11. - Spolu

19. february 2007 at 15:47 | TheMajestic |  Ztracená?
Opět se po víkendu hlásím s novou dávkou napětí a lehké romantiky v povídce Ztracená?. Hej, že to zní jako upoutávka k filmu? No nic, tak si tu kapitolu užijte, stejně jako několik dalších...

Lyon rychle zašla do pokoje, vzala si kufr a pomalu ho snášela po schodech do společenské místnosti. Všichni tři tam na ni čekali u krbu. Remus se záhadně vyhýbal jejímu pohledu, Siriuse pro změnu svěděly odpovědi. James vytáhl malou krabičku a nechal ji kolovat. Všichni si nabrali letaxu do hrsti a vyrazili krbem do Godrikova dolu 8, kde James bydlel.
Vypadli z krbu na jednu velkou hromadu. Obrovské srážce se jako jediný vyhnul Sirius, který nabral balanc a rychle uskočil z cesty z krbu. Volný čas využil k tomu, aby se na ně shora šklebil. Během chvilky se James (jako první) zvedl a dal se do pronásledování Siriuse po kuchyni. Neminulo ani pár vteřin a vyrazili z domu ven.
Lyon i Remuse se jim smáli, když však na sebe pohlédli, oběma úsměv povadnul. Beze slov se zvedli a odnesli své věci nahoru. Lyon pak šla do kuchyně a Remus na dvorek. Položila hlavu do zkřížených rukou. Proč s Remusem nemůžou vycházet? Vždyť ho má tolik ráda. Najednou vstala. Rozhodla se, že řekne Remusovi, že na Floreana žárlit nemusí. Vyšla ven, ale Remus už tam nebyl.
Viděla ho, jak na louce dovádí s těma dvěma. Sedla si na schody a pozorovala je. Seděla tam dobrou čtvrthodinu. Potom ale začalo sněžit. Chvíli je ještě pozorovala, ale nakonec usoudila, že už je příliš zima i na ni.
Sirius si ji po chvíli všimnul. Chtěl říct Remusovi, ať jde za ní, ale to už se Lyon zvedla a šla zpět domů.
Kluci byli venku, dokud se Jamesovi rodiče nevrátili kolem šesté večer z práce. Potom jim Jamesova mamka udělala večeři. Sirius celou dobu sledoval Remuse s Lyon. Oba dva mu nedali spát. Po večeři si odchytil Remuse.
"Poslyš, vy dva mě už štvete. Běž si s ní promluvit," řekl mu.
"Myslíš?"
"Hele, buď půjdeš ty, nebo za ní půjdu já a vyfouknu ti ji. Víš, mě se Lyon taky hrozně líbí a mám jí rád, ale kvůli tobě jsem si nedělal ani naději, ale můžu to klidně změnit, tak buď tak laskav a promluv si s ní."
"Když já nevím…"
"A přestaňte oba dva s tím: když já nevím jestli mě má rád/ráda, to mě už taky vytáčí. Ona tě má ráda, Remusi. Řekni ji všechno a uvidíš, že to pochopí," řekl Sirius.
"Fajn…," odhodlal se
Remus, rychle vstal a dokud měl ještě odvahu, vyběhl po schodech a zaklepal na dveře jejího pokoje.
"Dál," pozvala ho dovnitř a Remus vešel. Lyon na něj pohlédla.
"Remusi…," začala, ale on ji přerušil.
"Musíme si promluvit," řekl.
"Jo," souhlasila a sedla si na postel. Dlouho bylo ticho. Remus je ale jako první přerušil.
"Už na Vánočním plese jsem ti chtěl něco říct, ale bál jsem se, že bys mohla odmítnout…" začal pomalu, protože vlastně ani nevěděl, jak ji to má říct..
"A co bych mohla odmítnout?" zeptala se Lyon.
"Nechtěla bys..." chtěl to celé vyklopit, ale najednou se zasekl.
"Hm?"
"Cho-chodit se mnou," zašeptal Remus a rychle se otočil. Chtěl odejít, protože ho veškerá odvaha opustila. Lyon ho však zastavila.
"A to si ani nepočkáš na odpověď?" zeptala se. Remus strnul, potom se otočil a přišel k ní blíže.
"Počkám," řekl a sedl si na postel. Lyon začala procházet pokojem, jak předstírala, že přemýšlí, protože odpověď byla jasná jako facka. Dřepla si před Remuse a opřela se o jeho kolena.
"Chtěla," usmála se na něj. Remus nevěděl štěstím co dělat. Vtom si ale vzpomněl i na tu druhou část. Zahleděl se jí do očí. Může ji věřit? Sklopil hlavu.
"Co se děje?" zeptala se.
"Když já se ti to bojím říct. Je to tajemství, ale fakt velké!"
"Já to nikomu neřeknu," uklidňovala ho.
"O to ale nejde, já se ti to bojím říct z jiného důvodu. Nedokázal bych s tebou chodit, kdybys to nevěděla, ale když ti to řeknu, nebudeš se mnou chtít chodit ty… nebudeš mě chtít ani znát," řekl smutně.
