14. - Titanik

19. february 2007 at 16:07 | TheMajestic |  Ztracená?
Ano a na scénu se o5 vrácí Lucius Malfoy, tentokrát nechtěně jako hlavní hrdina jistého představení. Nechci už nic prozrazovat, tak si to přečtěte sami... Samozřejmě komentáře (i kritiku) uvítám...

Lyon pak opustila jeho kabinet a šla se projít na pozemky. Sedla si na břehu jezera a pozorovala hladinu. Stále v mysli viděla toho muže, který se raději zabil, než aby prozradil Voldemortovi polohy štábu Fénixova řádu. Musí to být nějaký silný odboj a Voldemort se ho určitě bude chtít zbavit. Byla si jistá, že to vede Brumbál. Jestlipak ten chlapík ve snu byl členem řádu?
"Smím přisednout krásko?" ozval se úlisný hlas zmijozeláka. Lyon tušila, že přichází. Instinktivně se jí zježily všechny chloupky na krku. Na Malfoye se ani neotočila. Už tak jí pil krev.
"Snad sis nemyslela, že se mě jen tak zbavíš? OVCE už jsem složil, takže teď mě už čeká jenom zábava," prohlásil a chystal si sednout vedle Lyon.
"Dej si voraz, Malfoyi!"
"Copak tě trápí, holčičko?"
"Nevím, je to hnusné, blonďaté a furt to dolejzá…"
"Tak pozor, holka! Všechno má své meze," chytil ji pod krkem.
"Už jednou jsem řekla, že máš vypadnout! To ti to na tom plese nedošlo? Nemám zájem se tahat s čistokrevnejma buzíkama..." To už ji ale Malfoy tlačil k zemi a šmátral rukou v kapse, jak hledal hůlku. Nemohla popadnout dech, takže ji hůlka v ruce byla houby platná, když nemohla říct zaklínadlo. Sice se už učila nonverbální, ale ty pro ni byly tak spolehlivé, jako půlnoční slunce - čili vůbec. Navíc teď nemohla soustředit myšlenky na nic jiného, než jak se nadechnout. Konečně našel hůlku a levačkou jí na ni zamířil.
"A tahat se s takovejma idiotama jako Potter a Black ti nevadí?!"
"Jseš málo informovanej, s těma se netahám."
"O pardon, ty vlastně jsi s Lupinem…"
"Trefa!"
"Taky nechápu, jak tady může nechat Brumbál studovat takovou zrůdu, ale nejspíš ten pitomec o ničem neví…"
"Jak to myslíš?" popadala dech.
"Můj pán si s tou havětí stejně poradí a pak mu budou sloužit…"
"Co to plácáš, Malfoyi? Jseš na hlavu?"
"Tak ta zrůda se ti nesvěřila se svými úplňkovými aktivitami? Tvůj kluk je vlkodlak!" Malfoy se zaškaredil, ale Lyon na něj pohlížela s odporem. Pomalu se k ní začal přibližovat. Povolil sevření, aby ji mohl políbit. Najednou se dívka ušklíbla a Lucius pochopil, že něco není v pořádku. Do žeber ho tlačila její hůlka. Chtěl něco říct, ale dívka byla rychlejší.
"Silencio," zhrozila se ale, když Malfoyovi vyčetla ze rtů kletbu, kterou na ni chtěl vrhnout.
"Copak chlapeček neví, že Imperius je zakázaná kletba?" Malfoy se po ni sápal holýma rukama, ale Lyon jej od sebe držela na vzdálenost napřažené ruky (s hůlkou).
Najednou ho chytila za kravatu a přiblížila se až k němu.
"Remus je tisíckrát menší zrůda než ty. To jak jsi včera umučil to malé děvčátko a její otec se pak tím jedem otrávil. Ty nemáš co o někom vykládat, že je zrůda," zasyčela.
Malfoy se ani nehnul. Ve tváři byl sinalý. Dívka se otočila, ale najednou se zarazila a otočila se zpět na šokovaného Lucia.
"Málem bych zapomněla," mávla hůlkou a pronesla: Petrificus totalus intemi. Malfoy opět znehybněl s rukama podél těla.
"Za hodinu to vyprchá, ale já si počkám. Tu legraci bych si nemohla odpustit," usmála se. V Luciových očích byla hrůza, co mu chce provést. Měla nějaký plán, to tušil. Jenom jaký?
"Tvůj problém zlato je v tom, že opovrhuješ tak jednoduchými kouzly jako Petrificus," řekla spíš pro sebe a strčila do Luciuse. Ten spadl na zem jak deska. Lyon jej převrátila na záda a dotáhla až k vodě. Položila jej na hladině a potom do něj lehce strčila.
