8. - Memorex

12. february 2007 at 18:00 | TheMajestic |  Ztracená?
Právě se koukáte na moji víkendovou práci, takže si ji užijte jako já, tuhle kapitolu mám osobně nejraději, dala by se shrnout jak Remus - mstitel, takže dobrou zábavu...

Rychle mířila do sklepení, i teď doufala, že to stihne, protože do zvonění už zbývalo jenom několik málo minut. Vběhla do sklepení. Všichni už seděli ve svých lavicích, taky si sedla na svoje místo, jen co si vytáhla knížku, zazvonil zvon. Slughorn vpochodoval do třídy a zadal jim práci. Měli vyrobit nějaký Výbušný lektvar a zároveň s ním i neutralizér. Šlo jí to celkem dobře. Profesor ji už dobré dva, tři měsíce se zájmem pozoroval. Žasnul nad tím, jaké dělá pokroky. Jako všichni věděl, že před sotva pěti měsíci se dozvěděla, že je čarodějka a neuměla ještě ani držet hůlku a teď byla skoro premiantkou třídy. Dokázala se všechno naučit až neuvěřitelně rychle a žádný z profesorů nechápal, jak to dělá, jak to může zvládat.
Zazvonilo a lektvary skončily. Opět získala pro Nebelvír několik bodů k dobru. Cestou ji dohonil nějaký kluk, předal ji vzkaz a zase hned zmizel. Bylo to od Brumbála, ať se za ním dostaví a bylo na něm taky heslo k jeho kabinetu. Zastrčila si papír do brašny a vyrazila směrem ke společenské místnosti Konečně poslední školní den tohoto roku za nimi. Volno...
Najednou se zarazila. Přeběhl ji mráz po zádech. Zastavila se. Někdo ji chytil za rameno. Prudce se otočila. Stačil ji jen letmý pohled na podlouhlé blond vlasy a věděla, co se tu zase děje. Vůbec ji nechyběl, když ji celý týden nechal na pokoji. Tentokrát tu ale byl s celou svou bandou a nikde nebylo ani živáčka. Všimla si ale, že chybí ten tmavovlasý kluk.
Malfoy stál před ní a stále na ni zíral. Dívka už byla unavená, cítila, jak se jí klepou nohy, jediné po čem teď toužila byla teplá postel a pár hodin nerušeného spánku.
"Co chceš?" osopila se na osobu, která ji chtěla překazit její plány.
"Myslím, že je to zřejmé," ušklíbl se a chytil ji za bradu. Škubala sebou a snažila si vyprostit hlavu z jeho sevření, zatímco ji jeho poskoci drželi, stisk ale jenom sílil. Natočil její hlavu svým směrem. Přiblížil se k ní a jejich rty se spojily, dívka se mu marně snažila vytrhnout.
"Srabusi! Nám se neschováš!" křikl Sirius, který byl Severusovi těsně v patách.
"Jo, nám nezdrhneš, Srabusi!" křikl za ním James. Remus se jim mlčky držel za zády s hůlkou připravenou. Cestou za Srabusem posílali různé kletby. V jednom okamžiku se zdálo, že Remus exploduje. Zčervenal jak rak, potom se s výkřikem zastavil. Kluci nechali Snapea Snapem a přiběhli k Remusovi.
"Co se stalo?" zeptal se Sirius, ale Remus neodpověděl a běžel po schodech dolů.
Malfoy si ničeho nevšiml, ale jeho gorily ho upozornily na blížící se nebezpečí. Malfoy konečně zvedl pohled a spatřil Remuse, který se tyčil asi deset kroků od něj. Odsunul dívku od sebe a ušklíbl se na soka.
"Vypadni, šmejde, jsme v přesile," řekl. Remusovi to ale bylo jedno, když se jednalo o Lyon.
"Pusť ji," zasyčel a namířil mu hůlku doprostřed hrudi.
"Zapomeň, ta už je moje, dokonce jsem to už napsal i otci a ten mi kupodivu pogratuloval k výběru," šklebil se na celé kolo. Remus ho málem zavraždil jenom samým pohledem. Sirius s Jamesem ho trochu zkrotili. Remus byl vždycky klidný člověk, nikdy se nenechal vyvést z míry, vždycky spory tišil, než by je rozséval. Ale klukům už došlo, že je do dívky zamilovaný, teď tohle... Byl jako povodeň, nedal se zastavit. Udělal by pro ni všechno. Sirius ale věděl, že ještě dívce neřekl, co k ní cítí. Nerad lhal, ale nedokázal ji říct, že je vlkodlak, tolik se bál, že by ho nechtěla ani znát...
