15. - Ti dva se fakt hledali!

26. february 2007 at 11:20 | TheMajestic |  Ztracená?
A hlásím se po víkendu s další kapitolou... Tentokrát jsem toho moc nestihla, takže mám jenom jednu kapitolu. Jo a nezapomeňte na komentáře...

Vzala si ze stolu koláček a vytratila se z Velké síně. Pomalu dorazila k obrazu Buclaté dámy. Řekla heslo a vstoupila. Prošla společenskou místností a vydala se do ložnic a pak do sprchy.
Celou dobu se nedokázala přimět myslet na nic optimistického, jenom přemýšlela o Luciově pomstě. Věděla, že to bude něco nečekaného, ale netušila ke všemu se sníží. Začal a přemýšlet, co by ji způsobilo největší bolest. Nejhorší ji připadalo ztratit Remuse, už nikdy ho nevidět...
Zavřela oči a zavrtěla hlavou, aby se těchto myšlenek zbavila. Ovázala si ručník kolem pasu, a šla zpátky do pokoje. V posteli si snědla koláček, který si vzala z večeře. Lehla si.
"Co asi teď podniká Malfoy?" napadlo ji. "Vymýšlí krutou a nemilosrdnou pomstu?" S takovými myšlenkami usínala.
***
Pomalu otevřela oči. Pociťovala strach z něčeho, co teď mí udělat. Také cítila bázeň z tohoto místa. Bylo jí jasné, že tady sídlí někdo opravdu mocný a bohatý. Cítila, jak se pohnula. Zároveň s tím si uvědomila, že to není její tělo! Čí oči to jsou, kterými se dívá?" Pomalu se blížili ke vchodu do velkého sálu. Na stráži stali dva Smrtijedi v maskách. Měla obavy, že je nevpustí, ale nebyly to její obavy... Ten Smrtijed, v jehož těle přebývala, měl strach.
Šel k trůnu, kde seděl Voldemort. Lyon v tom sále už byla ve snu hodněkrát. Její hostitel poklekl.
"Vstaň, Lucie," zasyčel hlas. Lucius Malfoy, už zase byla v jeho hlavě. Nechápala to. Každou noc mívala tyhle "sny", ale vždycky byla v těle Luciuse nebo jeho otce. Proč oni dva? Proč pouze Malfoyovi?
"Můj pane, musím se Vám k něčemu přiznat," začal Lucius. Lyon si ve snu zacpala uši, snažila se neposlouchat, co prováděl té holčičce a snažila se neslyšet Voldemortův smích, když jej Luciusovo vyprávění pobavilo. Ale tu bolest, kterou cítil její blonďatý přítel, v jehož těle se nacházela, když ho do hrudi udeřilo Cruciatus, už potlačit nedokázala.
Svíjela se na posteli v bolestech, otvírala ústa, ale nekřičela. Celou tu dobu si uvědomovala Luciuse. Slyšela jeho myšlenky, sdílela jeho pocity.
Klečel na zemi a snášel tu bolest mlčky. Na začátku sice tiše vykřikl, ale teď se držel.
"Však to vydržíš!"
...tisíce nožů se pomalu zabodávalo do jeho těla...
"Kvůli tobě řvát nebudu!"
...kolem krku ho uchvátila křeč, cítil jako by na krku měl řetěz z rozžhaveného železa...
"Stejně tě jednou zabiju a nahradím!"
...polila ho horkost,jako by na něj vylili vařící olej...
Díky těmto myšlenkám taky Lyon nekřičela. Bylo zvláštní, jak vás něco takového může podržet na duchu.
Znovu otevřela oči. Pohlédli na Voldemorta. Ten pomalu vstal a začal je obcházet.
"Mám tomu tedy rozumět tak, že sis s tou malou ještě před smrtí užil...(?)"
"Ano, můj pane."
"A proč mi to tedy říkáš, když ses to snažil utajit? V čem je problém?"
"Ten problém se jmenuje Alexandra Lyon Fortescueová" Lyon sebou trhla. Co má za lubem?
"Ano, pokračuj."
"Včera u jezera mě docela zesměšnila, ale za to se ještě pomstím. Předtím jsem řekl o jejím klukovi, že je to zrůda."
"A v tom je problém?"
"N-ne. Ona ale řekla, že nemám právo o někom říkat, že je zrůda po tom, co jsem udělal tomu děcku.
