13. - Sny

19. february 2007 at 16:02 | TheMajestic |  Ztracená?
A po prázdninách nastává opět ten čas, který snad každý normální srunent nesnáší, čas se vrátit do školy. Lyon se konečně odhodlá Brumbálovi říct o těch nočních můrách. Dozví se nakonec, co vlastně znamenají? Čtěte a komentujte...

V takových vyprávěních uběhly prázdniny neskutečně rychle a zase nastal čas se vrátit do školy.
Na pokoji byla sama s René, protože Lily dostala o prázdninách chřipku, a tak měla dorazit až další týden.
V pondělí Lyon začínala s bylinkami, takže ji nedělalo tak velké problémy navázat na učení po dvou týdnech, kdy nečetla ani Denního věštce natož nějakou naučnou literaturu. Kluci na tom byli hůř, protože začali s proměňováním s mladou McGonnagallovou.
Všichni na škole byli zvědavi, jak brzy zešedne, jestli tady bude učit šesťáky. Zdálo se ale, že má dost dobré nervy, ale nikdo nedoufal, že jí to nadšení vydrží dlouho.
Jen co se Lily vrátila, pobíhala po pokoji a panikařila, že je hloupá a že se na zkoušky nenaučí, že jsou už za pět měsíců! Lyon ji uklidňovala tím, že aspoň má za sebou NKÚ a jí to teprve čeká. Lily pak přestala poskakovat a místo panikaření začala nahlas Lyon litovat a vštěpovat, že se musí učit systematicky...
Lyon protočila oči v sloup a vypadla do společenské místnosti. Zabrala si jedno křeslo v rohu a pomalu si pročítala poznámky z jednotlivých kapitol. Brzy začala klimbat. Probudil ji až nějaký kravál. Otevřela oči a zbledla.
U krbu stáli Pobertové a každý držel něco v ruce. James hodil něco do ohně. Jakmile plameny zezelenaly, Lyon došlo, že to byl letax. Někdo pronesl Filchův kabinet, pak hodili do krbu obrovské množství kdo-ví-čeho. Začali se pak smát. Váleli se po zemi. Lyon si sebrala poznámky, které měla na kolenou a vstala.
"Co jste mu tam hodili?" zeptala se a James vykřikl:
"Ježíš! Si mě vylekala, že se brzy nevzpamatuji!"
"Dva tucty bomb hnojůvek. Minulý týden nám jich několik zabavil, tak jsme si řekli, že pokud o ně tak stojí, nesmíme být škrti a podělit se sním o naši zábavu," šklebil se Sírius.
"Že vás to ještě po šesti letech stále baví," vzdychla dívka a popřála jim dobrou noc. Na pokoji padla na postel v hábitu a v botách a usnula, jako když ji do vody hodí.
***
"Lyon! Sakra vstávej!" budila ji René. Lyon se zmateně rozhlédla kolem. Zase usnula v křesle nad knihami.
"Proboha, skus se aspoň jednou za týden vyspat v posteli. Nebyla bys tak unavená."
"No jo. Kolik je hodin?"
"Půl osmé."
"Bože, lektvary!" Okamžitě se probrala. Vyběhla po schodech nahoru do pokoje, popadla přísady a běžela do sklepení. Byla to poslední dvouhodinovka před zkouškami a Slughorn sliboval rekapitulaci. Naštěstí hodinu stihla s přehledem, posadila se do lavice a ještě si pročítala lektvar snů.
Po lektvarech se vytratila. Rychle zaběhla vyměnit učebnice a odnesla si přísady. McGonagallová jim hned na úvod prohlásila, že jelikož mají zítra první NKÚ, že nebudou psát žádné testy. To se ovšem netýkalo procvičování, takže neměli úplně volnou hodinu.
***
Lyon klesla na postel. Holky na ní pohlédly.
"Dnes se už ani nehnu," oznámila jim.
"Jak ti to dopadlo?" zeptala se René.
"Myslím, že hrozné to nebude. Řekla bych, že propadat nebudu," řekla unaveně.
"A kdy máš další zkoušky?" zeptala se Lily.
"Doufám, že už nikdy...," poznamenala.
"Takže už je máš všechny?" zeptala se René.
"Jo, nahlásila jsem si všechny zkoušky na nejrychlejší termín, takže už mám v podstatě volno," oznámila jim.
"Tak to sis to zařídila dobře," pochválila ji Lily. René na souhlas jenom kývla hlavou a šla básnit o Erikovi, div se světe, ono ji to vážně ještě nepřešlo.
"Tak proto ses do teď tak strašně učila bez chvilky odpočinku?"
"No jo, ale to volno, co mám teď se mi líbí daleko víc."
"Jsi blázen."
"Stává se."
"Ale jsi náš blázen," usmála se Lily. Lyon se ušklíbla.
"Ty víš jak člověka potěšit."
To, že se stále učila, mělo ale jedinou ohromnou výhodu. Většinou ani nevystrčila nos ze společenky, pokud teda nešla do knihovny. Nikdy za tu dobu ani na vteřinu nezahlédla Malfoye. Byl už v sedmáku a tak skládal zkoušky na OVCE (chtěl na ministerstvo,chlapeček). A jelikož mu zkoušky ještě neskončily, Lyon se mohla klidně procházet po pozemcích.
