3. - Osudná pomoc

8. january 2007 at 18:15 | Dia |  Taková hloupost jako láska
"Žlutá fialka," řekla heslo. Portrét Buclaté dámy se vyklonil a uvolnil průchod do společenské místnosti. Billie opatrně vešla dovnitř, koleno ji přece jenom ještě trochu bolelo, zvláště když šla po schodech. Běhat by ještě zcela určitě nezvládla.

Uvnitř nebylo hodně lidí. U ohniště seděla skupinka děvčat. Něčemu se smály. Billie si všimla, že v jejich středu sedí Lily. Napadlo ji, že se zeptá, co dělali ve škole a jestli nemají nějaké úkoly. Pomalu došla až k nim. Jedno z děvčat zvedlo hlavu.

"Co chceš?" zeptala se. Billie se zamračila.
"Co jí kdo udělal?" zapřemýšlela. Ještě víc ji ale zaskočilo, že Lily na to nic neřekla.
"Proč se tady všichni tváří tak vražedně?" nechápala, protože opravdu všechny holky vypadaly, že by ji nejraději hodily vyhladovělé smečce vlků.
"Vždyť jsem jim nic neudělala," řekla si a rozhodla se, že to bude ignorovat.
"Lily, nemohla bys-" rozhodla se, že přejde rovnou k věci, ale byla nemilosrdně přerušena. Tentokráte se do toho vložila Lily.
"Nemyslím," pronesla ledovým hlasem, sebrala si svoje věci a odešla do ložnic. Holky se vydaly za ní.
"Nancy?" zeptala se jedné své kamarádky. Nancy byla taková dobrá duše; rozkrájela by se pro ostatní, kdyby mohla.
"Promiň, Billie," zavrtěla smutně hlavou a rychle vyběhla schody. Billie dlouho koukala na to, kde je viděla naposledy.
"Co se tady k čertu stalo?"

Ještě před chvíli byla ráda, že se konečně dostala z ošetřovny, ale teď její radost rapidně opadla. Zaraženě stála uprostřed společenky a nevěděla, co se tady děje. Jako bez ducha se doplahočila k jednomu křeslu v rohu místnosti a ztěžka dosedla. Kolena si přitáhla k tělu a opřela si o ně bradu.

"Proč byly všechny holky na mě naštvané?" Zahleděla se do plamenů v krbu na protější stěně společenské místnosti.

Přemýšlela, kdy se co mohlo stát. Proč je na mě naštvaná i Lily? Naposledy, co se spolu ještě bavily, jí Lily radila, jak se zbavit Johnyho - Billiina staršího bratra, který ji pořád otravoval. Posílal jí různé balíčky, které měly tendenci v rukou vybuchnout nebo zpívat ukolébavky v hlasitosti několika megatunové exploze. Sice se naučila, jak většinu těch hloupostí zlikvidovat, popřípadě umlčet, ale vždycky se lekla a potom byla alespoň týden naštvaná. Její bratr nebyl kouzelník, ale chodil s Billie nakupovat školní pomůcky na Příčnou. Minulým rokem se tam seznámil s jednou holkou z žertovných předmětů a dali se dohromady. Dokonce ho naučila používat letax,a by mohli být spolu, co nejvíce. Lily jí tehdy radila, aby to ignorovala, ale tak lehké to zase nebylo. Tehdy spolu byli ve…

"Středa!" rozpočítala rychle dny. Ve čtvrtek sledovala kluky do lesa a potom byla na ošetřovně až do dneška a s nikým se tam neviděla, takže nikomu nemohla nic provést.

Zvedla hlavu. Zrovna kolem šla nějaká šesťačka, koukla na Billie, potom si namyšleně odfrkla a pokračovala v cestě do ložnic.

"Ještě tohle! Co jsem to asi provedla?" Naštvaně vstala a šla ven. Běžela dolů po schodech. Koleno ji zase začalo bolet, ale jí to bylo jedno. Připadala si jako v jiném světě, vrátila se a najednou ji všichni, které zatím potkala, nesnášeli. Jako by se všechno za těch mizerným šest dnů změnilo.