Snažil jsem se to utajit. Nikdo to ani netušil. V pokoji jsem byl sám. Ona to přesto věděla."
"Zajímavé. Kolik je jí let?"
"Šestnáct."
"Takže už šestým rokem-"
"Ve skutečnosti ne."
"Jakže?"
"V Bradavicích studuje teprve prvním rokem."
"Jakto?"
"Předtím ani netušila, že existuje něco jako kouzla a čáry."
"Zvláštní. Musím se s ní někdy setkat. Snad se pak dozvím, jak se pohybuje ve vzpomínkách a myšlenkách mých věrných. Ještě před chvíli jsem byl ochotný připustit, že ovládá nitrozpyt, ale teď... Za ten rok toho nemohla moc pochytit.
Budu po tobě chtít tvoji vzpomínku na ni. Chci vědět, jak vypadá, snad to pomůže. Jinak můžeš jít," propustil ho. Lucius si tedy přiložil konec hůlky ke spánku a vytáhl tenkou šedou nitku. Vložil ji do nádoby, kterou mu Voldemort ukázal. Nakonec se uklonil a pozpátku opustil sál. Potom se přemístil zpět do Prasinek.
Lyon otevřela oči. Rozhlédla se po místnosti. Holky tam ještě nebyly. Podívala se na oblohu za oknem. Vždyť slunce ještě ani nezapadlo. Nemohlo být ještě ani půl desáté. Určitě budou s klukama ve společenské místnosti.
Pomalu vstala. Trochu se jí zamotalo v hlavě. Přešla do koupelny. Omyla si tvář studenou vodou,a by se probudila.
Ze skříně vytáhla oblečení a natáhla si svoje oblíbené kalhoty, o kterých Lily tvrdila, že je to hadr. Nebyl. Lyon si jenom ráda hrála s nůžkami.
Pomalu sešla z ložnice. Ani nedoufala, že by si ji možná nemuseli všimnout. Lily se na ni taky hned otočila.
"Ahoj, Lyon," pojď k nám.
"Ne, dík. Já se jdu projít na čerstvý vzduch." Nestihli ani nic namítnou a už byla pryč.
"Co to s ní je?" nechápal Sirius. James nevnímal a jenom pitomě civěl na Lily.
"Nevím, u večeře byla ještě v pohodě," pokrčila Lily rameny a dál se věnovala ignorování Jamese.
"Jenomže právě z večeře se vytratila nějak rychle," protáhl se Remus, v očích mu však zůstal ustaraný výraz.
"Jo, nezůstala ani na přípitek a přitom to bylo její dílo," přidal se konečně i James.
"Myslím, že se po ní půjdu podívat," prohlásil Remus a vstal.
"Sám rozhodně ne!" Sirius hned vyskočil na nohy a šel za ním.
"Tak já půjdu pro neviditelný plášť a Remus půjde se mnou pro plánek," rozhodl James a vydal se do chlapeckých ložnic.
"Půjdu s váma," přidala se hned Lily.
"Když jinak nedáš," poznamenal James šibalsky, ale raději hned zmizel.
"Blbče!" prskla Lily. Sirius se ušklíbl.
"Co se šklebíš?" pohlédla na něj.
"Co se škádlívá..." Nemusel ani přísloví dokončit, aby to Lily došlo.
"Ale dej pokoj, je to hňup!"
"No tak, Lily, přiznej si, že se ti líbí."
"Je to hezkej kluk... kdyby to nebyl James,."
"Lily..."
"Ale jo, je celkem fajn..."
"Vážně?"
"... když spí a nic nechce!"
"Nebuď pořád tak naježená."
"Když on je to pitomec! On se s tou mravenčí inteligencí snad už narodil, problém je v tom, že on vyrostl, ale ta inteligence mu zůstala na úrovni Homo habilis... Proč myslíš, že se mu na té větvi tak dobře lítá? Vždyť on se svým IQ ještě neslezl ze stromu!"
Na to Sirius neměl co říct. Snažil se nesmát a byl rád, že teď tady James nebyl. Ten to jenom po návratu do společenky potvrdil prohlášením, že se těší na příští rok na famfrpálové zápasy se Zmijozelem, když už tu nebude Malfoy. Lily se na Siriuse jenom zašklebila, ale jinak to nekomentovala.
"No tak, Remusi, vytáhni už ten plánek!" popohnal kamaráda Sirius. Remus to udělal a vyhledal tam její jméno. Nestačil už ale nic říct, protože se jejich směrem řítil...
