17. - Křídový kruh

7. march 2007 at 16:40 | TheMajestic |  Ztracená?
Co Lyon prožívala tu noc? Kde všude se její mysl zatoulala, na co přišla a jak za ot zaplatila? Neptejte se mě a čtěte...

"Následuj mne, Luciusi," řekl po chvíli a zamířil si to k jednomu z východů.
Lyon se v posteli nepokojně kroutila. Nemohla se probrat a musela ve snu následovat Luciuse. Ani se to neuvědomila a vstala z postele. Prošla otvorem, který se objevil v podobizně buclaté dámy, vyšla na chodbu a zamířila si to k jedné z bradavických věží.
Lucius šel za Voldemortem až do nějaké místnosti, která vypadala jako jeho pracovna, jestli vůbec něco takového kdy měl. Voldemort usedl za stůl a rozložil před sebou na stole jednu z knih na založeném místě. Potom vzhlédl k Luciusovi(a Lyon), který netrpělivě čekal, na co přišel. A opravdu, Voldemort taky brzy spustil:
"Dlouho jsem přemýšlel, co to může znamenat. Ještě před půlhodinou jsem si nebyl jistý, ale teď už ano. Stále jsem si prohlížel tu vzpomínku, protože mi pořád někoho připomínala. Jakmile mi to došlo, zbytek už nebyl těžký. Jenom mi není jasné, že to tobě nedošlo. Koho ti připomíná?"
Voldemort mávnul hůlkou a z nádoby vyvstala vzpomínka na dívku. Lucius na ni koukal. Po chvilce ale jenom zavrtěl hlavou. Voldemort mu věnoval posměšný škleb.
"Podívej, ty bílé vlasy, rysy v obličeji..."
"Kdyby to nebyla hloupost, řekl bych, že mého otce," připustil Lucius po chvilce.
"Vidíš, že to jde. A teď se podívej sem. Ta kniha na stole je kronika, lépe řečeno část kroniky. Jsou v ní sestaveny rodokmeny všech mých věrných. Všechny tyto knihy jsou kouzelné a samy se doplňují, proto je taky nejde oklamat."
Voldemort natočil knihu tak, aby do ní mohl nahlédnout. Lucius se naklonil nad knihou. V Lyon zatrnulo, když si prohlédla celou stránku se stromem života a našla tam své jméno. Zaměřila se totiž na dvě tenké linky vedoucí od ní směrem nahoru. Abraxas Malfoy a Anna Fortescue.
Lucius nejspíš koukal stejným směrem, protože cítila, jak sebou škubl. Pohlédl na Voldemorta jakoby chtěl naznačit, že se ta kniha zbláznila.
"Je to pravda, Luciusi, je to tvá sestra. Zeptal jsem se na to i tvého otce a ten připustil, že její matku znal poněkud blíž, než by se od oběti čekalo. Proto nejspíš dokáže vidět tvýma očima, je to kvůli společné krvi."
"Kolik toho asi ví?" zapřemýšlel nahlas.
"Zajímavá otázka, znám ale lepší, protože stále zůstává nejasné, jak to dělá. Jestli dokáže vidět, co děláš, potom je pravděpodobné, že ví i všechno, co dělá tvůj otec. Co když zná naše plány?"
"Co ale teď. Jak to můžeme zjistit?"
"Zeptáme se jí."
Lyon pocítila šílený strach, i když nevěděla proč, když byla na bezpečném místě. Bylo ale jasné, že po ni teď půjdou. Něco jí říkalo, že by se měla ztratit. Jenomže tak lehké to zase nebylo. Snažila se probudit, jenomže to nešlo.
"Ale jak se jí zeptáme? Je přece v Bradavicích," namítl Lucius.
"To je možné. Předpokládám, že vám vidí do mysli, jenom když spí, což teď nejspíš i dělá. Zůstává otázkou, jestli teď přebývá v tvé hlavě, nebo v hlavě Abraxase. Začnu tedy s tebou, když už tu jsi."
"Co mám ale dělat?" zeptal se Lucius.
"Pro začátek zavři oči," řekl Voldemort a Smrtijed ho okamžitě poslechl. Uslyšel, jak Voldemort něco šeptá, najednou uviděl Lyon. Otřásl se.
"Tak co?" zeptal se Voldemort.
"Viděl jsem ji," řekl Lucius překvapeně.
"To znamená, že je tu, myslel jsem si to."
Přešel ke knihovně a vytáhl nějaký svazek, který vypadal, že už toho má dost za sebou.Vazba nejspíš držela jenom díky kouzlu a béžové stránky byly po krajích tmavé, jak v ní někdo často listoval. Položil ji na stole a otevřel na příslušné stránce. Lucius nenápadně nakoukl do starých textů. Zajímalo ho, co tam stojí, ale hned toho nechal, když si všiml, že je psaná runami nebo alespoň něčím podobným.
"Takže se do toho dáme," zamumlal po chvilce Voldemort. Naznačil hůlkou ve vzduchu nějaký symbol a začal zpěvavým hlasem předčítat z knížky.
