12. - Vánoce

19. february 2007 at 15:56 | TheMajestic |  Ztracená?
Ano, Vánoce, je tady čas lásky a rodiny, jenomže několika ospalům se nechce vstávat v tak důležitý den... Jaké bude jejich probuzení a co dostanou k Vánocům?

Lyon usnula velmi rychle. Remus ještě dlouho do noci nemohl usnout, ale to proto, že ho jeho přátele vyslýchali téměř až do svítání..
Ráno se Lyon probudila jako vždy velmi brzy, což tentokrát bylo kolem páté. Vyhrabala se z postele a sešla dolů do kuchyně. Udělala si snídani a přesunula se obývacího pokoje. Ve dveřích strnula. Uprostřed obývacího pokoje stál obrovský stromeček. Ten čas tak sletěl, že si tak brzy po ránu ani neuvědomila, že už jsou Vánoce. Strom hrál všemi barvami a kouzly byl nad ním vytvořený malý obláček, ze kterého stále sněžilo. Zespoda byl stromeček zavalený dárky.
Lyon sice chvíli měla nutkání vpadnout do dárků hned, ale po dlouhém přemáhání konečně odvrátila zrak. Zabrala jedno z pohodlných křesel a koukala se z okna, jak venku sněží. Byla to taková příjemná idylka. Málokdy měla možnost vidět sníh. Sirotčinec, kde vyrůstala, byl na kraji průmyslové části města a, i když třeba sněžilo, sníh tam na zemi nikdy nevydržel. Vždycky ho dělníci stačili ušlapat.
Zasnila se a z toho transu ji probudily hodiny, které až otravně hlasitě odbíjely sedmou. Dívka se trošku zmateně rozhlédla. Byly přece Vánoce, všichni by se měli radovat a už od rána jásat a tady všude byl klid. Jak můžou ještě spát?! Ušklíbla se sama pro sebe. V hlavě se ji začal klubat přímo ďábelský plán. Skočila si do pokoje pro hůlku. V obývacím pokoji vylezla na židli a hůlkou šťouchla do obláčku, ten se pohnul, čímž splnil její přání. Na tváři se ji rozhostil široký úsměv. Ze stromečku vzala nějaké figurky (dva andílky a tři skřety) a posadila je na obláček. Potichounku došťouchala hůlkou obláček až do chlapeckého pokoje a zavřela za sebou dveře. Pak nechala obláček sněžit na jednom místě a pohlédla na kluky.
Remus spal stočený do klubíčka a byl celý zamotaný do peřiny, že mu sotva vyčuhoval nos. Netušila, jak se vůbec mohl smotat do tak nelidské polohy, ale nechala to plavat, když pod peřinou spatřila jeho spokojený výraz. Co se mu asi zdá?
Potom sklouzla pohledem na Siriuse. Ten spal na břiše, hlavu měl vmáčknutou do polštáře. Jak asi dýchá? Jednu ruku měl položenou pod hlavu a druhou měl spuštěnou přes okraj postele. Chtělo by to foťák!
Když ale pohlédla na Jamese musela se ovládat, aby se neválela smíchy po zemi. Ležel na zádech. Peřinu měl zkopanou až k nohám postele. Ležel na posteli rozpláclý jak žába. Měl otevřenou pusu a hlasitě chrápal. Lyon se nakonec ovládla. Zároveň si však vybrala svou oběť.
Došťouchala obláček, který už u dveří pokoje nasněžil hezkou hromádku, až k nad Jamesovou postel. Během chvilky našla ideální polohu obláčku pro svůj plán. Obláček si už klidně sněžil Jamesovi na břicho. Mezitím Lyon udělala sněhovou kouli z hromádky u dveří. Nakonec odstartovala svůj plán. Velmi elegantně mu hodila sněhovou kouli do obličeje. James se okamžitě probral a vykřikl. To samozřejmě probralo další dva spáče. Zmateně se rozhlíželi kolem, ale když spatřili Jamese okamžitě dostali záchvat smíchu.
Když mu totiž Lyon hodila sněhovou kouli na hlavu, vykřikl a prudce si sedl na posteli. Hlavou rovnou vpálil do nastraženého obláčku. Z pusy mu trčely nohy jednoho z andílků, na hlavě mu stáli dva skřeti. Jinak to vypadalo spíše jako by si obláček vypůjčil Jamesův překvapený obličej.
Naštvaně vyplivl andílka z pusy. Sirius, Remus i Lyon se svíjeli smíchy na zemi. Chtěl se naštvat, ale když si uvědomil, jak asi musí vypadat, začal se smát taky.
Do pokoje vešel pan Potter, kterého probudil Jamesův řev, ale stačil mu jediný pohled na syna, aby se začal smát.