"Filch!" křikl šeptem a James je ihned táhl do nejbližší učebny. Zavřeli za sebou dveře.
Rozhlédli se po místnosti. Byli by přísahali, že tady ještě nikdy nebyli. Sirius držel hůlku vysoko nad hlavou, aby si místnost mohli prohlédnout. Byla to malá místnost, akorát pro ně čtyři. Za dveřmi slyšeli Filchovo mumlání, jako by procházel přímo vedle nich. Snažili se dýchat jak nejtišeji. Prošel kolem nich bez povšimnutí, ani ho nenapadlo se do té učebny podívat. James si oddechl a začal se otáčet, aby podrobně prozkoumal místnost. Jakmile ale spatřil stěny místnosti, zatvářil se docela vystrašeně. Vypadala jako nějaká obětní svatyně. Kromě toho jak byla malá a krom dveří ve zdi v ní nebylo nic včetně okna. Na velkých kamenech, ze kterých byly postavěny celé Bradavice byly křídou nakresleny nějaké vzory a symboly.
"Snad nás tu Filch neobjeví," povzdychl si Remus. Vtom okamžiku se na stěně objevil nápis: Zabezpečeno proti vyrušení, odposlechu či odhalení. Bezpečnost zaručena.
"Kde to krucinál jsme?" zeptal se James
"Myslím, že jsem o tomhle místě už slyšel. Je to místnost nejvyšší potřeby," vložil se do toho Sirius. Remus i Lily jenom přikyvovali.
"Nechápu to," přiznal James.
"Hm... Kdybys třeba šel kolem a byl bys strašně unavený, najdeš v té místnosti velkou postel, spousty polštářů, krb a vůbec všechno, aby ses dobře vyspal. Potom si třeba přeješ čaj, no a on se objeví."
"Hm," zapředl James a koukl na Lily. V ruce se mu v tom okamžiku objevila, kterou Remus dostal k Vánocům(samozřejmě ji všichni tři měli několikrát přečtenou). James zrudnul a okamžitě si ji schoval do vnitřní kapsy hábitu, nechtěla se mu tam dostat, takže měl pocit, když se mu to nakonec povedlo, že si tu kapsu natrhl. Lily si knížky naštěstí nevšimla, ale kluci jo a začali řehtat na celé kolo.
"Ale, Dvanácteráku, to se dělá?" smál se Sirius.
Po několika minutách znovu vyšli na chodbu, jen co se Remus(podle plánku) ujistil, že tam už nikdo není.
"Tak a my vyrazíme směr Astrologická věž," prohlásil Remus.
"Proč si nemohla vybrat nějakou nižší," zaúpěl tiše James.
"Aspoň o dvacet pater,"přidal se Sirius.
"Můžu tam jít sám," řekl Remus a kluci okamžitě zmlkli.
Zastavili se před vchodem do učebny na vrcholu věže. Slyšeli, jak Lyon mluví. Znělo to, jako by se s někým dohadovala. Remus opatrně otevřel dveře. Byla tam sama. Sála opřená o cimbuří a zrovna někomu promlouvala do duše. Čtveřice přátel k ní přistoupilo. Lyon se zrovna nebezpečně nakláněla, a tak ji Remus chytil kolem pasu a stáhl zpět. Všichni čtyři se na ni zaraženě podívali. To jí nedošlo, že by se jí mohlo něco stát?
"Proč s náma nemluví?" zeptal se James.
"Má zavřené oči, asi jenom spí." Vtom se Sirius začal smát.
"Čemus e zase směješ?" nechápal Remus.
"Náměsíčná, vy jste se teda fakt hledali, Náměsíčníku!"
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nomi nomi | Web | 26. february 2007 at 17:13 | React

heh...ze vraj namesacna....chichi tak to sa teda nasla pekna dvojka...;)...:D:D:D:D.....:)slova chvaly sa mi uz nechce v kuse opakovat ...ved ty aj sama vies ze sut to uzasne dielka,vsetky ktore su od teba..;);););)

2 kolycek kolycek | Web | 5. march 2007 at 21:56 | React

souhlasim s nomi:0) je to moc hezký a povedený a už se těšim na pokráčko:0)

3 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 12:26 | React

SOUHLASÍM S VÁMI!!!!!!!!!!!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.