Koukala na Remuse. On i Sirius se podivili, že v jejích očích není ani náznak strachu, vypadalo to spíš , jako by byla smířena se svým osudem. Remus ale nehodlal nechat Malfoye, aby ji zkřivil jediný vlásek.
Pohlédl na dívku a ta okamžitě poznala, o co mu jde a co má v plánu, a tak lehce kývla hlavou. Zavřela oči, nadechla se. V mžiku se Malfoyovi rychle vysmekla... ke klukům to bylo jenom pár kroků... Klesla Remusovi k nohám a zůstala ležet. Ten obrátil pohled na blonďáka a tomu se ve tváři mihl snad malinkatý náznak strachu. Remus naprosto nepřítomně pozvedl svou hůlku proti němu, ledabyle zamířil, přesto kouzlo letělo naprosto přesně.
"Flame," vyštěkl nečekaně a z hůlky vyšlehl plamen a opálil Malfoyovi rukáv, blonďák to okamžitě vetoval stejným kouzlem. Remus hůlku ještě nesklonil, odrazil kletbu nonverbálním protego...
Z hůlek šlehaly různě barevné proudy světla, míhaly se rychle záblesky, blýskly jiskry, nebo se objevily plameny...
Nikdo se do jejich souboje nepletl. Vlastně se nikdo ani nehnul, všichni totiž stáli jako přimražení. Ani Sirius s Jamesem by nikdy do přítele neřekli, že by mohl umět bojovat, natož takhle. Byl rychle a hbitý. Nikdy nikdo Remuse nevytočil ani nenaštval, natož aby ho někdo vyzval na souboj, proto nikdo neměl tušení, co v něm dřímá. James si navíc všiml, že kamarád nikdy nepoužil jednu kletbu dvakrát, i když souboj trval už něco kolem pěti minut, navíc všechny kletby jedna za druhou byly stále zákeřnější a nebezpečnější.
"Schizoflame!" křikl Remus. Sirius s Jamesem na sebe pohlédli udiveně, tohle kouzlo slyšeli poprvé v životě. Z Remusovy hůlky vyšlehl světle žlutý plamen. Malfoy proti němu poslal nějaké mrazící kouzlo, ale těsně než zasáhlo žlutý plamen, se ten rozdělil na dva. Jeden proud sice mrazící kouzlo znehybnilo, ale na tu druhou nestačil ani zareagovat. Jenom vykřikl a padl na zem. Remus konečně sklonil hůlku a zastrčil ji do vnitřní kapsy hábitu. Pomalu mu už i vyprchával z obličeje šílený výraz. Pro změnu se zatvářil ustaraně. Poklekl k Lyon. T as e zatím ani nehnula. Nahmatal jí tep, byl slabý, nezřetelný, přesto následkem šoku až nepřirozeně rychlý.
Zvedl ji do náruče jako nic a rychle se vydal na ošetřovnu. Na schodišti stále ještě vyjevený Severus a zíral na Remuse, ale uhnul mu z cesty. Pospíchal do třetího patra, kde byla ošetřovna. Kopnutím si otevřel dveře a naproti mu vyběhla rozčílená ošetřovatelka.
"Jak si to předsta-" zarazila se, když uviděla dívku v jeho náručí. Řekla mu, ať ji položí na nějakou postel a potom ať si sám lehne, protože vypadá hrozně. Chlapec bezmyšlenkovitě poslechl. Když si sedl na volnou postel, prohlédl se a zjistil, že na mnoha místech krvácí, předtím si ani nevšiml, že byl raněn. Během deseti minut k němu dospěchala ošetřovatelka, namazala ho nějakou smradlavou mastí a pak ho tak dobře obvázala, že by mu i mumie záviděla.
"Jak jí je?" zarazil ji, když už chtěla odejít.
"Ještě se neprobrala z bezvědomí a uvrhlo ji tam nějaké šokové kouzlo. Několik příznaků by poukazovalo na Memorex, ale to by bezvědomí nebylo na místě," řekla a konečně se odešla věnovat i ostatním. Remus ale věděl, že Memorex by mohlo přicházet v úvahu. To kouzlo bylo něco jako jednorázový mozkomor, vysálo to z vás i poslední kapičku štěstí a navíc vám to přivolalo nejhorší zážitky. Pro Lyon to musel být opravdu silný šok, jenomže jak tohle mohl Malfoy vědět? Nebo žeby to byla náhoda?
Během půlhodiny se na ošetřovnu dostavili i James a Sirius. Sedli si na přítelovu postel.
"Skvělý výkon," prolomil James jako první mlčení. Remus ale jakoby nereagoval a oba moc dobře věděli proč. Lyon.