Malfoy se chtěl bránit, ale mrkáním toho moc nadělat nešlo. Lyon mu zamávala, potom vyšla trochu výš k hradu, kde si sedla. Byl tam perfektní výhled na celé jezero.
Pozorovala, jak se Malfoy plaví. Byl už skoro uprostřed, když si Lyon na chvíli lehla, ještě měla čas. Na chvilku si zdřímla. Vyrušil ji až nějaký rozhovor.
"Probudím ji..."
"Neblbni, Remusi, hodíme ji do jezera…"
"Tak na to rychle zapomeň," ozvala se pro jistotu, kdyby ji tam James chtěl opravdu hodit. Ten se zatvářil zklamaně.
"Však si sedněte, máme ještě asi deset minut," pronesla záhadně. Sirius se zamračil.
"Deset minut na co?" zeptal se podezřívavě.
"Přišli jste akorát na představení… Už to bude hodina, co jsem se chytla s jedním zmijozelákem…"
"A co se stane po hodině?" zeptal se Remus.
"Vyprchá kouzlo," usmála se.
"Tak co bude?"
"Nechte se překvapit. Připravila jsem nám takové veselé pobavení na konec školního roku. Konec konců, on se už tady nebude vracet, tak ať má aspoň hezké vzpomínky." Kluci se zasmáli.
"A kde je teď?" zeptal se James. Dívka se ušklíbla a ukázala prstem do středu jezera. Kluci se začali smát.
"Vidím dobře dlouhé blond vlasy?" zpozorněl Sirius.
"Jistě, zcela dobře," šklebila se od ucha k uchu.
"Malfoy?" zbystřila pozornost nějaká procházející studentka.
Během několika okamžiků tam bylo na padesát studentů a všichni se smáli. Když konečně nastala minuta M, Lyon se postavila. Rukama se sjednala klid. Všechny oči visely na ní.
"Vítám vás všechny na tomto představení mnou právě pojmenovaném Titanik! Upozorňuji vás, že tohle je premiéra a zároveň i derniéra. Neopakovatelné představení, a proto kdo chybí má smůlu.
Vašim hlavním hrdinou je zasloužilý herec, pan Lucius Malfoy. Dále vás upozorňuji, že autogramy lze získat pouze od režiséra a scénáristy - čili mne. Hercův autogram nelze získat bez potíží spojených hlavně s útokem na vaši osobu a ohrožením vašich životů, proto nedoporučuji a pokud se přesto někdo takto rozhodne, jedná na vlastní zodpovědnost.
Teď dámy a pánové konečně začne naše představení.
Žádám vás o naprostý klid a to z důvodu, abyste nepřehlušovali zvukové efekty a mluvené projevy hlavního hrdiny, což by zaškodilo celkovému efektu."
Všichni ji pozorně poslouchali a při tom očkem pozorovali stále ještě plujícího Malfoye. Lyon v sobě dusila smích a pomalu jim odpočítala poslední minutu.
Najednou k nim dolehlo hlasité žbluňkání, čvachtání a pleskání přerušované pouze Luciovými vzteklými výlevy na konto režiséra.
Ticho v davu vydrželo sotva pár vteřin a pak všichni do jednoho propukli ve smích. Na břehu jezera bylo rozhodně veselo... teda, jak pro koho.
Malfoy se vyškrábal na břeh. Malý hlouček studentů, kteří se rozhodli zůstat až do konce představení, se teď již rozutekli všemi směry.
***
Lucius, celý rudý vzteky, se doplahočil do pokoje. Večeře pro něj byla noční můrou. Ležel na posteli a vztek jím jenom cloumal. Jak ho mohla takhle zesměšnit před celou školou?! Nemůže to být horší!
"Ale může," přerušil nahlas své vlastní myšlenkové pochody.
"Jakto?"
"Ona ví..." To bylo poslední, co ještě řekl.
Za to ztrapnění se pomstí, to věděl každý na hradě, ale Luciuse nejvíc žralo, že ta holka věděla, co udělal minulé noci, když On ho poslal to dítě zabít. Koukalo se na něj a nebálo se. Myslel si, že se to nikdo nedozví, protože holčička ani nekřičela, ale Lyon to věděla... Ale JAK?! Bude to muset říct svému pánovi, ale, co je nejhorší, bude se muset přiznat.
Věděl moc dobře, že Ho bude zajímat, jak to někdo může vědět, i když tam ve skutečnosti nebyl. Rozhodl se Jej o tom informovat okamžitě. Prošel tajnou chodbou do Prasinek a ještě z té chodby se přemístil do domu, kdy se Voldemort zdržoval.