***
Lyon sebou najednou začala nekontrolovatelně škubat. Po chvilce jejím tělem prolétla křeč, až se napnula jak struna. Následně zády narazila o stěnu a svezla se dolů po zdi. Chtěla křičet, ale nemohla pohnout jediným svalem. Z očí ji začaly téct slzy. Byla někde v Bradavicích, ale nevěděla kde, protože se nemohla rozhlédnout. Během několika okamžiků se jí před očima zatmělo a připadala si, jako by letěla. Poslední, co ještě cítila, bylo vycházející slunce, které ji hřálo na tváři.
***
"... insomniae terrum nubis sum," dokončil zaříkávání. V tom okamžiku se v rohu místnosti objevila nějaká záře. Lucius se podíval tím směrem. Ve světle se začala objevovat nějaká silueta. Pomalu ale jistě se začaly objevovat rysy v obličeji. Asi po deseti minutách tam stála dívka. Luciusovi bylo jenom divné, že vypadá tak trochu zamlženě. Dívka se chvíli rozhlížela. Jediný Voldemort věděl, co se děje, a hned reagoval. Mávnul hůlkou a na zemi kolem místa, kde stála dívka, se objevil křídou nakreslený kruh. Trochu se zaleskl a potom se už tvářil, jak se normální křídový kruh obvykle tváří.
Voldemort pomalu přistoupil k dívce, hranici kruhu však nepřekročil. Lucius se postavil vedle svého mistra a čekal, co se bude dít. Pán Zla i dívka stáli strnule naproti sobě, jeden druhému se dívali do očí. Lucius pohlédl na svého pána. Vypadal velmi soustředěně, jako když někomu čte myšlenky, jenom si nevšiml, že by použil hůlku.
Po několika minutách naprostého ticha se Lucius začal procházet po místnosti. Připadalo mu to nekonečné, nevěděl, jak dlouho ještě čekal, ale po chvíli se konečně zase začalo něco dít. Dívka se začala tak nějak vlnit, jako se vlní vzduch nad táborákem, z očí ji tekly slzy. Vypadalo to, jako by se opřela o zeď a potom se po pomyslné zdi svezla až na zem, kde už zůstala ležet.
Voldemort se otočil a přešel zpět ke stolu. Na volný pergamen začal něco velmi obsáhle sepisovat, možná nějaké postřehy. Lucius se na pergamen ani neodvažoval pohlédnout, a tak sledoval dívku ležící na zemi.
Po několika minutách skončil Voldemort se škrábáním po pergamenu. Otřel si zpocenou tvář. To kouzlo ho vyčerpalo. Ještě nikdy předtím ho nepoužil a i když na tom svitku bylo varování, nepřipouštěl si, že by se mohlo týkat i jeho.
Ačkoli toho dívka z jeho plánů nevěděla, zjistil, že všechno, co přece jenom slyšela, řekla Brumbálovi, což znamenalo, že jejich tajné hledání sídla Fénixova Řádu a jeho členů, už není tajné. Je sice pravda, že v pátrání budou pokračovat, ale Řád bude mít posílené hlídky a teď ví, jak už jsou s pátráním daleko. Pravděpodobně sídlo přemístí, takže jeho Smrtijedi budou moci zase začat úplně od začátku. Rozhodl se ale, že bude pátrat po tom zvláštním pokrevním spojení. Možná by to šlo i obrátit, aby jeho dva Smrtijedi viděli a slyšeli to co Lyon. Možná by se jim časem povedlo dostat ji do Fénixova řádu To by se ovšem musela naučit něco víc,než ve škole, ale Voldemort zastával názor, že pomocí správného vedení(= Imperio) by to mohla dotáhnout až na nevědomého špeha. Nikdo by nic netušil.
Přerušil tok svých myšlenek a pohlédl na Luciuse, který ještě stále zůstával na svém místě.
"Nevěděla toho mnoho," začal Voldemort tak znenadání, až se Lucius lekl,"ale všechno, co věděla, prozradila Brumbálovi. Jestli se ale potvrdí moje teorie, budu mít v Řádu perfektního špeha."
"Ano, pane," přitakal Lucius, i když netušil, o čem to mluví.
"Myslím, že pro dnešek to bude všechno," řekl Voldemort.
"Všechno? Vždyť tu jsem asi pět hodin a zatím po mě nikdo nic nechtěl!" pomyslel si, ale nahlas se zeptal:
"K čemu jste mě vlastně potřeboval, pane?"
"Přece abych ji dostal. Nemohl bych na ni, kdyby nebyla ve tvé hlavě. Její tělo může být klidně v Bradavicích, ale dokud ten kruh bude na podlaze, její duše patří mě," na tváři se mu objevil zlomyslný úsměv. "Teď už můžeš jít," propustil ho.
"Ano, pane. Děkuji, pane," uklonil se Smrtijed a pozpátku opustil místnost. Chtěl ještě podotknout, že ještě stále čeká na pomstu, ale když uviděl Voldemortův výraz, hned si to rozmyslel.
***
"Jdu pro plánek, musíme ji najít, než to udělá někdo jiný. Co když se jí něco stalo?" staral se Remus, ale hned na to vyskočil ze židle a vyběhl po schodech do chlapeckých ložnic. Schody bral po třech.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nomi nomi | Web | 7. march 2007 at 21:49 | React