Sedla si na zem do výklenku a opřela se o zídku. Zašmátrala rukou v kapse džínů.

"Bingo!" zajásala a vytáhla ruku z kapsy. Držela v ní svou tajnou zásobu - balíček cigaret. Otevřela ho.
"Poslední dvě," posmutněla a jednu si vytáhla. Vrátila krabičku zpátky na své místo a vytáhla zapalovač. Škrtla. Nic. Zatřepala jím v blízkosti ucha. Nic. Byl prázdný.
"Zrovna teď!" Hodila ho do rohu. Vytáhla hůlku. Ale jak si má zapálit cigaretu, aniž by si sežehla vlasy? Sáhla pro nějaký klacek, který ležel na zemi. Řekla příslušnou formuli a klacek se rozhořel a spolu s ním trocha trávy. Billie byla za ten nápad vděčný. Trávu rychle udusala, aby nechytlo ještě něco a klackem si připálila cigaretu. Jeden by nevěřil, kolik starostí může způsobit jeden nefunkční zapalovač. Zhluboka si potáhla a blaženě vyfoukla kouř. Úplně zapomněla, jak chutnají. Ten balíček nosila v kapse džínů nebo bundy už přes rok. Tehdy kouřila naposledy, přestala, už ani nevěděla proč. Teď ji ale něco donutilo šáhnout do té kapsy a jen tak něco ji od toho ještě dlouho neodtrhne. Trvalo několik málo potáhnutí, než ucítila známé jemné brnění. Cítila velkou tíhu, jakoby se zvýšila gravitace. Chvíli se počítala pouze ta tíha, která ji tak neúprosně poutala k zemi a k realitě. Ani nevěděla, jak dlouho tam seděla, zpátky vyrazila, až jí byla zima. Ještě na schodech uvažovala, co mohla komu provést. Dnes už poněkolikáté prošla portrétem a šla do ložnice. Lehla do postele a ve vteřině usnula.

Dny plynuly neuvěřitelně pomalu v neúnosném tichu nebo pro změnu v nemilosrdných pomluvách o bůhvíčem. Billie se po chvilce uzavřela do sebe. Den ode dne se budila stále s horší náladou, a když usínala velmi brzy unavená tím vším.

Otevřela oči, byla ještě tma. Řekla si, že ještě bude spát, a tak znovu zavřela oči. Po chvilce pochopila, že to nemá smysl. Už nemoha stále jen vyspávat. Chodila spát před osmou, takže se pochopitelně budila velmi brzy, kdy by normálního člověka ani nenapadlo vylézt z postele. Zašla si do sprchy. Nechala kapky vody volně splývat po těle. Voda byla příjemně vlažná a až neskutečně ji uklidňovala. Proud vody sčesal její neposedné světlé vlasy do dlouhé rovného tmavého pruhu uprostřed zad. Byla tam asi čtvrthodinu, potom zastavila vodu. Obtočila se do sušky a vlasy si vyždímala.

Pomalu se vrátila do pokoje. Po tmě se oblékla, aby neprobudila holky. Omotala si vlasy do osušky a sešla dolů do společenské místnosti. Teď, když tam nikdo nebyl, bylo v místnosti až nepřirozené ticho. Všechna místa byla volná, tak si sedla do křesla u krbu. Nohy si přehodila přes opěradlo. Přivřela oči. Jediné světlo v místnosti tvořil plamen v krbu. Teplo. Klid… Zase začala podřimovat. Když otevřela oči, venku už svítalo. Řekla si, že zajde na brzkou snídani. Skočila do pokoje, kde si odložila ručník na židli, hned na to vyrazila po schodech dolů. Prsty si prohrábla vlasy, byly ještě vlhké, protože je celou dobu, co spala, měla zamotané v ručníku.

Před vchodem do Velké síně, minula Filche, který se tvářil nevrleji, než obvykle. Velká síň byla skoro prázdná. Seděly tam jenom dvě holky u havraspárského stolu, sestry Prewettovy. S tou starší chodila na bylinky. Usmála se na ni a pozdravila ji. Lucy na ni koukla, ale hned na to obrátila pohled na snídani, jako by to kdovíco zajímavého.

