7. - Vánoční ples

10. february 2007 at 16:20 | TheMajestic |  Ztracená?
Jak jsem slíbila, kapitoly se tady teď budou objevovat poněkud častěji a právě přišla řada na zatím neZtracenou dívčinu... Užijte si tu kapitolku a ezapomeňte psát komentáře...

Venku se ochlazovalo a Lyon měla za sebou konečně poslední zkoušky tohoto roku u Brumbála. Nějakým zázrakem se jí podařilo pokročit do čtvrtého ročníku,ale řekla si, že jestli se vůbec má něco naučit, nemá smysl brát učivo tak rychle a tím pádem i strašně okrajově. Taky to Brumbálovi řekla. Ten jenom spokojeně pokýval hlavou. Vypadal, jako by to celou dobu tušil.
Lyon se pomalu vracela do společenské místnosti. Cítila se až podivně volná. Učení teď měla o poznání méně. Stále ho bylo hodně, ale když do té doby ve škole nedělala nic jiného, než že se učila, tak ji to ani tak moc nepřišlo. Vešla do společenské místnosti. Remus tam už čekal na pohovce u krbu. Poslední dobou spolu trávili veškerý volný čas. S učením ji strašně pomáhal, hlavně s přeměňováním, vrchol jejího umění přeměňování totiž končil u proměny párátka ve špendlík. Remus ji to ale všechno naučil. Teď se na ni usmál. Lyon si to hned namířila k němu. Posadila se a opřela se mu o rameno.
"Tak co, do kdy zkusíš zvládnout pátý ročník?" zeptal se.
"Do konce roku. Myslím, že jestli se mám něco pořádně naučit, tak to nemůžu brát takovou šílenou zkratkou. Nemůžu zvládnout naprosto všechno učivo pěti ročníků během jediného půlroku."
"Myslíš to vážně?"
"Smrtelně," ujistila ho. Najednou sebou oba škubli, protože společenskou místností se ozval jekot dvou třeťaček. Lyon se koukla přes opěradlo někam do zadu, kde holky stály. Dívaly se na nástěnku a obdivovaly nějaké oznámení, které se tam právě objevilo. Bylo na fialovém papíru. Obě vyběhly do pokojů a nadšeně všechny vyháněly ven, aby se taky podívali. Jakmile ustoupily stranou, přečetla Lyon nahlas, co tam stálo:
"Vánoční ples."
Jediná dvě slova dokázaly způsobit tolik rozruchu, jako na nějakém veletrhu. Pomalu se na papíru objevovaly i podrobnosti. Lyon se usadila zpátky. Remus byl teď podivně zamlklý.
"Stalo se něco?" zeptala se ho.
"Ale ne, nic. Jenom si něco potřebuju promyslet. Neviděla jsi kluky?" zeptal se. Zavrtěla hlavou a Remus se je vydal hledat. Lyon ještě chvíli zůstala ve společenské místnosti, ale po chvilce se už jí zdála být přeplněná, tak ji Lyon opustila a zašla si do knihovny. Nějakou dobu bloudila mezi regály a uvědomila si, že neví, co by si mohla půjčit. Vždycky sem chodila pro věci do školy, ale teď nic nepotřebovala.
Vydala se tedy zpět. Na nástěnce jenom přelétla očima datum. Zarazila se, vždyť to je už příští týden!
"Mám tam vůbec jít?" zeptala se sama sebe.
Lehla si na postel. Nudila se. Venku pršelo, procházka by nejspíš nevyšla. V knihovně neměla co dělat. Remus se ztratil někde s klukama. Lily ani René ještě do pokoje nepřišly ze školy. Chvíli se jenom ta dívala z okna, ale to ji moc dlouho nevydrželo. Vyšla tedy na chodbu a zaklepala na dveře vedlejšího pokoje. Otevřely ji nějaké šesťačky.
"Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala se jedna.
"Jo, nemáte něco na čtení, strašně se nudím," kývla Lyon.
"Pojď dál," pozvaly ji dovnitř. Jedna zrzka otevřela kufr a vytáhla několik knížek.
"Vyber si, co se ti bude líbit," řekla ji.
"Díky."
"Proč se vlastně nudíš? Jsi na pokoji sama?" zeptala se ji nějaká blondýna.
"Holky ještě nedorazily a venku je hnusně," vysvětlila Lyon.
"Aha. A proč si nechystáš šaty, nebo něco takového? S kým jdeš na ples?" vyptávala se druhá blondýnka.
"Já asi nejdu. Samé se mi tam nechce."
"To tě nikdo nepozval?" podivila se zrzka.
"Ne," zavrtěla Lyon hlavou a vstala. Už si vybrala knížku.
"A s kým bys chtěla jít?" pousmála se blondýnka. Lyon okamžitě zrudla jak rajské jablíčko. Holky se rozesmály.
"No tak, přiznej se."
"Asi s Remusem," přiznala.
"Asi?" šťourala zrzka.
"Jedině s ním,"upřesnila Lyon s úsměvem.
"Tak to ti přejeme hodně štěstí. Ale nezoufej, vyvěsili to teprve před chvíli, takže ještě má čas."
"Asi máte pravdu. Dík za knížku."
"A kdyby tě nakonec pozval a ty by sis nemohla vybrat v čem půjdeš, tak se zastav." Potom se rozloučily. Lyon vešla do pokoje, ale nemohla tam dlouho vydržet, bylo tam divné ticho. Koukla do společenské místnosti. Ruch způsobený plesem tam už skoro ustal, tak sešla po schodech a usadila se v rohu v jedné pohodlné židli. Najednou uslyšela kroky. Někdo šel po schodech. Byli to kluci, podle hlasu poznala Remuse a Jamese.
