March 2007

7. - Všechno má své vysvětlení...

12. march 2007 at 11:18 | Dia |  Taková hloupost jako láska
"Au!" ohnala se po dotěrné sově, ve které poznala sovu svého bratra. Odvázala jí od nožky balíček. S největší pravděpodobností byl od Johnyho, lehce s ním zatřepala a - kupodivu - nic se nestalo. K balíčku byl přibalen taky dopis, koukla na rukopis. Okamžitě ho poznala. Byl od Lucy, to byla bratrova holka z Příčné. V rychlosti dojedla snídani a vydala se na pokoj.

"Will!" ozvalo se přes půlku chodby.
"Kdo to tu tak řve?" nechápala, ale hned na to jí došlo, že někdo řve na ni, a tak se otočila.

Byl to nám velmi dobře známý čtyřlístek. Ten, kdo na ni křičel, byl James, na tváři mu hrál široký úsměv. V patách mu byl Petr, který vypadal, že se snídaně nemůže dočkat. V lehkém odstupu za nimi šel Remus a něco právě říkal Siriusovi, který vypadal až podezřele nejistě.

"Á, Sirius. Zrovna s tebou si potřebujeme promluvit!" zajásalo zlomyslné svědomí, naštěstí ho Billie uklidnila dřív, než stihla cokoli říct nahlas. Koukla na všechny čtyři, tedy, tři, protože Petr se už ládoval u stolu. James s Remusem poplácali Siriuse po zádech a až neuvěřitelně rychle zmizeli ve Velké síni.

Sirius pomalu došel k Will.

"Ahoj, Will," řekl neobvykle tiše.
"Potřebuješ něco, Siriusi?" zeptala se ho. Veškeré její včerejší odhodlání pustit ho k vodě bylo ten tam. Prostě to nedokázala. Jakmile ho spatřila, věděla, že to nechce a taky neudělá.
"Já… jenom… Celou noc jsem přemýšlel o tobě, o nás," zarazil se. Billie neušlo, že to nás řekl velmi opatrně. Nejspíš ho napadlo to stejné, co i jí.
"Co je s náma? Snad to nechceš ukončit?" zeptala se a tím mu zároveň dala odpověď. Ústa se jí chtě nechtě roztáhla v široký úsměv, když uviděla, jak se Sirius celý rozzářil.
"Ne! Ne, to rozhodně ne, jenom jsem si nebyl jistý, jestli se včera stalo, co se stalo…"
"Můžu tě ujistit, že všechno byla pravda," řekla Billie a oběma jim mimovolně sklouzly pohledy na její zápěstí.
"Stále mám pocit, že jedna omluva nestačí," řekl provinile.
"To se ještě uvidí."
"Mám návrh, nechtěla bys se mnou jít na Vánoční ples?" zeptal se najednou.
"Vážně? Teda, jo. Moc ráda. Nevěděla jsem, že už je vyhlášený," řekla nadšeně.
"Ještě není, ale každým rokem bývá. Jenom jsem se tě chtěl dopředu zeptat, aby mi tě nikdo nevzal."
"A kdo by mě chtěl?"
"Já," ujistil ji a sklonil se k ní. Lehce se políbili a každý se vydal jiným směrem.

***

"Co asi Lucy potřebuje?" napadlo ji, když si sedala na postel a rozbalovala balíček, který jí dnes ráno přišel. Zvědavě koukla dovnitř. Z balíčku se vyvalilo mračno tmavě modrého prachu.

Zamrkala, aby se mohla pořádně podívat, co se vlastně stalo. Balíček byl prázdný a zdálo se, že se nic nezměnilo. Zavrtěla hlavou. Do tváře jí spadl pramínek vlasů. Bezmyšlenkově ho založila za ucho. Najednou se zarazila a znovu si prohlédla pramínek vlasů.

V tu chvíli mohli studenti ve společenské místnosti a taky ještě kousek na chodbě slyšet naštvaný řev.