wow....tak ja smutim ze tu nic nepribude a zrazu pridem a je tu kooooopa novych a uzasnych dielok..:):):):):):):):)......inac perfektne sa ti to podarilo zamotat ...akoby nestacilo ze je napoly mrtva ale jej dusu ma voldy?:::D:D:D:D:D" rel="nofollow">::DD:D:D:D:D....no ja len pevne verim ze sa to nejak dobre skonci a oni jej dokazu pomoct....ale to uz zase netrpezlivo ocakavam nove a nove kapitolky...:):):):):):):)....takze sup sup...:D:D:D:D....

2 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 13:58 | React

Souhlasíííííííííím!!!!!!!!!!!!!!!!

3 TheMajestic TheMajestic | 13. march 2007 at 18:07 | React

to nomi:v to bych ani tak moc nedoufala

4 Morgana Ehran Morgana Ehran | Email | Web | 6. april 2007 at 18:04 | React

super povidka. priznavam jedina od tebe co su četla. ale vázne se mi líbí. ze začátku jsem z ní byla poněkud rozpačitá, ale časem mě dostala. vážně super. postava Lyon je vázne dobre vymyslena (Lyon - ja francouzská města rada=) a líbí se mi. priznam se ze na ni zarlim - remíka miluji!:)) taky musim rict, že jsem vedela nebo spise tusila kdo je její milý fotřík.)) libi se mi tvuj  styl a veci typu : potom se už tvářil, jak se obvykle normální křídový kruh tváří.:) těším se na pokračování. doufám, že bude rychle. páč mám Alzheimera a jinak asi zapomenu, že to mám rozečtený:)))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.