James šťouchl loktem do Remuse a ukázal mu na židli. Chlapec se zhluboka nadechl a vykročil Lyon vstříc. Zastavil se před ní a dřepnul si.
"Lyon, chtěl jsem se tě na něco zeptat," začal zdráhavě. Lyon si ho pozorně prohlédla.
"Děje se něco?"
"Ne, vlastně jo. Ne-nechtěla bys se mnou jít na ten ples?" zeptal se tak rychle, že mu skoro nebylo rozumět.
"Vážně? Teda… jistě, ráda," kývla. Remusovi se na tváři objevil široký úsměv. Lehce dívku políbil na rozloučenou a zmizel za dveřmi. Lyon ještě teď koukala na dveře, za kterými zmizel. James ho samozřejmě následoval.
Seděla na posteli a dívala se na holky, jak se připravují na ples. Lily pohlédla jejím směrem.
"Ty nejdeš?" podivila se.
"Ale jo, jdu, jenom jsem trošku nervózní. Nic víc."
"Tak dobře, ale budeš ještě víc nervózní, když ti řeknu, že ples začíná už za dvě hodiny."
"To je ještě fůra času," prohlásila, ale přece jenom vstala a přešla k věšáku, na kterém visely její šaty. Byly částečně růžové a částečně bílé. Najednou ji něco napadlo. Vytáhla ze šuplíku diadém, který si přinesla z trezoru. Byl provedený z jemných stříbrných řetízků, místy prokládanými drobnými perličkami. Prostřední řetízek se spouštěl kousek k čelu a na svěšeném cípu visel malý smaragd ve tvaru slzy. Taky si připravila na noční stolek prsten z obálky. Prsten byl rovněž ze stříbra se třemi drobnými smaragdy ve tvaru slzy. Zdálo se, že klenoty patří k sobě. Teď však Lyon pohlédla na šaty. Byly růžové. Už ji došlo, co ji tu nesedí. Mávla hůlkou a šaty změnily barvu. Teď byly částečně bílé a částečně světle zelené. Lily na to koukala.
"Páni, jaks to dokázala?"
"To bylo lehké kouzlo, naučila jsem se ho sice k jinému účelu, ale teď posloužilo víc než dobře."
"A proč ses ho teda učila?" zajímala se Lily. Lyon se při té vzpomínce rozzářily oči.
"Byl to takový nenápadný plán, jak Malfoyovi změnit image, jenom jsem se nějaký čas nemohla rozhodnout mezi zelenou, růžovou a fialovou," usmála se blaženě.
"Ty jsi blázen," prohlásila Lily.
"Nezapírám," zasmála se Lyon. Zašla si do koupelny opláchnout obličej, než se začne strojit a vyvádět kolem plesu, v čemž ji holky už o dvě hodiny předběhly. Jakmile vyšla z koupelny, oblékla si šaty. Padly ji jako ulité. Když vyšla i Lily z koupelny, pochválila jí je. Pomohla pak Lyon udělat něco s vlasy. Lyon byla spokojená hned po první úpravě, ale Lily ji okamžitě ujistila, že ještě ani nezačala, tak ať sedí klidně. Lyon se po další minutě přestala bavit, po dalších dvou se začala nudit a po třech nepokojně vrtět. Během deseti minut Lily dokončila své mistrovské dílo a na závěr ji do vlasů umně vložila diadém. Lyon si nasadila na prst. Do pokoje vešla ona blondýna z vedlejšího pokoje a hned ve dveřích se zarazila. Koukala na Lyon a nemohla uvěřit vlastním očím. Na první pohled ji nepoznala. Lyon se nikdy nemalovala a teď podle slov Susan, to byla ta holka z vedlejšího pokoje, vypadala jako víla z pohádky. Měla nádherné šaty bez rukávu, jenom takové korzetovky, dlouhé až po zem, přesto byly vidět špičky bílých lodiček. Kolem krku měla jednoduchý ničím nezdobený stříbrný řetízek, který si půjčila od Lily.
Vyrazily deset minut před začátkem plesu. Prošly portrétem Buclaté dámy a pomalu scházely po schodech až k Velké síni. Lyon však s nimi nešla. Byla domluvena s Remusem, že na ni počká ve společenské místnosti. Sedla si tedy naproti krbu a čekala. Pět minut před začátkem plesu se už ze společenky vytratili i všichni opozdilci. Z ložnic vyběhli kluci a zmizeli za portrétem. Jako poslední šel Remus. Zastavil se uprostřed místnosti a rozhlížel se. Myslel, že na něj počká, protože si ji nevšiml, nebo ji spíš nepoznal. Už chtěl odejít, když se Lyon ozvala.
"To mě ani nedoprovodíš?" zeptala se. Remus se pomalu otočil a strnul. Když se k němu blížila, poznal ji, ale dřív rozhodně ne. Jakmile se vzpamatoval, sešli spolu do Velkého síně, kde se už čekalo jenom na Brumbála, aby ples zahájil. Ten se taky brzy dostavil, pronesl několik svých bláznivých vtípku a ples zahájil.