"Proč jí to neřekneš?" zeptal se ho vědoucně Sirius. Remus zamrkal jakoby se probudil a koukl na něj.
"Co bych jí měl říct?" zeptal se.
"Máš ji rád."
"To ano, dal bych za ni život," přiznal Remus tiše.
"Bylo vidět," kývnul James.
"Tak co ti brání?" nechápal Sirius.
"Siriusi, vzpamatuj se, já jsem vlkodlak. Nemohl bych ji to zatajit a říct jí to, tak uteče a navíc to bude vědět celý hrad," řekl přiškrceným hlasem.
"Rozmysli si to ale. Taky tě má ráda, neprozradila by to a určitě tě pochopí," řekl James.
"Myslíš, že mě má ráda?"
"Víme to, věř nám... a věř i jí."
"Jak jí vůbec je?" zeptal se Sirius.
"Je v šoku, Malfoy na ni nejspíš použil Memorex-"
"Mozkomorovo kouzlo? To by ji ale neuvrhlo do bezvědomí," namítl James.
"Mohlo by. Víš, ona mívá noční můry," řekl Remus a vyprávěl přátelům naprosto všechno, co mu o tom kdy dívka řekla. Sirius něco málo věděl, ale netušil, že se to ještě zhoršuje, James byl od začátku do konce vyprávění v naprostém šoku.
Asi za hodinu do svého příchodu se s Remusem rozloučili. Sice mu madam Pompfreyová přikázala, aby tam zůstal i přes noc, dokázal ji během půlhodiny přesvědčit, že mu naprosto nic není, a tak si to už kolem osmé rázoval do společenky. Slíbila mu ještě, že jestli se Lyon probere do dvou dnů, tedy do doby, kdy se odjíždí na Vánoční prázdniny, bude moci jet s nimi. Ve společence to oznámil Jamesovi a ten to hned napsal mamce. Remus se pak rozhlédl, jestli tady není Lily, ale pak mu došlo, že kde je James, tam se Lily nacházet nemůže, od Vánočního plesu spolu totiž nemluvili, ale on už tušil, že se stejně zase dají dohromady. Všiml si ale, že u krbu sedí Mary, Liliina kamarádka. Zašel k ní.
"Ahoj, Remusi, potřebuješ něco?" usmála se na něj.
"Vlastně jo, nevíš, kde je Lily?"
"Hm, myslím, že je na pokoji, mám ti ji zavolat?" nabídla se a on to okamžitě přijal. Mary tedy vyběhla po schodech, po chvilce se vrátila a oznámila mu, že Lily už jde. Opřel se o stěnu a čekal.
"Potřeboval jsi něco?" zeptala se chladným tónem, protože tak nějak tušila, že půjde o Jamese.
"Jo, teda, já ne, Lyon. Dneska ji Malfoy zaklel, tak je na ošetřovně. Nemohla bys ji prosím sbalit věci, aby s námi mohla zítra jet na prázdniny?" Lily na něj jenom tupě zírala, pak nepřítomně kývla hlavou.
"A, Remusi, nevzal bys mě dnes večer za Lyon?" zeptala se ho ještě.
"Rád bych, ale dneska to už asi nestihneme..." Lily na něj upřela smutný pohled hladového štěněte a Remus se začal ošívat, ale nakonec přece jenom povolil a dívka se na něj povzbudivě usmála.
Remus si to zamířil rovnou do pokoje. Seděli tam všichni tři - Sirius, James i Petr.
"Jamesi, nemohl bys mi na dnešek půjčit neviditelný plášť?" zeptal se Remus na rovinu.
"Myslím, že se dneska nikam nechystáme, takže bych i mohl, pokud nám řekneš, co zajímavého máš v plánu," zašklebil se James.
"Nic, jenom ještě chci zajít za Lyon, kdyby se probrala, tak ať tam není sama," řekl Remus tiše. James se raději na nic víc neptala a podal mu plášť.
Když vycházel z pokoje bylo asi za pět jedenáct. Nezapomněl si ani plánek ani plášť. Sešel do společenské místnosti. Lily dorazila jenom okamžik po něm. Podívala se na něj a usmála se.
"Co je to?" zeptala se a ukázala na neviditelný plášť, tak jí to Remus řekl a hned na to se musel zasmát. Kdyby se viděla, jak poulí oči, tak se tady směje.
"Kdes ho sebral?" zeptala se ještě stále udiveně.
"Je Jamesův," řekl. Lily horlivě zavrtěla hlavou. Na jazyk se ji dralo ještě nespočet otázek.