"Co to bylo?" zeptala se Lily.
"Nevím, ale znělo jako Billie," prohlásila.

Pohlédly na sebe a svorně vyběhly po schodech nahoru a vydaly se do pokoje Lily. Billie se rukama opírala o zeď a v pravidelných intervalech tloukla hlavou do stěny.

"Co to děláš?" zeptala se Nancy. Billie na ni pohlédla zcela udiveně, o to víc, když vedle ní spatřila Lily.
"Jenom mi Johny poslal další balíček," řekla ponuře. Lily se začala smát, protože si všimla, jak Billiiny mokré vlasy začínají nabírat lehce namodralou barvou.
"Jen se směj," řekla zpola uraženě, ale někde uvnitř se cítila, jako by se nikdy nic nestalo. Jako by ty tři týdny někdo vymazal.
"To tě ještě pořád otravuje?" zeptala se jí Lily. Nancy i Billie na ni nevěřícně pohlédly. Copak ona snad zapomněla, co jí Billie údajně provedla? Po chvilce ticha se na ně Lily podívala. Brzy jí taky došlo, proč se na ni tak dívají.
"Víš, Billie, včera večer jsem mluvila s Remusem. Někde ses ztratila a měli o tebe velký strach. Říkal mi, že bych se na tebe neměla zlobit. Nechtělo se mi ho poslouchat, dokonce jsem si v tom zabránila, ale dvě moje kamarádky mi něco připomněly. Nic mi nedávalo právo, tě z něčeho takového obviňovat a na druhou stranu mě teď nic neomlouvá," povídala Lily. Nancy vypadala, jako by jí oči měly z důlku vypadnout, Billie zase nevěřila svým uším. Rozhodla se tedy zeptat.
"To… to byla omluva?" zeptala se jí tedy.
"Hele, víš, že já se strašně nerada přiznávám k vlastním chybám, ale teď to bylo skutečně zapotřebí, to ale neznamená, že to pro tebe budu opakovat." Billie k ní ještě stále nejistě došla a chviličku na to si padli do náruče.

"Jenom by mě zajímalo, co tě teda přinutilo změnit názor?" zeptala se Billie opatrně.
"Opravdu to byly Kate a Amy. Zeptala jsem se jich včera ve škole. Kdybys slyšela, co všechno mi navykládaly. Neviděly tě sotva pár hodin a už si vymyslely tolik neuvěřitelných věcí. Bylo to strašné. No a mě došlo, že jsem udělala to samé. Je možné, že máš Jamese ráda, a víš sama dobře, jak těžce se mi to říká-"
"Lily," přerušila ji, "můžu ti s rukou na srdci odpřísáhnout na všechno, co je mi nejsvětější, že jsem nikdy s Jamesem nic neměla. Jenom mi chtěl pomoct, nic víc," vysvětlila jí konečně do konce Billie.
"Pomoct? S čím by ti on mohl pomoct?" nechápala Lily.
"Víš ten den jsem strašně spěchala a když jsem běžela po schodech, zakopla jsem a spadla. Skoro jsem nemohla chodit. Myslela jsem ale, že to bude dobrý, tak jsem se nějak doplazila na pokoj, ale ono to bylo pořád horší a horší. Zkusila jsem se dostat na ošetřovnu, ale jenom dostat se do společenky mi trvalo tak čtvrthodinu. Tam jsem potkala Jamese, zpočátku jsme se trochu chytli jako obvykle, ale potom si všiml, že mi není dobře a odnesl mě na ošetřovnu. A to je asi tak všechno," dokončila stručné vyprávění Billie.
"Takže jsi mi předevčírem říkala pravdu s tou ošetřovnou," pochopila Lily a začervenala se.
"Jo."
"Je mi líto, že jsem ti nevěřila, taky že mě něco takového vůbec mohlo napadnout. Nechápu, kde se to ve mně vzalo," kroutila hlavou.
"Ale já ti to můžu říct," usmála se Billie vědoucně.
"Jistě. Jsi do něj prostě zamilovaná a ani se nemusíš snažit zapírat," zasmála se Billie při pohledu na Lily.
"Myslíš?"
"No jasně. A můžu ti klidně zjistit, jak je na tom on," prohlásila významně.
"Jak?"
"Zeptám se Siriuse nebo Remuse," vysvětlila.
"Siriuse? Myslela jsem, že ho nesnášíš… Navíc včera jsme se k tobě… Počkat, co mi to tajíš, William Grayová?" zeptala se Lily se smíchem.
"No…"
"Povídej," zazubila se na ni. A tak se stalo, že jí Billie vyprávěla, jak se spolu se Siriusem dali dohromady, když ji našel venku sedět a zanesl do Komnaty nejvyšší potřeby. Některé věci ovšem raději zamlčela.
"Takže vy dva… no páni, tak to bych to žádného z vás neřekla ani ve snu," hvízdla Lily.
"To mi povídej, ještě včera ráno jsem na tom byla stejně," přikývla Billie.