Jako první tanec kapela zahrála nějaký waltz, Remus neváhal a okamžitě pozval Lyon na parket. Dovedl ji ke středu a dali se do tance.
"Netušila jsem, že jsi tak dobrý tanečník," řekla Lyon.
"Tak to jsme dva," opáčil Remus a oba se začali smát. Po skončení tance ji dovedl zpátky ke stolu a zašel jim pro pití. Posadili se hned vedle Siriuse a nějaké neznámé dívky, která se hned představila jako Emily Emersonová z Havraspáru. Dívky si povídaly hlavně mezi sebou, protože kluci se na chvíli někam vytratili.
Lily si stěžovala na Jamese, že ji zase dovádí k šílenství, zato René se rozplývala nad Erikem, Lyon nějak nepochytila, jak se jmenoval dál, ono se to všechno slilo v jeden celek, když o něm básnila poslední tři týdny v kuse. Nakonec jim ještě prozradila, že je to nějaká postava z mudlovského románu.
James se už ani nevrátil, a tak si jeho partnerka musela obstarat jiný doprovod, ale pro Lily to problém nebyl, a tak se po zbytek večera docela dobře bavila. René snila u stolu dál. Emily to už taky vzdala. Zato Lyon s Remusem protančila dobrou polovinu večera. Nejednou ale postřehla, jako by ji něco chtěl povědět, ale nikdy se k ničemu neodhodlal. Připadal jí strašně ustaraný. Vydrželi tančit skoro až do konce plesu. Ale nemohlo se to obejít bez nepříjemnosti, takhle krásný večer přece nemohl zůstat, aniž by ho někdo nezkazil.
Kolem jedenácte zůstala v sálu asi tak polovina studentů zbytek se jednotlivě nebo po skupinách vytrousili někam oslavovat, spát, nebo vůbec příjemněji trávit čas nejmenovanými způsoby v nějakém příjemném soukromí. Lyon zrovna tančila s Remuse ploužák , když se kolem nich objevila velká skupina studentů, kteří zřejmě tančit nechtěli. Všichni byli v černém.
"No jasně, Malfoy a spol." došlo Lyon okamžitě. Nějako chvíli se jí prohlížel i on musel uznat, že jí to slušelo. Pohledem se zastavil u jejího prstenu, který měla na levém prostředníčku, ale hned na to obrátil svou pozornost přímo na ni. Nabídl ji ruku.
"Smím prosit?" zeptal se.
"Sice ne, ale budiž," připustila dívka odevzdaně.
Malfoy ji chytil za ruku, protočil s ní kolo a nakonec ji chytil kolem pasu. Chvíli spolu tančili, ani jeden nepromluvil. Celou dobu mlčeli a jenom na sebe hleděli. Jediné štěstí, Malfoyova banda Remuse držela, jinak by to nemuselo skončit dobře.
Blonďák čekal na vhodnou chvíli, aby ji políbil, Lyon na vhodnou chvíli, aby ho zaklela, nebo v horším případě, aby zdrhla. Hudba ustala. Malfoy se k ní naklonil, ale najednou ztuhnul. Něco tvrdého ho zatlačilo na krku. Trochu se od dívky oddálil. Naskytl se mu pohled na mile se usmívající dívku, která mu držela hůlku těsně u krku a byla připravená ho v momentě zaklít.
Odstoupil od ní.
"Na tohle nemáš, Fortescueová," ušklíbl se. Dívka se opět usmála a poslala proti němu zaklínadlo Petrifikus. Malfoy ztuhnul. Zíral na ni a ani se nehnul. Jeho kumpáni Remuse okamžitě pustili a přiběhli k němu. Stále hleděl na dívku.
"V jednoduchosti je krása," usmála se na něj a se potom společně s Remusem rychle vydali do společenské místnosti.
Jakmile dosedli na volnou pohovku začali se smát.
"Tak to bylo krásné zakončení večera," prohlásil.
"Líbilo se ti to?"
"Blázníš? Jasně, že jo. Vidět Malfoye takhle spoutaného to je zážitek na celý život," zasmál se.
"U mě na dvojnásob, ten otravný blonďák už má u mě pěkně dlouhý seznam černých bodů, takže tohle beru jako první splátku, ani nevíš, jak se mi ulevilo..." Povídali se ještě asi půlhodiny, ale potom se už přece jenom rozloučili a popřáli si dobrou noc, protože už byli dost unavení. Remus jenom zbystřil u nich na pokoji, že Sirius v posteli není sám a s uličnickým šklebem zalezl do postele a okamžitě usnul.
Když Lyon vešla do pokoje, holky ještě nespaly a okamžitě ji vtáhly do debaty o plese. Kdo se jim líbil víc, která holka měla nejhezčí šaty a další podobné otázky života a smrti... Holky se chvíli šklebily, když přišla řeč na Jamese, protože jim ho Lily vylíčila v dokonalém světle. Lyon jenom prohlásila, že stejně je ze všech nejlepší Remus a vklouzla pod teplou přikrývku. René pohlédla na Lily.
"Mám takový pocit, že se nám tu někdo zamiloval a já to nejsem."
"To není pocit," ubezpečila ji Lyon, otočila se na druhý bok a okamžitě usnula.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 happy happy | Web | 10. february 2007 at 18:17 | React

