October 2006

Bio

16. october 2006 at 11:05 | aq |  Random
Říkala jsem si, že je docela nezdvořilé, abych pořád čmárala nějaké fanfiction a ani se nepředstavila, co? Obratem jsem se rozhodla, že sem teda hodím nějaké to bio...


Aktualizováno 1. března 2010.

Kapitola 4

12. october 2006 at 17:45 | Dia
"Stalo se něco?"
"Byla jsem unavená a Garashovi se povedlo dostat se přes mé štíty."
"Cože?!" vyjekla Yannid.
"Povedlo se mi je dát dohromady, ale ne dost včas… Dostal se mi do mysli."
"Co ví?"
"Ví, že něco skrývám. Povedlo se mi štíty zhmotnit dřív, než zjistil co, ale…"
"Není moc věcí, které by o tobě nevěděl, takže mu nebude trvat dlouho, než mu dojde, co…" dokončila Yannid.
"Tak nějak…"
"Musíš pryč."
"Co?"
"Pryč odsud."
"A kam bych asi šla, do hradu?" zasmála se Sarion nemile.
"Ven."
"Cože?"
"Ven odsud, pryč z Údolí."
"Odsud se nikdo nedostane."
"Garash tě cvičí, abys vyhodila do vzduchu skálu a udělala jim schůdnou cestu do okolního světa. To znamená, že ví o místě, kde je možné dostat se až k útesu. A ty na rozdíl od nich schůdnou cestu pro kopyta nepotřebuješ."
"A to mám co? Jenom tak se ho zeptat? Nemyslím."
"To nech na mě. Ty spi. Budeš potřebovat veškerou energii."

Sarion jenom pokrčila rameny a přitáhla si čutoru plnou Kirkovy pálenky.

Kirk byl jediný mentaur, kterého Sarion nemohla nenávidět. Když se potkali, byl ještě mládě. Tehdy se zamotal křídly do lián a nemohl se dostat ven. Sarion mu pomohla. On jí na oplátku naučil, jak se bránit, když se jí nějaký mentaur snažil prohrabat myšlenky, a jak mluvit jejich řečí. Taky ji naučil destilovat alkohol. Jejich nejlepší výsledek byla právě pálenka, kterou pojmenovali po něm.

Sarion se z čutory zhluboka nabila a hrdlo se jí stáhlo pálením, jak se ta alkoholická kreace dostávala do jejího žaludka.

Kirk si jednou nedával pozor a jeden ze starších zachytil jeho myšlenky. Dvě hodiny na to měl nehodu v lese, kde se utopil v bažině.

Když byl svět pod vlivem destilátu rozmazaný k nepoznání, Sarion konečně zavřela oči.

***

Dnes naposled.

Yannid udělala, jak slíbila a prozkoumala Údolí, dokud nenašla místo, kde Bariéra sahá až za útes, a tedy kudy vede cesta ven.

Den proběhl stejně jako každý jiný. Sarion se pokusila balvan rozštěpit, aby bylo poznat, že se zlepšuje, ale nerozmlátit, aby nebylo poznat jak moc. Garash se rozčiloval, že je slabá a že s takovou tady stráví několik let.

Nakonec se Sarion vyčerpaně odtáhla domů.

Stačil jí ale jediný pohled na její příbytek v korunách stromů, aby věděla, že je něco špatně.

Byla tam tma. V Údolí byla pořád tma, nebo alespoň příšeří, ale v jejich příbytku ne. Jediný čas, kdy tam byla tma, byl, když tam Yannid nebyla. Ale Sarion věděla moc dobře, že na ni Yannid každý den čeká.

Nedůvěřivě se rozhlédla kolem, jestli nenajde nějaké stopy, co se tu mohlo stát. Nakonec to ale vzdala a vyrazila si to k příbytku. Hned u stromu se ale zastavila, když si na zemi něčeho všimla.

Byly to stopy. A nejen ledačí; patřily mentaurovi. A tyhle stopy by poznala kdykoli. Patřily Krenovi, nejlepšímu stopaři v jejich řadách a jediný, kdo Krena ovládal, byl Garashghagon.

Sarion se rychle vyšplhala nahoru. Budou muset jejich plán uspíšit. Rychle popadla tašku a naházela do ní tu trochu jídla, co v přístřešku našla, a jídlo následovalo několik cenností, jako dřevěná soška, kterou jí udělal Kirk.

Sarion se pak zaměřila na svou magii a konkrétně na její spojení s Yannid. Zamračila se, protože spojení bylo velmi slabé. Buď byla Yannid vyčerpaná nebo strašně daleko; nevěděla, která možnost se jí líbí víc. Nakonec se ale na spojení zaměřila a skočila přímo k Yannid. Co ale nečekala, bylo hned několik mentaurů s Garashem v čele.

To už jí ale pohled padl na Yannid a Sarion se zapotácela. Yannid ležela na kameni a ani se nehýbala. Sarion cítila, jak jejich spojení slábne, a věděla, že Yannid umírá.

A pak skoro nevěřícně sledovala, jak se dýchání zpomalilo a nakonec přestalo úplně. A světlo, které Yannid vždycky obklopovalo, zmizlo beze stopy.

Byla by to pozorovala donekonečna, kdyby ji v tom něco nevyrušilo. To něco byl Garashův smích.

"Možná tě to naučí se víc snažit," zašklebil se na ni.

To už ale Sarion viděla rudě a otočila se. Většina mentaurů poodstoupila, když se její nenávist promítla z pouze viditelné emoce do jejich mentálního vědomí.

"Co tak vyzkoušet něco jiného než balvan? To už začíná být nuda," pronesla Sarion s milým úsměvem na rtech a Garashghagon se zarazil, protože ten úsměv nesouhlasil s jejími emocemi.
"Co?"
"Třeba nějaký jiný cíl? Živý cíl?"

Garashghagon obezřetně poodstoupil a ostatní mentauři to vzali jako znamení k útěku.

Sarion se podívala za utíkajícím stádem a oči jí hned zabloudily k vlkodlačí kápí, kterou se Kreno pyšnil. A stále s tím milým úsměvem na rtech se na něj dívka soustředila. Ani ne vteřinu na se Kreno rozprskl na všechny strany. Potom už Sarion nelenila a mentauři začali vybuchovat jeden za druhým.

Vtom ale dívka uslyšela něco za sebou a rychle se otočila.


"Tys měl Krena rád, že? Možná ti můžu pomoct? Jestli budeš hodný? Můžu tě poslat za ním?" zeptala se zpěvavě a Garash se okamžitě otočil a vydal se pryč, jak rychle to jenom dokázal.