Spolu se pak vydaly do knihovny, protože jí Lily slíbila, že jí pomůže nějak napravit ty vlasy, které už uschly a nabraly krásnou a velmi zářivou modrou barvu.

***

"Takže ty budeš provokovat, jo?!" ozvaly se něčí hlasy. Záhy na to bylo slyšet, jak několik kleteb narazilo do kamenné stěny.
"Vedle, Blacku!" zařval černovlasý kluk posměvačně.
"Jen počkej, Srabusi! Však já tě dostanu!" zařval a vydali se za ním. Snape mezitím už zmizel za rohem.
"Poběž, Dvanácteráku!" křikl Sirius a ještě přidal, stejně jako James. Nějakou chvíli běželi po chodbě v mlčení. Vysílali za Srabusem různé kletby, aby ho alespoň trochu zpomalili, ale byli nuceni konstatovat, že přes léto se milý Srabusek vypracoval. Pomalu jim začínali vadit, že jim tak snadno uniká. Navíc se zdálo, že i kletbám se vyhýbá stále obratněji. Sirius za ním poslal další kletbu.

***

"Je mi to líto, ale opravdu tam nic nebylo," řekla Lily lítostivě, protože Billie vypadala opravdu zničeně z toho, co teď měla na hlavě. Vydaly se na oběd spolu, čímž si cestou vysloužily mnoho, ale opravdu mnoho, překvapených až nevěřícných pohledů.
"Pozor!" vykřikla najednou Billie a strhla Lily stranou. Na zeď vedle nich doletěla kletba. Obě dvě vykřikly.

***

"Proboha!" vykřikli James a Sirius dvojhlasně a rozběhli se k nim. Srabus mezitím zmizel.
"Jsi v pořádku?" zeptal se James Lily. Ta jenom lehce kývla hlavou.
"Will?" zeptal se Sirius dívky a klekl si vedle ní.
"Jsem v pořádku," kývla a nechala si pomoci na nohy. Lehce se zapotácela, a tak ji Sirius chytil kolem pasu.
"Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se jí zkoumavě.
"Jo, jenom to byl dost velký šok, nic víc," kývla Billie.

Lily vstala a oprášila si hábit. Najednou ale ztuhla.

"Panebože…"
"Co se děje?" zeptal se James ustaraně. Vůbec mu nevadilo, že na něj nekřičí, že měli dávat pozor. Lily ukazovala na stenu, těsně pod očouzeným místem, kde dopadla kletba.
"To je snad-"
"Krev," dokončil za přítele Sirius. A jelikož Lily nic nebylo, všechny oči se obrátily k Billie.
"Jenom mě to škráblo, spraví to obyčejná náplast," protestovala, ale holt jich na ni bylo moc.
"A dost, teď povinně půjdeš na ošetřovnu," rozhodl Sirius.
"Siriusi! To-to nejde," řekla najednou přiškrceně. Podíval se na ni a nějakou chvilku mu trvalo, než mu došlo, o čem vlastně mluví. Potom mu jenom ukázala na ruce a hned mu bylo jasné. Okamžitě se taky postavil na její stranu.

