10. - Mnoho povyků pro nic

12. february 2007 at 18:04 | TheMajestic |  Ztracená?
Víkendová práce č. 3 a poslední (poslední část víkendové práce a ne povídky!!!), žárlivý Remusek, milý Siriusek zachraňuje situaci, no není to idylka?

V mžiku se rozhodla, vstala z pohodlného křesla a vydala se směrem k portrétu. Vyšla na chodbu, rozhlédla se, jestli někdo nejde a pak si to zamířila do sklepení.
Přiblížila se k tmavým dubovým dveřím na konci chodby. Tak v tomhle kabinetu ještě nebyla. Zaklepala. Za normálních okolností by se možná zdráhala, ale tohle normální okolnosti nebyly. To Malfoy napadl jeho a její bratr se jenom bránil, proč jenom všichni profesoři vždycky trestají ty nepravé?
Ozvalo se duté zaťukání do dveří. Slughorn se lekl. Kdo to mohl být tak pozdě, vlastně brzy? Co kdo zase chtěl? Navíc se chystal jít spát! Zvedl se ze židle, dýmku vyklepal do popelníku, uložil ji na své místo a teprve pak se vydal otevřít.
Dveře se konečně otevřely a Lyon spatřila profesora v županu. Zaraženě si ho prohlédla od hlavy až k patě. Nebýt tak naštvaná, začala by se smát.
Profesor si ji prohlížel mnohem zaujatěji. Jeho počáteční překvapení z tváře pomalu vyprchávalo a vystřídal je nechápavý výraz.
"Slečna Fortescueová?"
"V celé své kráse," odsekla ledově.
"Co potřebujete?" dostal ze sebe nakonec.
"Promluvit si," řekla. Ani nečekala na nějaký zřetelnější projev pozvání než dveře otevřené dokořán a vstoupila. Slughorn stále ještě překvapený za ní zavřel a usedl do svého křesla. Znovu si nacpal dýmku a hůlkou ji zapálil.
"Nechcete se posadit?" nabídl ji židli.
"Raději postojím," odmítla dívka se vší slušností, kterou ze sebe ještě dokázala vydolovat.
"Tak tedy co byste potřebovala?" zeptal se.
"Dnes jste udělil školní trest, týdenní školní trest jednomu mému spolužákovi," přešla rovnou k věci. Slughorn pozdvihl obě obočí. Proč sem leze kvůli takové prkotině?
"Vím o tom," prohlásil blahosklonně.
"Nepovídej!" reagovala okamžitě, ale nahlas to raději neřekla.
"Smím se zeptat proč?" zkusila nějakou slušnou frázi.
"Sice to není vaše věc, ale prozradím vám to. Napadl jednoho zmijozelského studenta, konkrétně pana Malfoye," řekl. Lyon se při zvuku toho jména zatvářila, jako by jí bylo špatně od žaludku.
"A to, že tam s panem Malfoyem byli ještě čtyři jeho, ehm... druzi, vám nepřišlo jako přesila a že možná oni napadli jeho a ne naopak, takže váš výrok byl mylný, protože on se jenom bránil?" snažila si udržet normální tóninu hlasu, ale moc jí to nešlo. Slughorn vstal a začal se procházet po místnosti. Máloco ho rozčílilo, ale když mu nějaká studentka vpadne uprostřed noci do bytu a začne mu kázat, co je dobré a co ne, k těm věcem rozhodně patřilo.
"Nebudete mi tady přednášet, nejste můj nadřízený, naštěstí! Jak si to vůbec dovolujete?!" zvýšil hlas.
"Snažím se jenom vysvětlit to nedorozumění," snažila se ho uklidnit.
"Takže nedorozumění, měla jste pana Malfoye vidět, byl strašně zřízený..."
"Samé podlitiny, popáleniny na tváři, propálený hábit, pár škrábanců na rukou," vzpomínala si, co všechno mu mohl Remus těmi kouzly způsobit.
"Jak to víte?" zeptal se překvapeně.
"On se nepochlubil?" zatvářila se kysele.
"Ne, proč? Co se stalo?" zeptal se Slughorn. Už se trochu uklidnil, takže Lyon mohla v klidu soptit.
"Začněme třeba tím, že mě napadl. Potom se tam objevilo několik nejmenovaných studentů a jeden z nich se s ním utkal, čestně, jeden na jednoho. Nakonec mě "pan" Malfoy použil jako štít. Když jsem se mu vyškubla, použil na mě Memorex. Předpokládám, že prohrál. Nemohl byste připustit, že byl tak naštvaný, že si vybral jako cíl prvního nebelvírského, kterého potkal, aby si na něj vylil zlost? Bylo by to možné?" snažila se mírnit, ale stejně ta zloba z ní byla cítil na míle daleko.
