zájem o kariéru v Lektvarech, když už jí to i ve čtrnácti takhle šlo.

Proč jenom není ve Zmijozelu, v jeho koleji? Mohl by jí dát nějaké lekce navíc, aniž by se nad tím ostatní pohoršovali… Bohužel ale byla v Nebelvíru, a kdyby to jenom navrhl, Brumbál by se pravděpodobně zalkl na těch zatracených citrónových bonbónech a McGonagallová by rovnou dostala infarkt.

Zase se vydal po třídě strhnout několika nebelvírským body, aby nevyšel ze cviku, pak se usadil u katedry a dívku sledoval.

Po lektvarech už hodiny neměli a Amber se vydala na procházku po pozemcích. Naštěstí ještě byl konec léta a bylo dost teplo, tak si sedla u jezera, opřela se o strom, zavřela oči a vychutnávala si pozdně letního sluníčka…

***

Harry, Ron a Hermiona se mezitím šli podívat za Hagridem, aby se s ním přivítali v novém školním roce. Hermiona si cestou všimla osamělé dívky u jezera a zeptala se kluků, jestli by ji nemohli vzít s sebou. Na to oba hned souhlasili a Hermiona se rozběhla za Amber, která nabídku přijala.

Harry, Ron a Hermiona ji seznámili s Hagridem, který vypadal velice šťastně, že si na něj někdo vzpomněl.

Strávili tak příjemný večer s obřími hrnky kakaa a kamennými sušenkami ("Těm se radši vyhýbej…"). Amber nemluvila moc o minulosti zčásti proto, že se jí stýskalo po kamarádech, ale hlavně protože ostatní vzpomínky nechtěla oživovat.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.