Jednou si ale řekla, že si konečně bude muset promluvit s Brumbálem o těch snech. Odkládala to už od Vánoc a sny stále nabíraly na intenzitě. Stále častěji se tam objevoval ten Smrtijed bez masky. Vždy, když se ve škole nudila, kreslila si na kousek papíru nějaké kliky háky. Ovšem poslední dobou se přistihla, že vždycky ji z těch čmáranic vyšla jeho tvář, pokud ho nekreslila přímo. Slíbila si, že tohle Brumbálovi taky řekne, možná jí pomůže, jak se těch snů zbavit.
Okamžitě však nastal jeden problém: neznala heslo. Problém se ale bleskově vyřešil sám, protože ji Brumbál k sobě pozval. Nevěděla jak mu říct, že se jí ty sny po celý rok stále zhoršují, když ji už tolikrát k sobě pozval a vyzvídal, ale ona mu vždycky tvrdila, že se nic neděje. Teď však byla odhodlána mu všechno říct.
Večer se vydala do jeho kabinetu. Řekla heslo a chrlič uskočil a ukázal ji točité schodiště a po chvíli stanula přede dveřmi Brumbálovy pracovny. Zaklepala a vstoupila.
"Chtěl jste se mnou mluvit," nadhodila.
"Jistě, posaďte se prosím," nabídl ji židli. Dívka se usadila.
"Měl jsem pocit, že mi chcete něco říct, ale jelikož jste měla mnoho učení, navíc jste skládala NKÚ, takže jsem na vás nechtěl naléhat," řekl.
"Omlouvám se," řekla dívka poněkud bez souvislosti.
"A za co?"
"Měla jsem vám to říct už dřív."
"O co tedy jde?" zeptal se ředitel.
"Co si pamatuji vždycky jsem mívala divné sny, ale nikdy jsem netušila, co znamenají. Jenomže od doby, kdy jsem se dozvěděla o kouzelnickém světě, začala jsem rozumět, co znamenají," vyprávěla mu o těch snech. Vypověděla mu naprosto všechno. Své vyprávění skončila u toho Smrtijeda bez masky. Brumbál ji bez přerušování vyslechl. Chvíli seděl beze slov a v hlubokém zamyšlení pozoroval stěnu za dívkou. Nakonec znovu pohlédl na dívku.
"Jak vypadal ten… Smrtijed?" zeptal se.
"On měl… počkat, já jsem ho vlastně už několikrát nakreslila," vzpomněla si najednou.
"Opravdu?"
"No jo," začala se prohrabovat v kapsách. Nakonec ho našla. Vytáhla pokrčený a poskládaný kus papíru. Rozložila ho před Brumbálem na stole a narovnala. Brumbál ztuhnul. Čekal to, ale bál se, že dívka jeho obavy potvrdí. Pohlédl ji do očí a ona pochopila, že se něco děje.
"Není to Smrtijed, je to samotný Pán Zla," řekl tiše.
"To je nemož-, i když až tak moc zase ne..." pronesla zamyšleně
"Opravdu?"
"No jo. On nikdy nenosil masku a mezi Smrtijedy měl vysoké postavení. Jednou mířil ke stolci, ale probudila jsem se, takže jsem neviděla, jestli si tam sedl nebo poklekl. Jenom mě štve, že mi to dřív nedošlo, protože teď to je zřejmé," vysvětlila. Chvíli nikdo z nich nepromluvil.
"Mám takový zvláštní pocit, že to nejsou jenom sny."
"Myslíte, že by to mohly být vize?"
"Je to pravděpodobné."
"Kdy jste měla poslední sen?"
"Mívám je každou noc."
"A co se vám zdálo této noci?"
"Zase zabíjení. Byl tam dům číslo 374, vypadalo to tam docela pustě. Vím, že byla noc. V domě byla celá rodina a když Smrtijedi odcházeli všichni byli mrtví. Celou rodinu před smrtí mučili. Když nakonec zbyl pouze poslední, Pán Zla ho chtěl přinutit, aby prozradil, kde se nachází sídlo nějakého řádu, jak jen to bylo… Fénixův řád!" Dívka na chvilku své vyprávění přerušila, když si všimla, jak se ředitel tváří.
"Získal tu informaci?" zeptal se Brumbál zcela vážně.
"Ne tak docela, když na toho muže použil Legillimens, muž vytáhl nějakou lahvičku a napil se, byl to jed. Vím, že teď budou Smrtijedi prohledávat všechna města začínající na Cross-."
"Víc nezjistil?"
"Určitě ne"
"Ani nevíš jak je tahle informace důležitá."
"V tom případě je ve správných rukou."
"Nevzpomeneš si ještě jak vypadal ten dům?"
"No… byl u nějakého parku nebo velké zahrady. Měl asi tři patra a na vstupních dveřích měl ještě adventní věnec, zřejmě tam dlouho nikdo nebyl."
"Děkuji, to bude asi vše," řekl Brumbál a Lyon se zvedla. U dveří ji ještě Brumbál zastavil.
"Kdyby ti ty sny dělaly nějaké větší problémy, nebo kdybys tam spatřila něco neobvyklého tak mi to přijď říct. Informuji o tom profesorku McGonnagallovou a ta ti dá v případě potřeby heslo pro chrlič," rozloučil se Brumbál.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 11:48 | React

Supéééééééééééééééééér!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 11:49 | React

jůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!Zase 1!!!!!!!!§

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.