James s Lily na ně chvíli hleděli velmi zkoumavě a velmi podezřívavě, ale nakonec přece jenom vyrazili do společenky.
"Zajdu nahoru do pokoje pro nějaké obvazy," nabídla se Lily. Billie lehce šťouchla do Siriuse a ten se do toho hned vložil.
"Není třeba, znám jedno kouzlo, které samo vykouzlí obvazy," řekl rychle Sirius.
"Vážně?"
"Jo, James mě ho naučil, nějak často ho využíváme," řekl rychle a James jenom přikyvoval.
"Jděte si hezky popovídat a my dva si taky musíme ještě něco probrat," řekl Sirius a táhl Billie do opačného rohu společenky.

Všechny čtyři sledovaly nevěřícné pohledy všech spolužáků. Všichni si pamatovali jejich výstupy a teď najednou se Lily baví s Jamesem i s Billie…

Sedli si velkého pohodlného křesla a Billie si sundala hábit. Naštěstí bylo křeslo natočeno tak, že opravdu byli v soukromí, takže si nikdo nemohlo ani všimnout, že má Billie obvázaná zápěstí. Sirius zběžně prohlédl ten škrábanec. Na ruce měla ránu, kterou kletba způsobila, protože než dopadla na stěnu, ještě Billie zasáhla, neštěstí ne v plné síle, to by opravdu ošetřovně nevyhnula. Rána byla po okrajích trochu spálená, ale jinak nevypadala moc vážně. Mávl hůlkou a před ním se objevily všechny potřeby, stejně jako včera v Komnatě nejvyšší potřeby. Hadřík namočil do misky s vodou a ránu opatrně omyla vyčistil. Viděl, že to muselo bolet.
"Vím, co by ti mohlo pomoci. Myslím, že James ho ještě bude mít," řekl najednou Sirius a vstal.

"Jamesi, nemáš ještě v zásobě vývar z kůže z hřímala?" zeptal se přítele Sirius, jakmile za nimi došel.
"Je v horním šuplíku," mávl rukou.
"Dík," kývl Sirius a vydal se po schodech do chlapeckých ložnic.

"Taky se to zdá, že nám něco tají?" zeptal se James Lily.
"Jistě, spíš by mě ale zajímalo co," přitakala. Oba pohlédli na Billie. Lily už za ní chtěla jít, ale to už se Sirius vracel zpět, takže to jenom odmávla s tím, že to zjistí. James přikývl.

***

"Co to máš?" zeptala se Billie.
"Jeden vývar, pomůže to," vysvětlil. Jeden obvaz, který před chvíli vyčaroval, do mističky namočil, složil ho a přiložil k ráně. Potom ho druhým obvazem připevnil. Mávnul hůlkou a zase všechno zmizelo.
"Opravdu to pomáhá," řekl a Billie, protože se jí okamžitě ulevilo i bolest trochu ustoupila. Zase si oblékla hábit a vydali se zpátky k Jamesovi s Lily.

"Mimochodem, hezké vlasy," řekl Sirius s úsměvem od ucha k uchu.
"Ha ha, vtipný," ušklíbla se Billie.
"Jak jsi to udělala?"
"Předpokládám, že je to něco ze žertovných předmětů, ale ještě za to Johnymu poděkuju po svém," v očích jí zle blýsklo. Sirius zpozorněl.
"Johny? Kdo je Johny?" zeptal se.
"Její bratr," vysvětlila Lily, které došlo, o čem se baví. Siriusovi se hned o poznání ulevilo.
"Snad jsi nežárlil?" poškádlil ho James.
"Možná vteřinku, dvě…" Sedl si do křesla a Billie se mu uvelebila do klína. James je chvíli pozoroval a potom i jemu došlo, co mu tady pořád nesedí.
"Ne že by mi to vadilo, ale pokud si pamatuju, byly jste vy dvě rozhádané na život a na smrt," řekl zamyšleně.
"Podstatný tam je ten minulý čas," ujistila ho Billie. A obě jim vyprávěly, jak se všechno vysvětlilo.