***
Lyon s Poberty se dopotáceli do společenské místnosti, kde se svalili do nejbližších židlí a lapali po dechu. Po schodech dolů sešla udivená Lily.
"Co se stalo?" zeptala se. Celá nebelvírská místnost byla totiž v křečích smíchu. Pomalu se dovnitř potáceli rozesmátí studenti a padali na volné židle, někteří se zvládli dopravit až do pokojů.
Lily se podívala na Siriuse, ten jenom zavrtěl hlavou a ukázal prstem na Lyon. Nedokázal se přestat smát. Lily na ni obrátila svůj pohled. Ta se v mžiku uklidnila. S vážnou tváři vstala, uklonila se. Nakonec s dramatickým nádechem v hlase začala vyprávět celou scénu jako mistrovské literární dílo. Lily na ni hleděla s otevřenou pusou. Lyon se nakonec zase uklonila.
"To myslíš vážně?" ujistila se Lily.
"Copak se dá v tak vážných věcech žertovat?" zeptala se Lyon hraným snobským tónem. Lily začaly cukat koutky, oči se ji zalily slzami a nakonec v záchvatu smíchu klesla na gauč, kde se už v křečích smíchu svíjel James.
Studenti se nakonec přece jenom začali trousit zpět po hradu. Samozřejmě nezapomněli na potkání to detailně vyprávět každému, kdo chtěl (i nechtěl) poslouchat. Naprosto každému, ať už to byli mrzimorští, havraspárští nebo dokonce i zmijozelští, duchům a i profesorům. Vše završilo malé představeníčko u večeře.
Všichni se hrnuli do Velké síně s perfektní náladou, smáli se, žertovali. Naopak na Malfoye skoro nebylo vidět, vedle něho seděli jeho gorily a zajišťovali mu svými širokými rameny soukromí. Snad poprvé v životě mu to nevadilo.
U jídla bylo hlučno, ale najednou do síně skrz zeď připlul Protiva. V ruce měl mokrý ručník, ze kterého ještě kapala voda. Jedni se začali okamžitě hihňat, jiní začali netrpělivě očekávat, co provede tentokrát. V sále bylo najednou ticho.
Protiva se to vychutnával a nepostřežen doplul až k Malfoyovi. Na hlavu mu vyždímal ručník. Všem začaly cukat koutky, ale ještě chvíli vydrželi, aby uslyšeli Protivovo:
"Smím prosit o autogram?"
To už ale celá Velká síň propukla v hurónský smích, který prostě nešlo zastavit. Nikdo Luciuse ani neslyšel, nebo ho spíš nikdo poslouchat nechtěl. Zuřivě se rozmáchnul po strašidle, ale pro Malfoyovu smůlu, ho jakožto ducha jednoduše zasáhnout nemohl. Vstal a vydal se k jednomu z bočních východů ze síně.
Přesto jedna osoba v sále si pohledem Malfoye vyhledala. Když byl u východu, otočil se. Lyon mu ze rtů vyčetla, že:
"Za tohle budeš pykat..." Potom na ni ukázal prstem a nakonec si jím přejel po krku. Otočil se na patě a vyšel.
Lyon se už nesmála. Věděla, že probudila draka. Byla ráda za to, co mu provedla, protože si to zasloužil, ale zároveň si uvědomovala, že pomsta bude a to brzy...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nomi nomi | Web | 25. february 2007 at 20:30 | React

mno vratila somsa po prazdninkach domov a co to nevidim....?...niekto sa tu teda poriedne cinil...;)....:):):)ako tak pozeram hrozy ze tu stavku nakoniec aj vyhras.....inac stihla som si precitat len pokracovania k ztracenej ..ale hned ako to bude mozne tak si doberiem aj ostatne kapitolky, ktore su urcite take uzasneeeeeeeeeee ako boli tieto, a ktore pribudli pocas doby mojej nepritomnosti...;):):):):):):)

2 nomi nomi | Web | 25. february 2007 at 20:31 | React

jeee..a este sa mi podarilo chytit aj prvy koment...no to je supeeeeer..:D:D:D:...............:):):):):

3 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 12:17 | React

ÚUUUUUUUUUUUUUUUUUUU!

Nestrš strašáka!Dobrýýýýýýýýýýý!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.