Kapitola 5

8. november 2006 at 19:44 | Dia
Sarion si oddychla, protože byla naprosto vyčerpaná. A i kdyby Garashe s radostí poslala na věčnost, teď by to stejně nesvedla.

S posledním pohledem v balvanu, kde předtím ležela Yannid, se vydala k útesu.

Nebyla ani v půlce pláně, když se za ní ozval dusot kopyt, a když se ohlédla, byla tam celá armáda s Garashem v čele. A běželi přímo na ni.

Sarion ho v hlavě proklela a shromáždila poslední kapky sil a skočila k útesu. Okamžitě se pustila po strmé skále dolů, i když se jí před očima únavou černalo.

Nebyla ani třicet metrů dolů, když na hraně útesu spatřila, jak se armáda zastavila.

Oddychla si.

Stihla to. Tady už na ni nemůžou.

Brzy ale zjistila, že oni sice po strmé skále dolů nemůžou, neplatí to ale o balvanech a mečích které se brzy vydaly jejím směrem.

Sarion se přitiskla ke skále, jak to šlo, a doufala, že se jí to vyhne.

Jeden z mečů jí sekl přes ruku, jeden přes záda; a jeden z balvanů je otřel o její ruku dost silně na to, aby se pustila. Naštěstí se přinutila nepustit se druhou rukou a chvíli tam visela jenom za jednu ruku. Pravou trochu pohnula a zjistila, že i když pekelně bolí, tak ji zlomenou - nebo rozdrcenou - nemá, tak rychle našla místo, kde by se chytila a jala se do slézání, dokud jim došla munice. Věděla, že balvanů je nahoře dost, jenom je nahromadit.

Kousek pod sebou uviděla skalní převis a vydala se k němu. Když se k němu dostala tak uviděla, že zasahuje dobrý půl metr do skály a mohla by se tam schovat. I kdyby se mentauři nahoře naklonili, neuviděli by ji a s trochou štěstí si budou myslet, že ji dostali.

***

Slunce zapadlo a žádné překvapení už shora nepřišlo, tak Sarion usoudila, že bude bezpečné pokračovat. Poraněné ruce si obvázala utrhnutým cárem z její košile.

Slézat skálu po tmě nebylo ideální, ale jak se dostala pod kouzelné nemizící mraky, naskytlo se jí tolik světla, kolik potřebovala. Byla sice noc, ale světla tu bylo jako v lese v Údolí za dne.

Trvalo jí několik hodin, než se dostala blízko k zemi, ale to už se držela jenom silou vůle, protože jakákoli jiná síla, kterou měla, už byla na dně. Začaly jí ujíždět ruce a několikrát už málem spadla.

Koncem cesty už ale její síly vyprchaly a ona se odporoučela do bezvědomí tam, kde byla. Neprobral ji ani náraz do země, když dopadla.


Naštěstí to byly jenom tři metry.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nomi nomi | Web | 11. november 2006 at 14:28 | React

juchuchuuuuuuuuuuuuu takze konecne nieco nove a pekneeee aj chcem dalsie plosim:D

2 happy happy | Web | 13. november 2006 at 19:06 | React

Jůůů konečně... :o) I když sem to četla, víš co ti na to řeknu, ne??? Jako obvykle to bylo super... :o)

3 TheMajestic TheMajestic | Web | 14. november 2006 at 7:57 | React

to happy: nepovídej...=P se tesim, az se dokopu k tomu, abych vytvořila další kapitolu..., ale zas tak rychle to asi nebude... uvidime

4 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 18. november 2006 at 19:02 | React

ahojík..nechtěla by jsi se přihlásit do soutěže o nej blog? jedná se jen o blogy z prostředí harryho Pottera..:)) určitě to bude zajímevé a velmi napínavé...:)) tak se přihlaš .. zatím pa Corny ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.