"Co jsem sakra udělala?!" obořila se na ni Billie. Už delší dobu chtěla někomu vynadat, ale říkala se, že to překousne, že se to vysvětlí. Byla na všechny naštvaná, ale schytala to chudák Lucy.
"Zeptej se Lily. Nevíš kolik nocí kvůli tobě probulela!" opáčila Lucy naštvaně. Billie zůstala zaraženě stát na místě.
"Takže Lily," řekla si,"ale co jsem jí mohla udělat?" zapřemýšlela. Najednou ji hlad přešel.

Ten den to pro ni byla ve škole jednoduše hrůza, ne že by se od ostatních nějak lišil, ale Billie to už všechno lezlo krkem. S nikým nepromluvila ani slovo. Cítila se strašně. Buď si na ni ukazovali jako na modrého slona na křišťálové kouli, nebo se jí vyhýbali jako morové ráně. To ovšem nebylo nic proti řečem. Stále ještě nevěděla, čím si to zasloužila. Myslela si, že alespoň něco pochytí z řečí, ale ti, kteří o "tom" něco věděli, si dávali pozor na jazyk.

Na ošetřovně si myslela, že to jsou její nejhorší dny v životě. Mýlila se. Ani jednou za ní nikdo nepřišel a teď jí bylo jasné proč, přesto jí to nijak náladu nezvedlo. Ne že by měla nějak kvanta přátel, ale alespoň s Lily, že za ní přijde. Tehdy si řekla, že by raději neměla žádné přátele, než takové, kteří se ani za ni nepřijdou podívat; teď se jí to splnilo. Co by teď dala za to, aby byla zase na ošetřovně, kdy ji nikdo neviděl a nikdo si na ni neukazoval. Vždycky si myslela, že není důležité mít hodně přátel, jen několik opravdových, ale nikomu by se nelíbilo, kdyby celá škola byla proti vám.

Procházela prázdnou chodbou. Měla už sice velký hlad a kručení v břiše to jenom potvrzovalo, přesto na oběd nešla. Celý den se vyhýbala i větším hloučkům lidí, takže bylo pochopitelné, že Velké síni se v době oběda vyhnula. Ten týden se až neuvěřitelně táhl. Moc by si přála s někým popovídat, sice nevěděla, o čem, ale chtěla by slyšet nějaký hlas, který by nešeptal, nebo naopak nesršel nadávkami. Šla se projít po severní časti hradu. Byla tam vesměs učebny, takže doufala, že tam v tuhle dobu nikoho nepotká.

"Kruci!" zaklel někdo. Billie se lekla, protože až do teď tam bylo skoro hrobové ticho. Koukla na schodiště, odkud hlas zaslechla. Byl tam nějaký kluk. Vypadly mu z rukou knížky a snažil se je posbírat. Moc mu to ale nešlo vzhledem na jejich množství. Vždycky mu nějaká vypadla.
"Pomůžu ti," řekla trochu ochraptěle, když za poslední týden toho moc nenamluvila.
"Já to zvládnu," namítl. Billie pokrčila rameny.
"Byla to jenom nabídka," řekla tiše. Chlapec zvedl hlavu a dívce málem zaskočilo; Remus Lupin - nejbližší okruh Jamese a Lily, ten ji bude určitě taky nesnášet. Rychle se otočila a chtěla zmizet.
"Počkej!" Billie se naprosto šokovaně otočila.
"Nechtěl jsem, aby to vyznělo jako-"
"Jako bys se mnou nechtěl mít nic společného?" doplnila Billie lítostivě.
"Jo."
"Nemusíš mít strach. Už jsem si skoro zvykla," opáčila a chystala se, že konečně odejde.
"To je mi líto."
"To je dobrý."
"Will?"
"Hm?"
"Nesmíš to Lily zazlívat. Sice to nepřizná, ale strašně Jamese miluje," řekl Remus smířlivě.
"Ale já nemám nejmenší ponětí, o čem to mluvíš," namítla.
"Nemusíš zapírat, tady nikdo není."
"Ani nevím co," řekla tiše a šla pryč. Už toho měla dost. Zdálo se, že Remus nebyl jako ostatní, přesto jí "to" vyčítal.