Jakmile se James trochu uklidnil rozhlédl se po pokoji a okamžitě se dopátral viníka. Totiž Lyon jako jediná byla oblečená. Hned po ní vystartoval. Lyon ale uhnula a on to napálil do zdi. Lyon se zasmála a zmizela ve dveřích. James se v pyžamu vydal za ní.
Když se vrátili byli oba mokří, měli tváře červené od chladu.
"Jdu se převlíknout," oznámila jim Lyon.
"Jen jdi, tady chybět nebudeš," rýpnul si James.
"Já to slyšela," upozornila ho ještě z konce chodby.
"No a?" ušklíbl se James.
Vtom ale zaskučel. Lyon se totiž vrátila a trefila ho přímo do ucha sněhovou kouli. Vykřikl a rozběhl se za ní. Jenomže ta se smíchem zabouchla dveře, do kterých James zákonitě narazil. Následovala další salva smíchu. James se odebral do sprchy, kde ze všeho nejdřív vyždímal mokré pyžamo, potom se zabalil do županu a šel zpátky do postele, kde chtěl pokračovat ve spaní. Což mu samozřejmě nešlo po takové ranní rozcvičce, tak se alespoň zahřál. Remus se Siriusem také leželi ve svých postelích. Remus si něco četl, Sirius ležel na zádech s rukama za hlavou a zíral do stropu. O něčem horlivě přemýšlel.
Někdo lehce zaklepal na dveře.
"Dál," ozval se Remus. Do pokoje nakoukla Lyon. James ji probodl naštvaným pohledem. Remus se v duchu zasmál, Sirius nevnímal, James se zakutal do peřiny.
"Nabízím mír," řekla Lyon tiše. Remusovi zmizel úsměv z tváře. Jako jediný znal už Lyon natolik, aby poznal, že se něco stalo. Vyznal se v téměř každém jejím gestu. Lyon nohou tiše zaklapla dveře, měla totiž plné ruce. Nesla tác, který položila Jamesovi na noční stolek. Opatrně vykouknul. Lyon vytáhla z kapsy bílý kapesník.
"Mám bílou vlajku, jsem jenom posel," řekla. James vystrčil hlavu a konečně si sedl na posteli.
"Kdo tě teda posílá?" zeptal se pro změnu Remus.
"Paní Potterová vám vzkazuje, že jestli chcete snídani, je na stole. Remus se zvedl a okamžitě vyrazil do kuchyně. Měl totiž velký hlad. Sirius se dál ani nehnul. James stále zíral na Lyon.
"Mamka posílá i ten čaj? Však ví, že ho nemám rád."
"Ten tvoje mamka neposílá, to je moje dílo," usmála se.
"Ale já nepiju-"
"Však ho jenom zkus. Uvidíš, že tě zahřeje líp než ta peřina," mrkla na něj spiklenecky.
"Ale…"
"Zkus to. Jestli ti nebude chutnat, můžeš mě vhodit do největší závěje, jakou na zahradě najdeš."
"Tak jo," řekl James konečně a lokl si čaje. Nejdřív se zamračil, ale okamžik na to se mu na tváři rozlil široký úsměv.
"Odkud jsi vzala brandy?" zeptal se.
"To je tajemství!"
Vtom se Sirius probral díky kouzelnému slovu.
"Brandy? Mluvil tady někdo o brandy?" James se začal smát na celé kolo.
"Náš ožrala se konečně probral, co? Stačí slovo o alkoholu a hned je vzhůru," šklebil se.
"Hele Jamesi, nech toho. Zaslechl jsem to náhodou."
"A náhodou tohle slovo, co? Předtím si dobrou hodinu nevnímal," nenechal se James.
"Lyon, nemáš tady ještě nějakou sněhovou kouli? Nemohla bys mu něco strčit do pusy, brní mě z něj hlava."
"Nevím, Tichošlápku, jestli bych se neměl urazit."
"To bys teda měl a taky bys měl konečně už vylézt z postele. Přes to všechno má Lyon v jednom pravdu: jsou Vánoce a dárky už dorazily," prohlásil Sirius a vyštrachal se z postele. James šel jeho příkladem, vstal… a hned na to zase klesl na postel.
"Co to bylo za chlast?" zasmál se Sirius.
"Nemám tucha," zašklebil se James.
"Tak se zeptej Lyon," řekl Sirius.
"Ale ta už tu není…" A měl pravdu. Jakmile totiž Sirius prohlásil, že leze z postele ven, vytratila se a nechala je o samotě.
"Myslím, že brandy," řekl nakonec James. Sirius jenom v kalhotách přistoupil k jeho posteli. Vzal si hrníček a čichl si k němu.
"No možná jsem alkoholik, ale ty jseš analfabet. Teda to mi řekni jak si můžeš splést ohnivou whisky s brandy, když má asi o 20% alkoholu víc?"
"Hele, nenavážej se. Po ránu bych nedal dohromady ani jedna a jedna," namítl James.