***

"Tak to bych nečekal," zasmál se nově příchozí a vyrušil obě dvojice z vroucného obětí. Všichni čtyři sebou překvapeně škubli a podívali se jeho směrem.
"Co bys nečekal?" zeptal se James s úsměvem od ucha k uchu.
"Že se vy dva už konečně dáte dohromady," kývl jeho směrem. Pak se zadíval na Siriuse s Billie. "A taky vy dvě," usmál se zase na Lily.
"Všechno se konečně vysvětlilo," přikývla Billie.
"Všechno ještě ne," zavrtěla Lily hlavou.
"Jakto?" pohlédli na ni všichni ostatní.
"Ti dva pořád něco tají," ukázala na Billie se Siriusem.
"Opravdu? Co nám tajíte?" zeptal se Remus pobaveně a dotáhl si k nim jedno volné křeslo a konečně se posadil, aby na všechny viděl.
"My? Nic."
"A proč jste se tedy schovávali s těmi obvazy?"
"Jakými obvazy?" zbystřil Remus.
"Malá nehoda při chytání Srabuse. Billie zasáhla jedna kletba, naštěstí ne plnou silou jenom okrajově. Není to nic vážného," uklidnil ho Sirius.
"A co jste skrývali?"
"Chtěli mě poslat na ošetřovnu," vložila se do toho Billie a mrkla na Remuse, takže i jemu došlo, o co se jí jedná, že by se Pomfreyová vyptávala…
"Aha. Když Sirius říká, že to není nic vážného…"
"Ty jsi snad na jejich straně?" zeptala se ho Lily téměř výhrůžně.
"Já nejsem na ničí straně, myslím, že bych měl jít… ehm, do knihovny," vymyslel si rychle, protože Lily se zase chystala něco namítnout.
"Takže ty taky víš o tom něčem, co?"
"Já? Jak bych mohl," zazubil se, ale pro jistotu opravdu vypadl ze společenky.


6. - Pochybnosti

12. march 2007 at 11:14 | Dia |  Taková hloupost jako láska
Potichu vklouzla do pokoje a hned si to zamířila do koupelny. Sedla si na okraj vany a svěsila hlavu.

"To byla pěkná blbost, co jsi udělala," poznamenal dotěrný hlásek v její hlavě.
"Já vím…"
"Zajímalo by mě, co si od toho slibuješ?"
"Od čeho?" nechápala Billie.
"Dala ses dohromady s Blackem. Je arogantní, namyšlený, sebestředný. Nesnášíš ho od prvního okamžiku, co jsi ho vidě-"
"Od prvního okamžiku, co jsem ho viděla, se mi líbil."
"To nemění naprosto nic na tom, jaký ve skutečnosti je. Nesnášíš ho. Vzpomínáš? Kvůli němu tě nesnáší půlka hradu, kvůli němu tě Lily nesnáší, kvůli němu ses dneska málem zabila…"
"Vždyť já to vím!"
"Tak proč se chováš, jako by se nic nestalo?"
"Já nevím… Překonal sám sebe, není takový, jak si každý myslí."
"To ale ani ty! Zůstává stejný jako předtím. Jen jsi mu na chvilku pobláznila hlavu. Myslíš si, že se změnil? Tak to ani náhodou!"
"Proč to říkáš!"
"Protože je to pravda přece! Budete spolu možná týden a už se mu omrzíš! Věř mi, on se nezmění!" nabádalo ji její svědomí.
"Co kdy-"
"Jaké "co kdyby"?! To jsou zrádná slova, nevrátí nic zpět, nic nenapraví. Prostě se stalo, to co se stalo. Teď už zná pravdu, to je fakt. Přiznal chybu, ani to mu neberu. Proč by se ale měl měnit kvůli tobě? Málo ses naposlouchala holek se zlomeným srdcem, protože ON je opustil?"
"Máš pravdu, byla to hloupost. Já to vím, ale pořád mu dávám naději…"
"To bys neměla, vždyť se zachoval strašně! Ráno tě málem rozcupoval na malinké kousíčky a večer se ti hned omlouvá a čeká, že mu odpustíš a že budete spolu."
"Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Vážně, musím to skončit. Hned zítra, jak ho potkám, mu to řeknu."