"Připouštím, že je to možné," řekl nakonec.
"Rajská hudba," prohlásila Lyon.
"Co po mně tedy chcete?" zeptal se na rovinu, i když věděl, že bude chtít, aby dal trest Malfoyovi.
"Anulování školního, celého zbývajícího školního trestu pana Fortescue," řekla Lyon směle.
"Souhlasím," řekl Slughorn mile překvapen. Nic víc? Ale Lyon věděla, že žádného zmijozelského by nikdy nepotrestal, takže chtít to po něm, by byla naprostá hloupost, nemělo to smysl. Docílila alespoň zpříjemnění šestí večerů pro bratra.
"Děkuji," oddychla si potěšeně. Zlost už téměř vyprchala. Když nemůže chtít spravedlnost, musí se spokojit s kompromisem. Navíc Malfoy už u ní měl zaděláno, takže si slíbila, že si to s ním ještě vyřídí.
"Potřebujete ještě něco?" zeptal se profesor.
"Ne, nashledanou a děkuji," rozloučila se s ním.
Slughorn už téměř zavřel dveře, když si na něco vzpomněl. Ušklíbl se sám pro sebe.
"Mimochodem, slečno Fortescueová," řekl ještě jízlivým hlasem. Lyon se otočila.
"Uděluji vám školní trest za potulování se v noci po chodbách," pronesl úlisně. Lyon se pro sebe zašklebila, tohle mohla čekat, ale co, vždyť má vlastně pravdu.
"A kdy?" zeptala se s úsměvem, což profesora vytočilo mnohem víc, než kdyby byla naštvaná.
"Ještě si to rozmyslím a pak vám dám vědět," řekl a zabouchnul dveře. Nechápal, jak ho může takový úsměv vyvést z míry.
Lyon se vracelo na kolej a usmívala se. Zvon na věži oznámil čtyři hodiny. V tuhle dobu se většinou už probouzela, ale nijak ji ty sny nechyběly.Dnes už podruhé prošla portrétem Buclaté dámy. Ta za ní ještě několik minut nadávala, že se dneska v noci vůbec nevyspí.
Zamířila si to rovnou do pokoje. Jakmile si lehla do postele, otočila se na ni Lily.
"Jakto že nejsi na ošetřovně?" zeptala se rozespale.
"Pompfreyová mě pustila."
"Aha, půjdeš ještě spát?"
"Rozhodně," kývla Lyon.
"Tak dobrou," řekla Lily a hlava ji okamžitě padla na polštář. Lyon se jenom usmála a šla za jejím příkladem. Okamžitě usnula.
Nespala dlouho. Probudila se asi po hodině. Byla celá zpocená. Zdálo se, že dnes v noci měl Malfoy obzvlášť špatnou náladu. Projevilo se to i tím, že ani nemusela spát, aby viděla ty hrůzy, o čemž se přesvědčila v kabinetu profesora Obrany proti černé magii. Slíbila si, že po prázdninách musí zajít za Brumbálem. Bylo ji v podstatě jedno,jestli ji těch snů zbaví nebo ne, i když by to byla příjemná změna, hlavně by ji ale zajímalo, proč se jí to zdá.
Zašla si do sprchy, převlékla se. Nakonec sešla do Velké síně na snídani. Posadila se k nebelvírskému stolu. Zatím tam nikdo nebyl. U profesorského stolu seděl Hagrid, což ji překvapilo, protože ten tam nijak často nebýval, vlastně až na začátek školního roku, ho ještě nikdy v čelním stole sedět neviděla. Dále tam seděl Brumbál, toho tam poslední dobou taky moc často nezahlédla. Ten si dívky všimla a usmál se na ni. Váhavě jeho úsměv opětovala. Potom se už věnovala snídani, přestože skoro vůbec neměla hlad.
Nechtělo se jí vracet na kolej tak brzo a projít se po pozemku nemělo smysl. Brzy se Velká síň začala pomalu zaplňovat. Lyon tam už posedávala jen tak z nudy. Na kousek ubrousku se tužkou, kterou našla v kapse, kreslila nějakou tvář. O chvilku později se vedle ní sedl bratr. Nahlédl na ubrousek, co si tam kreslí.
"Kdo to je?" zeptal se.
"Nevím, občas se mi zdává," řekla Lyon a vzpomněla si na toho muže, který se ve snu blížil k trůnu. Tušila, že to je nějaký Voldemortův nohsled, nebo možná špeh...
Najednou se do Velké síně zahrnuly hordy sov a z výšky začaly pršet dopisy.
"Poslyš, Lyon, co děláš o prázdninách? Zůstáváš, nebo máš někam namířeno?" zeptal se.