Vlezli si pod plášť a Remus rozložil plánek. Celou cestu si na něj hůlkou svítil, aby viděl, kde kdy kdo je. Jednou chvíli se nachomýtli až nebezpečně blízko Filche, ale nakonec se stihl schovat za roh, takže je ani nezmerčil. Lily se celou cestu dívala zmateně na onu mapu, kterou Remus držel v ruce. Všimla si, že je to plánek Bradavic, ale potom už došli na ošetřovnu. Slíbila si, že se ho zeptá jindy. Tiše za sebou zavřeli dveře a Remus z nich shodil plášť. Sedl si k Lyon na postel. Lily chvíli dívku pozorovala a pak pohlédla na chlapce a zeptala se ho, co se to vlastně stalo, tak jí to tedy ve zkratce vylíčil.
Lily se celou dobu dívala na Lyon a držela ji za ruku, něco k ní tiše promlouvala. Potom se zvedla. Pohlédla na Remuse, který ještě stále seděl na její posteli a upíral na ni zrak.
"Chceš tady s ní ještě chvíli zůstat?" zeptala se. Přikývl.
"Vezmi si tohle," podal ji neviditelný plášť, Lily kývla, vlezla si pod něj a nechala je o samotě.
Chvíli nic neříkal, potom ji jenom pohladil po vlasech. Složil hlavu do dlaní a lokty se opřel o postel. Snažil se na nic nemyslet, ale nešlo to. Po chvilce sebou škubnul. Zdálo se mu to, nebo ne? Pohlédl na dívku, sice měla stále zavřené oči, ale byla vzhůru. Chvíli se jenom zmateně rozhlížela kolem a potom jenom spokojeně kývla hlavou.
"Jsi na ošetřovně," začal Remus, ale přerušila ho.
"Já vím, taky jsem tě viděla, jak jsi mě bránil."
"Vždyť jsi ale byla v bezvědomí," namítl Remus.
"Nepochybně to tak muselo vypadat," kývla hlavou.
"Tak co ti teda bylo?"
"Nevím. Měla jsem pocit, jako by ze mě někdo vysál duši, ale na ošetřovně si potom klukům říkal, že ta kletba funguje jako mozkomor, takže myslím, že to přece jenom Memorex bylo. Nebyla jsem ale v bezvědomí. Byla jsem pořád tady a stále vzhůru. Chtěla jsem na vás promluvit, ozvat se. Nešlo to. Chvíli jsem si zdřímla, ale mám pocit, že ty noční můry mě nepřestanou trápit ani po smrti, takže jsem se taky do hodiny probudila. A chvíli na to jste přišli vy dva," kývla směrem ke dveřím, kde před několika minutami zmizela Lily.
"Měla bys to někomu říct," řekl po chvilce uvažování.
"A ty by ses měl schovat," řekla s úsměvem. Remus se koukl naznačeným směrem. Za dveřmi ošetřovny se na pozadí mléčného dveřního skla začal rýsovat něčí stín. Chlapec neváhal ani vteřinu a okamžitě vklouzl pod její postel. Dveře ošetřovny se otevřely. Lyon okamžitě zavřela oči a předstírala, že spí.
Do místnosti vstoupila madam Pompfreyová a v patách jí šel nějaký muž. Byl to vysoký černovlasý mladý muž. Nemohlo mu být víc jak třicet pět let. Remus se nemohl moc vyklánět, aby si ho nevšimli a z toho úhlu na ně neviděl. Potom ti dva začali o něčem debatovat. Podle hlasu oba poznali, že je to jejich profesor Obrany proti černé magii - Nott.
Co tady ale dělal? Remus se instinktivně přikrčil. Nott ani Pompfreyová se ale k Lyonině posteli víc nepřiblížili. Chvíli tam jen tak postávali a potom vyšli před ošetřovnu. Lyon i Remus trošku nezřetelně zaslechli jejich rozhovor:
"Takže jsme domluveni. Když se probudí, okamžitě ji pošlete ke mně, ano?"
"Jistě, Nicholasi. Co si myslíte o té nemoci? Proč to na ni mělo takový účinek?"
"To právě nevíme, ale Brumbál to chtěl zjistit, takže uvidíme, co z toho vzejde," s tím odešel a madam Pompfreyová se zase šla usadit do své kanceláře.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 kaikatra kaikatra | 12. february 2007 at 21:26 | React

To s tim Plesem se tam moc nehodi.....

Jinak: BEZVA!!!!!!!!

2 nomi nomi | Web | 13. february 2007 at 20:15 | React

no...pokracuje..to..vemi...pekne...tak...idem...na...dalsie..:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.