V mžiku se rozhodla, že se půjde projít po pozemcích. To ticho bylo neúnosné. Velkou síň minula, tudíž nemohla odejít hlavním vchodem. Vybrala si první lepší východ a zamířila k němu. Uslyšela za sebou kroky, tak zrychlila. Neměla zájem se zase s někým o "tom" přít, když ani nevěděla o "čem".

"Will!"

Otočila se. Podle hlasu jistě poznala Remuse. Běžel za ní a knihy mu balancovaly na rukou, až se divila, jak je tak může nosit, tedy hlavně proč tolik?

"Co?"
"Chtěl-chtěl bych si s tebou promluvit," lapal po dechu.
"Fakt?" zeptala se překvapeně. Tohle už nebyla ta nucena zdvořilostí konverzace.
"Jdeš ven?" zeptal se.
"Hm…"
"Nepočkala bys na mě? Odnesu si věci."
"Klidně," hlesla a on rychle odešel. Nakoukla do Velké síně, stále tam bylo hodně lidí, takže se asi nenají. Po chvilce opět zaslechla hlasy, tentokrát to ale nebyl Remus, hůř, byly to nějaké holky. Rychle se rozhlédla a schovala se do blízkého výklenku. Když šly kolem, přikrčila se.
"To jsem si mohl myslet," ozval se zklamaně Remusův hlas.
"Co sis mohl myslet?" vykoukla z výklenku.
"Myslel jsem, ale nic. Už jsi tu," zamluvil to a Billie to nechala plavat.
"Nechceš jít na oběd?" zeptal se.
"Ne, dík, nemám hlad," zapřela okamžitě.
"Tak chceš jít ven?"
"Proč ne, je tam klid."
"Dobře."

Remus si to namířil k jezeru a Billie ho následovala. Už dlouho tam nebyla. Venku už bylo poměrně zima, ale vítr nefoukal, takže se to dalo vydržet. Remus si chtěl jít sednout k vrbě, kde obvykle sedával s kluky, ale jakmile Billie postřehla, jakým směrem se ubírá, zastavila ho.

