6. - Pochybnosti

12. march 2007 at 11:14 | Dia |  Taková hloupost jako láska
Potichu vklouzla do pokoje a hned si to zamířila do koupelny. Sedla si na okraj vany a svěsila hlavu.

"To byla pěkná blbost, co jsi udělala," poznamenal dotěrný hlásek v její hlavě.
"Já vím…"
"Zajímalo by mě, co si od toho slibuješ?"
"Od čeho?" nechápala Billie.
"Dala ses dohromady s Blackem. Je arogantní, namyšlený, sebestředný. Nesnášíš ho od prvního okamžiku, co jsi ho vidě-"
"Od prvního okamžiku, co jsem ho viděla, se mi líbil."
"To nemění naprosto nic na tom, jaký ve skutečnosti je. Nesnášíš ho. Vzpomínáš? Kvůli němu tě nesnáší půlka hradu, kvůli němu tě Lily nesnáší, kvůli němu ses dneska málem zabila…"
"Vždyť já to vím!"
"Tak proč se chováš, jako by se nic nestalo?"
"Já nevím… Překonal sám sebe, není takový, jak si každý myslí."
"To ale ani ty! Zůstává stejný jako předtím. Jen jsi mu na chvilku pobláznila hlavu. Myslíš si, že se změnil? Tak to ani náhodou!"
"Proč to říkáš!"
"Protože je to pravda přece! Budete spolu možná týden a už se mu omrzíš! Věř mi, on se nezmění!" nabádalo ji její svědomí.
"Co kdy-"
"Jaké "co kdyby"?! To jsou zrádná slova, nevrátí nic zpět, nic nenapraví. Prostě se stalo, to co se stalo. Teď už zná pravdu, to je fakt. Přiznal chybu, ani to mu neberu. Proč by se ale měl měnit kvůli tobě? Málo ses naposlouchala holek se zlomeným srdcem, protože ON je opustil?"
"Máš pravdu, byla to hloupost. Já to vím, ale pořád mu dávám naději…"
"To bys neměla, vždyť se zachoval strašně! Ráno tě málem rozcupoval na malinké kousíčky a večer se ti hned omlouvá a čeká, že mu odpustíš a že budete spolu."
"Takhle jsem o tom nepřemýšlela. Vážně, musím to skončit. Hned zítra, jak ho potkám, mu to řeknu."

Pomalu vstala a opřela se o umývadlo. Opláchla si obličej a vzhlédla k zrcadlu. Zarazila se. Tohle přece nebyla ona! Vždycky byla veselá, usměvavá, vtělený optimismus. Teď na ni koukala nějaká cizí existence s propadlými tvářemi, kruhy pod očima. Její oči ztratily lesk. Vypadala jako hromádka neštěstí. Slíbila si, že s tím musí něco udělat. Ze všeho nejvíc uvítala sprchu, dlouhou příjemně teplou sprchu.

Tichounce se vplížila do pokoje a převlékla se. Lehla si do postele, ale dlouho nemohla usnout. Nakonec se jí to přece jenom podařilo, ale její spánek byl nepokojný a v noci se často probouzela.