Pomalu vstala a opřela se o umývadlo. Opláchla si obličej a vzhlédla k zrcadlu. Zarazila se. Tohle přece nebyla ona! Vždycky byla veselá, usměvavá, vtělený optimismus. Teď na ni koukala nějaká cizí existence s propadlými tvářemi, kruhy pod očima. Její oči ztratily lesk. Vypadala jako hromádka neštěstí. Slíbila si, že s tím musí něco udělat. Ze všeho nejvíc uvítala sprchu, dlouhou příjemně teplou sprchu.

Tichounce se vplížila do pokoje a převlékla se. Lehla si do postele, ale dlouho nemohla usnout. Nakonec se jí to přece jenom podařilo, ale její spánek byl nepokojný a v noci se často probouzela.

***

"Tichošlápku!" zavolal šeptem Remus.
"Co?"
"Jak jsi dopadl?" zeptal se. Sirius moc nereagoval. Vypadal, že je myšlenkami někde jinde.
"Takže jsi ji nikde nenašel," konstatoval Remus sklesle jeho stav. Sirius na něj překvapeně pohlédl.
"Ne, našel jsem ji," vyvedl ho okamžitě z omylu.
"Vážně?!" zajásal Remus poněkud hlasitě. Probudil tím i Jamese, ten se ale otočil na druhý bok a snažil se zase usnout.
"Psst!" zasyčel na něj Sirius, ten jenom kývl a hned se přemístil na jeho postel, aby se nebavili přes celou místnost.
"Tak co?" vyzvídal skoro šťastně. Sirius ztěžka dosedl na postel, z čehož Remus vyrozuměl, že se něco stalo.
"Co se stalo? Je v pořádku?" zeptal se ustaraně.
"Ale jo, už jo."
"Jaké už? Co se stalo?"
"Dlouho jsem ji nemohl najít, tak jsem se šel projít po Zapovězeném lese."
"Byla v lese?" přerušil ho Remus.
"Ne," zavrtěl hlavou, "v lese jsem zaslechl její pláč," vysvětlil.
"Aha."
"Byla za hradem, je tam malá zídka. Chtěla si ublížit, ale naštěstí jsem přišel včas," vyklopil Sirius tiše.
"Co? Co-jak-ne-snad-" zakoktal se Remus.
"Podřezala si zápěstí," nenechával ho v nervozitě.
"Bože můj," vzdechl Remus. Sirius mu tedy vyprávěl, co se dělo dál. Potom se ale zasekl, když mluvil, jak byli v Komnatě nejvyšší potřeby.
"Takže došla v pořádku?"
"Jo."
"Proč jsi ji nedoprovodil? Kam jsi ještě šel?" zeptal se ho Remus.
"Ale já jsem ji doprovodil až ke schodům," namítl Sirius a začervenal se, naštěstí byla tma, takže to nikdo neviděl.
"Tichošlápku," pohlédl na něj Remus zkoumavě.
"Hm?"
"Co mi tajíš?"
"Nic."
"Vím, že jo. Znám tě dobře na to, abych to poznal," prohlásil a pohodlně se usadil na jeho posteli s úmyslem nedovolit mu jít si lehnout, než mu všechno vysvětlí. Sirius se tedy s povzdechem svěřil příteli. Remus se sám pro sebe usmál.