"Ne, James mě pozval k sobě, bude tam i Remus i Sirius," dodala. Florean se ušklíbl.
"Líbí se ti, že?" zeptal se.
"Kdo? James? Blázníš? Po tom kouká Lily," ohradila se.
"O tom jsem nemluvil," zavrtěl hlavou a nenápadně pokynul hlavou na příchozí. Lyon se obrátila a začervenala se.
"Myslíš Siriuse?"
"Ale no tak..."
"Remus? No, když já nevím. Co když mě nemá rád?" zeptala se skoro bezradně.
"Neboj, on má oči jenom pro tebe. Slyšel jsem, jak se ve sprchách bavil se Siriusem a má stejné kecy jako ty. Myslí si, že se ti nelíbí, ale po tom Plese. Málem ti to už tehdy řekl. Víš co? Zkus si s ním promluvit, když budete spolu,"navrhl jí a Lyon se začervenala ještě o něco víc.
"No jo..."
"A, Lyon:"
"Hm?"
"Nechtěla bys na poslední den přijet k nám, táta bude určitě rád," řekl Florean.
"Jo, to bych ráda. Ještě ti napíšu, jo?" ujistila se.
"Dobře tak domluveno," usmál se Florean. James, Sirius a Remus si sedli naproti ním. Remus byl celou dobu nějak podivně zamlklý.
Na stole před přáteli přistálo několik sov. Ta Floreanova ho klovla do ruky, položila dopis na stole a potom odlétla. Florean se zamračil. Kdo mu asi tak mohl psát? S otcem byl domluvený a všechny přátele měl v Bradavicích... Otevřel dopis. Najednou se zarazil, pohlédl na Lyon.
"Co se stalo?" zeptala se. Pobertové se na něj taky podívali. V jeho tváři bylo zřetelné překvapení a neskutečná radost.
"Co se stalo?" zeptal se i James.
"Slug... Slughorn mi zrušil týdenní školní trest," řekl konečně, Lyon se jenom usmála.
"Vidíš, tak přece jenom změnil názor," řekla nevinnost sama. Florean se zamyslel.
"Slughorn názory nemění," namítl.
"Možná ho někdo přemluvil."
"A kdo?" podíval se na ni podezřívavě.
"Co třeba Brumbál?"
"To sotva," zavrtěl hlavou.
"Tak se možná dobře vyspal."
"Myslím, že ne."
"Tak už toho nech. Asi jsi to dostal jako vánoční dárek."
"To ty," řekl najednou.
"Co?"
"Nikdo jiný o tom nevěděl," řekl.
"A pointa?"
"Tys ho přemluvila," řekl vítězoslavně. Lyon se už neudržela a začala se nahlas smát. Obrátila se na bratra."
"Veselé Vánoce!" popřála mu úsměv od ucha k uchu.
"Dík," objal ji.
"No jo, kdo se měl pořád dívat, jak se mračíš?" nenechala se. Remus se nenápadně vzdálil. Florean konečně sestru pustil. Všiml se, jak se za Remusem dívá. Bylo znát, že jí je strašně líto, že odchází.
"Co se stalo? Kam šel Remus?" zeptal se Siriuse.
"Žárlí."
"Proboha na co?"
"Na koho, tady na pana Floreana," zašklebil se James. Ten se podíval na sestru. V její tváři mohl vyčíst neskutečně mnoho smutku.
"Tak to jako nechápu proč?" ohradil se Florean jako první.
"Trávíte spolu hodně času a Romeo si myslí, že spolu chodíte," vysvětlil Sirius trpělivě.
Lyon složila hlavu do dlaní. Vzala dva dopisy, které ještě ani nerozbalila a šla ven na pozemky. Sedl asi na schody před vstupní bránu a zahleděla se na sněžnou krajinu. Byla ji strašná zima, pořád se klepala, ale nehodlala jít do společenky. Věděla, že tam před krbem bude Remus.
Florean se za ní díval nešťastně. James se už sbalil a šel otravovat Lily. Sirius pohlédl na Floreana.
"Víš, kdybych se nějak o Lyon zajímal, taky bych žárlil. Remus nemá šanci," vzdychl.
"Ale blbost, je to trošku jinak."
"A jak?" zajímal se náš Tichošlápek.
"Slib mi, že to NIKOMU neřekneš," požádal Siriuse.
"Ale prosím tě..."
"Opravdu, slib to."
"No jo, fajn, slibuju," řekl Sirius odevzdaně,"tak co je teda mezi vámi?" zeptal se.
"Je to moje sestra," řekl Florean a okamžitě se musel začít smát, když uviděl Siriusův výraz.
"Cože?!" Pomalu se zvedal, že to půjde říct Remusovi.
"Slíbil jsi," zarazil ho.
"Ale Remus..."
"Ona mu to řekne, až budou spolu. To jsme řešili, když jste přišli," řekl.