***

"Tichošlápku!" zavolal šeptem Remus.
"Co?"
"Jak jsi dopadl?" zeptal se. Sirius moc nereagoval. Vypadal, že je myšlenkami někde jinde.
"Takže jsi ji nikde nenašel," konstatoval Remus sklesle jeho stav. Sirius na něj překvapeně pohlédl.
"Ne, našel jsem ji," vyvedl ho okamžitě z omylu.
"Vážně?!" zajásal Remus poněkud hlasitě. Probudil tím i Jamese, ten se ale otočil na druhý bok a snažil se zase usnout.
"Psst!" zasyčel na něj Sirius, ten jenom kývl a hned se přemístil na jeho postel, aby se nebavili přes celou místnost.
"Tak co?" vyzvídal skoro šťastně. Sirius ztěžka dosedl na postel, z čehož Remus vyrozuměl, že se něco stalo.
"Co se stalo? Je v pořádku?" zeptal se ustaraně.
"Ale jo, už jo."
"Jaké už? Co se stalo?"
"Dlouho jsem ji nemohl najít, tak jsem se šel projít po Zapovězeném lese."
"Byla v lese?" přerušil ho Remus.
"Ne," zavrtěl hlavou, "v lese jsem zaslechl její pláč," vysvětlil.
"Aha."
"Byla za hradem, je tam malá zídka. Chtěla si ublížit, ale naštěstí jsem přišel včas," vyklopil Sirius tiše.
"Co? Co-jak-ne-snad-" zakoktal se Remus.
"Podřezala si zápěstí," nenechával ho v nervozitě.
"Bože můj," vzdechl Remus. Sirius mu tedy vyprávěl, co se dělo dál. Potom se ale zasekl, když mluvil, jak byli v Komnatě nejvyšší potřeby.
"Takže došla v pořádku?"
"Jo."
"Proč jsi ji nedoprovodil? Kam jsi ještě šel?" zeptal se ho Remus.
"Ale já jsem ji doprovodil až ke schodům," namítl Sirius a začervenal se, naštěstí byla tma, takže to nikdo neviděl.
"Tichošlápku," pohlédl na něj Remus zkoumavě.
"Hm?"
"Co mi tajíš?"
"Nic."
"Vím, že jo. Znám tě dobře na to, abych to poznal," prohlásil a pohodlně se usadil na jeho posteli s úmyslem nedovolit mu jít si lehnout, než mu všechno vysvětlí. Sirius se tedy s povzdechem svěřil příteli. Remus se sám pro sebe usmál.

Vyrušil je nějaký jiný zvuk. Byl to smích a ozýval se z míst, kde by mělo být ticho.

"Dvanácteráku, ty nespíš?" zeptal se Remus a už se taky smál nahlas.
"Jak-bych… mohl?" dusil se smíchy.
"Na tom není nic vtipného," řekl Sirius uraženě a zatáhl za Remusem nebesa.
"Ale… ale je…" hekal James, až u z očí tekly slzy.

Sirius s nimi ale odmítal komunikovat a přetáhl si deku přes hlavu. Nemohl ale spát. Musel pořád přemýšlet o Will. Nechápal, jak si za těch šest let mohl nevšimnout, jaká ve skutečnosti je. Najednou ho ale začal hlodat onen nesnesitelný červíček v jeho hlavě (pro ty, kdo ho neznáte, jmenuje se pochybnost).

"Co když si to rozmyslí?" napadlo ho najednou.

Neklidně se převaloval na posteli a vůbec nemohl usnout. Najednou se něco ozvalo a on se šíleně lekl.

"Klid, to jsem jenom já," uchichtl se James, který zrovna roztahoval nebesa. Sirius mu uvolnil místo a James za sebou zase nebesa zatáhl.
"Proč nespíš?" zeptal se Sirius. James užuž chtěl odpovědět, když si všiml, že jeho přítel má nějaký divný hlas.
"Co je ti?" zeptal se ho vědoucně.
"Ale nic," odbyl ho a lehl si tváří ke stěně. James se opřel o stěnu.
"Jde o Will, co?" pronesl zamyšleně.
"Jo," přiznal.
"Pokud jsem dobře poslouchal, dali jste se dohromady."
"Hm."
"Tak co ti teda dělá starosti?"
"Jamesi, proč by se mnou byla, po všem, co jsem jí udělal? Jedna omluva nic nespraví a ty to víš stejně dobře jako já. Bojím se, aby to nechtěla vzít zpátky."
"Kdyby s tebou nechtěla být, tak by snad něco řekla, když jsi jí to nabídl, ne?"
"Když ona byla vyčerpaná. Co když chtěla říct ne…"
"Neber si to tak, víš, že na škole není jediná holka, která by s tebou nechtěla chodit."
"Ale ona není jako ostatní, ona je jiná…"
"Ty ses nám snad vážně zamiloval…" poznamenal James a Sirius už neodpověděl.
"Neboj se, uvidíš zítra. Ten pesimismus si nech na někdy jindy," poplácal přítele po rameni a šel si lehnout do vlastní postele. Usnul, ještě se ani pořádně nepřikryl.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.