"Remusi, když jsem řekla, že s tebou chci chodit, nepotřebuju měnit názor. Mám tě ráda přesně takového jaký jsi. Jen se mi víc líbíš, když se směješ," řekla a chytila ho přitom za ruku
"Lyon…"
"Tak co se děje?" zeptala se. Remus opět sklonil hlavu a začal vyprávět.
"Bylo to ještě, když jsem byl malý. Ztratil jsem se rodičům v lese. Nastala noc a já jsem se strašně bál. Najednou se za mnou ozvalo vrčení…" nedokázal už pokračovat.
"Remusi, co se tam stalo?"
"Lyon… byl úplněk… byl to vlkodlak," řekl bezradně. Oči se mu při té vzpomínce zalily slzami.
"Remusi…"
"Lyon… jsem vlkodlak…" Hned na to vyběhl z jejího pokoje. Lyon se za ním chvíli dívala, věděla, že být vlkodlakem je prokletí na celý život, ale to si člověk nemůže vybrat. On nemohl přece za to, že ho kousnul. Rozhodla se, že mu to řekne.
Zaklepala na pokoj u kluků. Vešla dovnitř, ale tam byl jen James se Siriusem.
"Neviděli jste Remuse?" zeptala se s nadějí v hlase.
"Nebyl s tebou?" Podivil se Sirius.
"Jo, byl, ale utekl," řekla.
"Sakra, neměl jsem ho přemlouvat, nejspíš se bál co bys řekla na jeho taj-"
"Myslíš to, že je vlkodlak?" zeptala se. Jamesovi až zaskočilo. Sirius na ní pohlédl.
"Jak to…"
"Řekl mi to… teprve pak utekl. Nevíte, kde by mohl být?"
"Možná u rybníka," zamyslel se James.
"Fajn," vstala.
"My jdeme s tebou," řekl Sirius.
"Nezlobte se,kluci, ale tohle bych s ním chtěla probrat o samotě." Oba kývli hlavou.
Lyon si jenom skočila do pokoje pro mikinu a hned po tom vyběhla z domu. Spěchala přes louku až k rybníku. Remus tam seděl u stromu. Díval se na hvězdy.
"Můžu si přisednout?" zeptala se tiše. Remus sebou trhnul. Rychle vstal. Lyon si sedla a opřela se o strom. Remus ji neklidně pozoroval, ale pak si pomalu sedl vedle ní.
"Proč jsi utekl?" zeptala se bez výčitek.
"Ani nevím… asi jsem se bál tvé reakce," přiznal nakonec.
"Remusi, každý máme nějaká tajemství. Nemůžeš za to, co se stalo. To, co jsme, co se stalo, co jsme udělali, všechna naše rozhodnutí - to vše nás utváří a díky tomu jsme takoví, jací jsme. Kdyby se to nestalo, byl bys jiný, choval by ses jinak, už bys to nebyl ty. No a já tě mám ráda přesně takového, jaký jsi. Jen, jak už jsem řekla, s úsměvem ti to sluší víc," řekla a usmála se na něj.
"Lyon… já…" neměl slov. Chtěl ještě něco říct, ale dívka ho umlčela polibkem.
***
Leželi vedle sebe. Lyon pozorovala noční oblohu, Remus měl zavřené oči.
"Lyon?"
"Hm?"
"Chtěl jsem se na něco zeptat…"
"Ptej se."
"Co je mezi tebou a Floreanem?" položil konečně otázku, která mu už nějaký čas nedala spát.
"Něco určitě, ale ne to, co si myslíš…"
"He?"
"Jsme sourozenci."
"Jakto?"
"Víš jak to je… dva lidi se mají rádi, potom-"
"Héj, tak jsem to fakt nemyslel. Proč jsi mi neřekla, že je to tvůj bratr?" nechápal to.
"Ani nevím, nějak jsme se hned na začátku dohodli, že to nebudeme rozhlašovat. Vážně ani nevím proč..."
"Ale vždyť máte stejné příjmení, možná by to někomu mohlo dojít," namítl.
"No a? Znám asi dvacet lidi, kteří se jmenují Johnson a ani se mezi sebou neznají," řekla Lyon.
"Ani nevíš, jak jsem na něj žárlil," přiznal Remus.
"Vím, Sirius to říkal," kývla hlavou.
"Ten taky všechno vyžvaní," poznamenal s úsměvem. Chvíli si ještě povídali. Potom Lyon prohlásila, že je ji zima (taky bodejť, když bylo sněhu po kotníky). Vstali konečně z malého kousku země, který byl široko daleko jediný nezasněžený, díky koruně stromu, která to sněhu nedovolila, a vyrazili zpět domů.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 FARAH FARAH | Email | Web | 19. february 2007 at 19:22 | React

Jéééj to bola ale romantika!!!! Mooo kráááááááááásne. Len tak ďalej :DD

Super. Dobre že si to medzi sebou vyjasnili :DD

2 FARAH FARAH | Email | Web | 19. february 2007 at 19:23 | React

A mám prvý koment!!!! Hurááááá :DDDD

3 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 10:47 | React

Dobrýýýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.