"No jo. Snad se přes to nějak dostanou. Tohle by mě ani nenapadlo. I když jak se tak nad tím zamyslím, máte stejné příjmení. Ale v životě by mě to nenapadlo, ona přece vyrostla v sirotčinci," namítl Sirius a Florean mu to vysvětlil.
Sirius vstal.
"Že to Remusovi neřekneš?" zaškemral Florean.
"Neboj. Jenom si jdu prohodit několik slov s naším andílkem," kývnul hlavou ke dveřím, kde před chvíli zmizela Lyon.
Chtěl s Lyon něco probrat, ale jak ji uviděl, zarazil se.
"Jsi na hlavu?!" vydechl a Lyon k němu zvedla uslzené tváře. Sirius zavrtěl hlavou a hodil ji kolem ramen svůj plášť. Celá se klepala a rty měla skoro modré. Slzy ji zmrzly na tvářích.
"Pojď dovnitř. Jestli nebudeš nemocná, budu ti gratulovat." Chytil ji kolem ramen a vedl ji do nebelvírské společenské místnosti. Cestou se vyhnul Velké síni.
Buclatá dáma se vyklonila a oni vstoupili dovnitř.
"Proč jsi tam vlastně seděla?" zeptal se Sirius.
"Něco se mi zdálo..."
"Jakto zdálo?"
"Lyon! Co se stalo?" přiběhl k nim Remus. Očividně veškerá žárlivost vyprchala, jakmile ji spatřil... bez Floreana.
"Seděla venku od doby, co jsi odešel, nech ji, ať si jde ještě na chvilku lehnout," řekl Sirius ostře, když už Remus chtěl něco namítnout.
Lyon pomalu vyšla po schodech do dívčích ložnic. V pokoji si sedla na postel. Jakmile se vzpamatovala z toho náhlého horka všude kolem, vytáhla si dopisy, které ji ráno přišly.
"Jak to, že seděla venku?" zeptal se Remus.
"Nevím, cestou mi řekla, že se jí něco zdálo," řekl, ale na Remuse to mělo zcela jiný účinek než na něj.
"Ach jo. Myslím, že by to měla říct Brumbálovi, ale copak ona si dá do něčeho mluvit?" povzdychl si Remus.
"No jo," kývl Sirius a šel si dobalit věci.
Lyon rozbalila první dopis. Poznala rukopis. Všimla si ho, když Florean četl u snídaně ten svůj. Byl od Slughorna. Stálo tam, že na školní trest se má dostavit ještě ten den, kdy přijedou, což je 29. prosince, a to v osm hodin večer.
Druhý dopis byl od Brumbála. Chtěl se s ní vidět. Bylo tam heslo a termín. Prý si s ní chce promluvit, ve stejný den, kdy měla mít školní trest se Slughornem. Bylo tam, že se rozhovor může protáhnout i na dvě hodiny. Povzdechla si. Měla se dostavit v sedm hodin večer.
"Ach jo, takže se jde směr Slughornův kabinet. To zase bude ale nadšení," řekla si a vyrazila zase ke kabinetu svého oblíbeného profesora.
"Dvakrát v jednom dni, no to tady ještě nebylo," povzdychla si.
Zaklepala na dveře. Slughorn okamžitě otevřel. Dýmku měl ještě stále v ruce a z nosu mu vycházel kouř.
"Krásný to pohled," zhodnotila tohle zátiší.
"Fortescueová," zavrčel. Žádné formality. Lyon se na něj usmála.
"Co tady zase chcete?" zeptal se nevrle.
"Potřebuju přesunout školní trest," řekla rovnou.
"Ani omylem," oznámil ji a už se chystal zavřít dveře.
"Jen o hodinu, přišla bych v devět," řekla ještě.
"A proč to?"
"Ředitel by se se mnou chtěl vidět v sedm a psal mi, že se to může klidně protáhnout i na dvě hodiny," řekla.
"A to vám mám věřit?" nechápal.
"S tím jsem ani nepočítala," řekla Lyon suše.
"Tak proč..."
"Přinesla jsem vám ten dopis od Brumbála, takže si ho klidně přečtěte," řekla unaveně a ledabyle mu zamávala dopisem před obličejem. Slughorn jí dopis vytočeně vyškubl. Jenom zběžně si prolétl text očima. Lyon se zasmála, vypadal, jako by spolkl citrón. Ředitel měl přednost.
"Dobře, přesouvám vám trest na devátou. Doufám, že vás do té doby neuvidím," rozloučil se s ní.
"Taky se na vás těším," zašklebila se na něj. Slughorn se za ní ještě chvíli díval. Potom jen zavrtěl hlavou, znovu si zapálil dýmku, která mezi tím vyhasla, a zabouchnul dveře.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Gwenevie Gwenevie | 12. february 2007 at 22:14 | React