"Nezlob se, ale pojďme raději jinam."
"A kam?"
"Támhle je to fajn," ukázala na druhou stranu jezera. Zapovězený les sahal v tom místě jedním výčnělkem až k vodě, čímž jim zaručoval jisté soukromí.
"Tady jsem ještě nebyl," přiznal.
"Protože jsi nemusel," odtušila téměř bezhlase, ale Remus to zaslechl. Posadili se na zemi a Remus si ji prohlédl. Teprve teď si všiml, jak se změnila. Co si ji pamatoval od prvního momentu až po nedalekou minulost, vždycky nosila neposedné světlé vlasy pečlivě sčesané do dvou francouzských copů po stranách hlavy. Teď je měla ledabyle svázané v týlu. Pleť měla od přírody krásně jemně opálenou, to nezmizelo, ale měla takový nelidský šedavý nádech, rty měla suché a pobledlé a kruhy pod očima korunovaly dílo.
"Jsi nemocná?" zeptal se a nedokázal skrýt tu starostlivost v hlase.
"Ne, jenom mě "to" už docela unavuje, ale ty sis chtěl promluvit," připomněla mu.
"Předně jsem se tě chtěl na něco zeptat, protože James je ještě stále na ošetřovně a nás už tam odmítají pustit," začal.
"James? Co ten s tím má společného, pokud vím, je Lily naštvaná na mě," nechápala Billie.
"O čem to mluvíš?"
"O tom, že je Lily na mě naštvaná a o čem ty?"
"Taky o tom."
"Tak proč do toho taháš Jamese?"
"Je v tom nějaký zmatek," zavrtěl Remus hlavou a snažil se pochopit, o čem mluví.
"Není, Remusi. Boj s pomluvami je jako boj s větrnými mlýny - zbytečný. Je těžké bránit se a obhajovat, když nevíš, z čeho tě obviňují," rozhodila rukama.
"Vždyť je toho plná škola, alespoň mezi holkami!"
"No jo, ale se mnou už nikdo víc než týden nepromluvil, pokud nepočítáš nadávky a urážky jako ke konverzaci. Nejhorší je, že možná mají pravdu, možná jsem Lily opravdu něco udělala, ale já o tom opravdu NEVÍM!" stále zvyšovala hlas, až to poslední slovo už křičela. Z očí jí vytryskly slzy, tak schovala hlavu do dlaní.
"Ty o tom opravdu nic nevíš?"
"Ne, vrátila jsem se a najednou mě každý chtěl zabít."
"Páni. Ale…, kde jsi byla?"
"Na ošetřovně, James vám to neřekl? Měl mít ten večer nějakou debatu s Blackem-"
"Se Siriusem ?"
"Jo, s tím. Myslela jsem, že si všechno říkáte."
"To my taky, ale potom se objevily ty řeči."
"Tak řekneš mi už něco, co nevím? Třeba, co jsem udělala?" zase slzy v očích a prosté zamžikání to už nespravilo.
"No vlastně je to krátké. Asi před dvěma týdny šla Lily za Jamesem. Už dlouhou dobu se nepohádali, což - uznej sama - je vzácnost. Nevěděla, čím to je, ale myslela si, že zmoudřel, jak tomu ráda říká. Takže šla za ním, aby si promluvili, oba to sice zapírají, ale přes všechny ty hádky, se mají víc než rádi. Tak tedy, zrovna šla po schodech, když uviděla Jamese. Zrovna mu to chtěla říct, ale v tom okamžiku k tobě James přišel, zvedl tě do náruče a odnesl tě bůhvíkam. Umíš si snad představit, co se s ní v tu chvíli dělo? Will?" obrátil najednou pozornost na dívku, jelikož měla hlavu složenou v dlaních, skrz prsty jí tekly slzy.
"Will? Jsi v pořádku? Co je ti?"
"Ne-nevím, jestli se mám smát nebo brečet,"zvedla na Remuse oči plné zoufalství.
"Co-"
"Taková blbost. Žárlí… pitomost…"
"Co to… O čem to mluvíš?"
"To kvůli takové blbosti jsou na mě všichni naštvaní?"
"Radost? Vztek? Marnost? Ne! Zklamání…" pojmenovala konečně ten pocit. Otřela si slzy.
"Jaké hlouposti? Kdo ví, co jste spolu dělali?! Myslel jsem, že alespoň ty budeš rozumná. Proč to bereš na lehkou váhu?!"
"Ty to nechápeš, Remusi. Říkala jsem, že jsem byla na ošetřovně."
"Ale Lily vás viděla!"
"Viděla, jak mě James někam nese. Ten den jste byli v lese," soukalo se z ní částečné přiznání.
"Jak to víš?" zpozorněl.
"Vždycky jsem byla zvědavá a nemá smysl to zapírat. Uslyšela jsem z lesa kroky, tak jsem tam šla. Byl to Black, potom jste se objevili vy a já vás sledovala."
"No jo, už si vzpomínám… Takže to jsi byla ty?" došlo mu najednou.
"Jo. Pak jsem před vámi utíkala, ale na schodech jsem zakopla a spadla, prý jsem měla naštíplou kost v koleni, či co. Schovala jsem se v ložnici. Ale ono to strašně bolelo, tak jsem si řekla, že zajdu na ošetřovnu, ale to mi už chození dělalo jisté problémy. Nemohla jsem se ani dostat přes ten stupidní práh, a tak mě James na ošetřovnu donesl. To proto hloupost," skončila.
"Panebože."
"Jo."

Dlouhou chvíli seděli v mlčení. Billie si lehla na zem, ruce měla za hlavou a pozorovala tmavnoucí oblohu. Remus strnule pozoroval klidnou hladinu jezera jednou za čas zčeřenou malou vlnkou, kterou zvedl lehký větřík od hor. První se z toho vzpamatoval Remus.