Vyrušil je nějaký jiný zvuk. Byl to smích a ozýval se z míst, kde by mělo být ticho.

"Dvanácteráku, ty nespíš?" zeptal se Remus a už se taky smál nahlas.
"Jak-bych… mohl?" dusil se smíchy.
"Na tom není nic vtipného," řekl Sirius uraženě a zatáhl za Remusem nebesa.
"Ale… ale je…" hekal James, až u z očí tekly slzy.

Sirius s nimi ale odmítal komunikovat a přetáhl si deku přes hlavu. Nemohl ale spát. Musel pořád přemýšlet o Will. Nechápal, jak si za těch šest let mohl nevšimnout, jaká ve skutečnosti je. Najednou ho ale začal hlodat onen nesnesitelný červíček v jeho hlavě (pro ty, kdo ho neznáte, jmenuje se pochybnost).

"Co když si to rozmyslí?" napadlo ho najednou.

Neklidně se převaloval na posteli a vůbec nemohl usnout. Najednou se něco ozvalo a on se šíleně lekl.

"Klid, to jsem jenom já," uchichtl se James, který zrovna roztahoval nebesa. Sirius mu uvolnil místo a James za sebou zase nebesa zatáhl.
"Proč nespíš?" zeptal se Sirius. James užuž chtěl odpovědět, když si všiml, že jeho přítel má nějaký divný hlas.
"Co je ti?" zeptal se ho vědoucně.
"Ale nic," odbyl ho a lehl si tváří ke stěně. James se opřel o stěnu.
"Jde o Will, co?" pronesl zamyšleně.
"Jo," přiznal.
"Pokud jsem dobře poslouchal, dali jste se dohromady."
"Hm."
"Tak co ti teda dělá starosti?"
"Jamesi, proč by se mnou byla, po všem, co jsem jí udělal? Jedna omluva nic nespraví a ty to víš stejně dobře jako já. Bojím se, aby to nechtěla vzít zpátky."
"Kdyby s tebou nechtěla být, tak by snad něco řekla, když jsi jí to nabídl, ne?"
"Když ona byla vyčerpaná. Co když chtěla říct ne…"
"Neber si to tak, víš, že na škole není jediná holka, která by s tebou nechtěla chodit."
"Ale ona není jako ostatní, ona je jiná…"
"Ty ses nám snad vážně zamiloval…" poznamenal James a Sirius už neodpověděl.
"Neboj se, uvidíš zítra. Ten pesimismus si nech na někdy jindy," poplácal přítele po rameni a šel si lehnout do vlastní postele. Usnul, ještě se ani pořádně nepřikryl.


17. - Křídový kruh

7. march 2007 at 16:40 | TheMajestic |  Ztracená?
Co Lyon prožívala tu noc? Kde všude se její mysl zatoulala, na co přišla a jak za ot zaplatila? Neptejte se mě a čtěte...

19. - Bublinky

7. march 2007 at 16:34 | TheMajestic |  Ztracená?
Sirius informuje Brumbála, co se stalo, a ten dívku okamžitě přesune do nemocnice sv. Munga. Voldemort se pokusí z Lyon dostat její schopnost dostat se někomu do hlavy. Ta při tom přijde na jednu nepříjemnost a to, že ji vlastně Voldemort ani nepotřebuje.

18. - Na stopě

7. march 2007 at 16:34 | TheMajestic |  Ztracená?
Zjištění, že Lyon zmizela, Remusem naprosto otřáslo. Společně s přáteli se ji vydávají hledat po hradě, jenomže na plánku není...

16. - Živé sny

7. march 2007 at 16:28 | TheMajestic |  Ztracená?
Tak a tady máte další kapitolu. Lyon se opět zdají sny, tentokrát jsou až příliš živé... Teprve ráno se zjistí, že Lyon zmizela z postele a vydávají se ji hledat. Najdou ji a v jakém stavu?