Krasnyyyyy!!Uz se nemuzu dockat pokracka...:)

2 Gwenevie Gwenevie | 12. february 2007 at 22:15 | React

Jeee...ja mam prvni koment..:))

3 Mystery Mystery | Web | 13. february 2007 at 15:02 | React

nádhera. Tohle by mě nikdy nenapadlo. Ani ve snu=) Doufám, že hodláš brzo pokračovat...

4 kaikatra kaikatra | 13. february 2007 at 19:11 | React

Tak uz pis!!!!!!!!!!!!

5 nomi nomi | Web | 13. february 2007 at 20:37 | React

fantaaaaaaaazia.....ako vidim kapitolky pribudaju pekne ryclo tak ani nepripominam ze mnetrpezlivo cakam na dalsie..:)....inac tuto poviedku mam velmi rada lebo som ju citala ako prve dielko od teba...:D:D:D:D

6 *Else* *Else* | Web | 13. february 2007 at 22:32 | React

nadherny.....

7 FARAH FARAH | Email | Web | 14. february 2007 at 19:48 | React

AHOOOJ!!!!!! MAS MOC KRAAASNY BLOG!!!!!! AJ TVOJE POVIEDKY SA MI VELMI PACIA. NECHCES SA IST POZRIET NA BLOG KU MNE???  ZALOZILA SOM HO PRED NEDáVNOM. PROSIIIIIM PRIDI A NECHAJ PAR KOMANTAROV. BUDEM SA TESIT!!!! :DDD

8 Lizz Lizz | Web | 16. february 2007 at 19:39 | React

skvělé, TM;) už se těším na pokračování

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.