"Jenomže to bys nedal dohromady ani odpoledne," rýpl si Sirius, popadl tričko a zmizel dřív, než to Jamesovi přes alkoholový opar dojde.
Sešel po schodech do obývacího pokoje. Žasnul nad ohromným stromečkem. Tyhle svátky ho každým rokem dojímaly. Pohlédl na svoji hromadu dárků a dal se do rozbalování. Hned první dárek mu připadal nějak divný. Byla to kniha. Kdo by mu však chtěl kupovat nějakou knihu, když on nečte nic jiného než…
"JÓ!" vykřikl najednou a Lyon se začala smát. Sirius k ní přiskočil a objal ji.
"Díky, díky, díky… nechápu, kde jsi to sehnala a jaks to věděla?!" nadšením byl mimo kontrolu. Kniha totiž nesla název Montroseské Straky v akci (Montose Magpies in action), byl to Siriusův oblíbený tým. Lyon se ušklíbla.
"Tajemství, já vím… dík," odpověděl si místo ní a jenom se usmíval.
"Není zač."
Remusovi darovala jinou knihu, kterou vzhledem k přístupnosti "Pro všechny", teď nebudeme zmiňovat (ale název začíná na "K"). Každopádně se Remus začal červenat a knihu hned schoval, aby se k ní Sirius s Jamesem nemohli dostat, ani ji zahlédnout.
Když se dolů konečně dostal i James, sedl si hned vedle Siriuse. Ten mu poradil, ať nejdříve rozbalí ten tmavě rudý balíček. Sirius byl zvědavý, co mohla Lyon vybrat Jamesovi, když on sám na to nemohl přijít celý měsíc. James rozbalil rudý balíček a do rukou mu vypadly dvě knížky. Ta tenčí měla název "Naše hvězda", byl to životopis polského chytače Josefa Vronského. Druhá kniha byla od Kennilworthyho Whispa a nesla název "Za zlatonkou", kde byly podrobně popisovány manévry jako Plumptonův přelet nebo Vronského finta, taky zápasy, při kterých to bylo použito. Navíc byla kniha hezky ilustrovaná. James vyvalil oči na Lyon a, stejně jako předtím Sirius, skočil dívce kolem ramen.
Lyon dostala od Remuse velkou knihu kleteb a jak se jim bránit. Usmála se a dala mu pusu. Remus se začervenal a dělal jako, že si listuje v nové knize. Od Siriuse a Jamese dostala také fajn dárek, byl to velký balíček plný sladkostí z Medového ráje. Nahoře však byla obálka. Lyon ji zvědavě otevřela a vyprskla smíchy. Sirius i James věděli dobře, proč se směje a přidali se k ni. Remus nakoukl do obálky a taky dostal záchvat smíchu. Byla tam fotka těch dvou s podpisy a věnováním: Až jednou budeme slavní, ať nemusíš čekat ve frontě na autogramy. Oba měli na fotce úsměv od ucha až k uchu.
Týden, který s nimi strávila, sletěl jako voda a ona se pak letaxem vydala do zmrzlinářství, jak bratrovi slíbila. Oba ji tam srdečně přivítali. Pan Fortescue si na ně vyšetřil čas a vyprávěl jim o matce. Ani Florean ani ona ji nikdy nepoznali.
Když se narodil Florean byl leden. Ani ne týden na to se něco v nemocnici stalo. Dokonce se tam objevilo několik Smrtijedů. Ten den se rozhodně jejich matka ztratila. Do povědomí vstoupilo zase až v polovině listopadu, kdy se znovu objevila v nemocnici sv. Anny, kde se několik dni nato narodila Lyon a její matka při porodu zemřela. Kde strávila deset měsíců než se znovu vynořila ve East Endu, nikdo netušil.
Oba si s Floreanem prohlíželi fotoalba. Lyon z fotek zjistila, že je matce strašně podobná. Vlastně byly, až na jednu věc, k nerozeznání. Její matka měla tmavě hnědé vlasy, Lyon zase platinově blonďaté. Napadlo ji, že barvu vlasů bude mít po otci.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 FARAH FARAH | Email | Web | 19. february 2007 at 19:42 | React

Supeeeeeeeeeeeeeeeer !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tie darcedky sa mi moc pacili. Hlavne ta kniha na K :o)))))))

2 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 11:40 | React

Dobrýýýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!!!! Jen tak dááááááááááááááááááááál!!!!!!!!!

3 dnfjdfnu dnfjdfnu | 24. august 2008 at 10:26 | React

hej já bych se chlamala kdyby její fotřík byl Malfoy starší

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.