"Asi bychom měli jít," prolomil ticho a vstal. Protáhl si zkřehlé nohy a ruce si protřel.
"Proč, vždyť tady je tak dobře?" zaškemrala Billie.
"Začíná být zima."
"Tak jo," rezignovala a vstala. Promrzlé kosti ji až bolely. Pomalým krokem šli zpátky k hradu. Cestou musela Remusovi slíbit, že se pokusí to Lily nějak vysvětlit. Potom se rozloučili, ale Billie jej ještě ve dveřích zastavila.
"Díky," řekla.
"Za co?"
"Že jsi mi řekl, co se to tu děje a byl ochotný mě vyslechnout."
"Není zač, Will. Musí se to nějak vyřešit. Myslím, že v noci zajdu na ošetřovnu, aby mě Pomfreyová neviděla, a řeknu o tom Jamesovi."
"Dobře, tak zatím."
"Jo, měj se." Dveře se za ním tiše zaklaply. Billie zašla na svoje místečko a vytáhla si nový balíček cigaret, který si poštou objednala. Z obrázku na krabičce na ni zamávala tančící cigareta. Billie se na ni nevesele zašklebila, vytáhla si cigaretu a zapálila si.
"Taková blbost! Jak jí to jenom mohlo napadnout? Co se to s těma lidma děje. Kvůli takové hlouposti jako láska!"

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 happy happy | Web | 8. january 2007 at 18:51 | React

Olala, ty se nezdáš... nikdy jsem tě nepoznala, že by si psala něco takového. Ale líbí se mi to. A co víc říct??? doufám, že co nejdřív bude pokráčko... :o)

2 Linds Linds | 8. january 2007 at 21:43 | React

Mě se to taky líbí..:) a za pokráčko budu ráda.......:)

3 nomi nomi | Web | 11. january 2007 at 15:22 | React

som sa velmi potesila ked tu pribudlo po dlhsej dobe dielko a k tomu aj uplne nove...naozaj pekne taka zmena od tych pochmurnych co si toteraz dala a velmi sa mi to paci....:D

len tak bokom nepribudne v dohladnej dobe aj k starsim dielkam nieco nove?

4 Anis Anis | Web | 11. january 2007 at 18:30 | React

nomi: je to dost mozne, zalezi na tom, jak to budu ve skole zvladat, ale urcite se tu neco objevi.

5 nomi nomi | Web | 12. january 2007 at 20:45 | React

tak sa na to velmi tesim..:)

6 zuzu zuzu | 13. january 2007 at 18:17 | React

aj mne sa to velmi paci a ocakavam pokracko

7 TM TM | 17. january 2007 at 19:52 | React

zuzu: onedlho

8 Ewelin Ewelin | Web | 28. january 2007 at 17:22 | React

hezkej styl psaní:)))

9 nomi nomi | Web | 31. january 2007 at 22:07 | React

jjeeeeee...novy look??!!!....kraaasa..ja mam velmi rada fialovu;););)

10 TM TM | 1. february 2007 at 9:59 | React

nomi: to jsem rada, ze se to nekomu libi... jo a dalsi kapitoly k THJL se dockate uz pristi tyden, uvazuji ze bych z toho mohla udelat dve kratsi kapitoly nebo jednu delsi, ale kazdopadne to tu pristi tyden bude... slibuju;)

11 nomi nomi | Web | 1. february 2007 at 21:15 | React

juchuchuuuuuuuuuuuu..tak to sa mame na co tesit....ehm a ja som za jednu dllllllllllllllllhokanskuuuuuuuuuuuuuuuu kapirolku..:D:D:D:D:D

12 TM TM | 5. february 2007 at 11:37 | React

nomi: tak teď ses dočkala dvou dlouhatánskýýýýýýýých kapitol,t akže si je užij

13 nomi nomi | Web | 5. february 2007 at 17:42 | React

ver to mu ze som si ich uzila ako to len slo...:D:D:D:D:D...

14 nomi nomi | Web | 5. february 2007 at 17:42 | React

ver to mu ze som si ich uzila ako to len slo...:D:D:D:D:D...svedci o tom aj moj..ehm ,,dost kratky "koment:D:D:D

15 Nat Nat | Web | 23. march 2007 at 20:35 | React

Týjo je to nádhera, je to fakt bomba:) super super super:) jsi rozená spisovatelka:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.