Ale, ale... s takovou to vypadá, že mám sázku prohranou, ale na druhou stranu. Znám tě... Nevydržíš to tempo!!! :oD muhehe *ďábelský smích*

2 Blackes Blackes | Email | Web | 10. february 2007 at 22:18 | React

happy, aby ses nedivila...u mě je to stejný, taky se se mnou někdo vsadí a řekne, že to prohraju, když mám slabou vůli, ale vyhrávám tak osm sázek z desíti....a toně tu taky musím něco nechat majestic....děsně se mi to líbí..čekala jsem dlouho a vyplatilo...uzavírat sázky se vyplácí

3 kaikatra kaikatra | 11. february 2007 at 20:48 | React

Dobry, tesim se na dalsi.....

4 TM TM | 12. february 2007 at 11:02 | React

mili zlati, jenom mam takovy problem..., mam pocit, ze kdyz tady ty kapitoly pridavam tak rychle, ze si je dostatecne neuzijete... taky to ztraci ten efekt, to cekani, netrpelivost... obcas se mrknete na blog a tesite se, ze tam mozna neo bude, tak mate jistotu, ze tady neco opravdu bude... jenom se bojim, abyste si to uzili tak, jak si to zaslouzite... snad to je vsechno

a nakonec este jedna zprava, asi odpoledne se tady objevi dve nove kapitoly ke ztracene, takže zatim a tesim se na dalsi komenty...

5 nomi nomi | Web | 13. february 2007 at 20:01 | React

heh...appy ma pravdu ked si  mysli ze tu stavku asi prehra...ja mne..sa to tak vidi....ale neboj ja si tvoje dielka uzivam aj ked pribudaju tak pekne ryclo:):):):):):)):)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.