November 2006

Riskla ´sem to

20. november 2006 at 11:33 | TheMajestic |  Random
Po vzoru Happy a mnoha dalších jsem zkusila ten testík...

Kapitola 5

8. november 2006 at 19:44 | Dia
Sarion si oddychla, protože byla naprosto vyčerpaná. A i kdyby Garashe s radostí poslala na věčnost, teď by to stejně nesvedla.

S posledním pohledem v balvanu, kde předtím ležela Yannid, se vydala k útesu.

Nebyla ani v půlce pláně, když se za ní ozval dusot kopyt, a když se ohlédla, byla tam celá armáda s Garashem v čele. A běželi přímo na ni.

Sarion ho v hlavě proklela a shromáždila poslední kapky sil a skočila k útesu. Okamžitě se pustila po strmé skále dolů, i když se jí před očima únavou černalo.

Nebyla ani třicet metrů dolů, když na hraně útesu spatřila, jak se armáda zastavila.

Oddychla si.

Stihla to. Tady už na ni nemůžou.

Brzy ale zjistila, že oni sice po strmé skále dolů nemůžou, neplatí to ale o balvanech a mečích které se brzy vydaly jejím směrem.

Sarion se přitiskla ke skále, jak to šlo, a doufala, že se jí to vyhne.

Jeden z mečů jí sekl přes ruku, jeden přes záda; a jeden z balvanů je otřel o její ruku dost silně na to, aby se pustila. Naštěstí se přinutila nepustit se druhou rukou a chvíli tam visela jenom za jednu ruku. Pravou trochu pohnula a zjistila, že i když pekelně bolí, tak ji zlomenou - nebo rozdrcenou - nemá, tak rychle našla místo, kde by se chytila a jala se do slézání, dokud jim došla munice. Věděla, že balvanů je nahoře dost, jenom je nahromadit.

Kousek pod sebou uviděla skalní převis a vydala se k němu. Když se k němu dostala tak uviděla, že zasahuje dobrý půl metr do skály a mohla by se tam schovat. I kdyby se mentauři nahoře naklonili, neuviděli by ji a s trochou štěstí si budou myslet, že ji dostali.

***

Slunce zapadlo a žádné překvapení už shora nepřišlo, tak Sarion usoudila, že bude bezpečné pokračovat. Poraněné ruce si obvázala utrhnutým cárem z její košile.

Slézat skálu po tmě nebylo ideální, ale jak se dostala pod kouzelné nemizící mraky, naskytlo se jí tolik světla, kolik potřebovala. Byla sice noc, ale světla tu bylo jako v lese v Údolí za dne.

Trvalo jí několik hodin, než se dostala blízko k zemi, ale to už se držela jenom silou vůle, protože jakákoli jiná síla, kterou měla, už byla na dně. Začaly jí ujíždět ruce a několikrát už málem spadla.

Koncem cesty už ale její síly vyprchaly a ona se odporoučela do bezvědomí tam, kde byla. Neprobral ji ani náraz do země, když dopadla.


Naštěstí to byly jenom tři metry.

2. - Jede se do školy

2. november 2006 at 18:56 | TheMajestic |  D.A.S. 2: Desert Snake
Rejen se rozhodl, že Llein dokáže přesvědčit, aby nejela do školy. Povede se mu to? Zlomí její vůli?