19. - Bublinky

7. march 2007 at 16:34 | TheMajestic |  Ztracená?
Sirius informuje Brumbála, co se stalo, a ten dívku okamžitě přesune do nemocnice sv. Munga. Voldemort se pokusí z Lyon dostat její schopnost dostat se někomu do hlavy. Ta při tom přijde na jednu nepříjemnost a to, že ji vlastně Voldemort ani nepotřebuje.

"Tak se tedy podíváme na tu tvoji schopnost, Lyon," řekl Voldemort a přistoupil ke kruhu na podlaze.
Duch se ještě víc přikrčil, jak se bál. Potom si ale Lyon uvědomila, že Voldemort kruh obchází, takže se k ní nemůže dostat, tak se trochu uklidnila. Přestala se třást a zvědavě koukala, co bude černokněžník dělat. Ten však brzy dokázal, že se ke kruhu nemusí ani přibližovat. Mávl totiž hůlkou a dívce se sevřely ektoplazmatické vnitřnosti v bolestné křeči. Byla šokem bez sebe. Nikdy neslyšela o tom, že by kouzla působila i na duchy. A že byla duch, zjistila poměrně snadno, když přes sebe viděla i špínu na podlaze.
Bolest netrvala dlouho a vlastně ani nechápala smysl toho kouzla. Na nic se jí neptal, taky by mu nic neřekla, když stejně netušila, jak to vůbec dělá, že se promítne někomu do hlavy. Proč tedy použil to kouzlo? Co tím sledoval?
Najednou něco upoutalo její pozornost. Kolem ní po okraji křídového kruhu poletovaly takové divné svítící bubliny. Ty bubliny samy o sobě byly průhledné, ale v nich se nacházelo nějaké barevné světlo. Když si Lyon to světlo pozorně prohlédla, připomínalo jí to hvězdy, když se díváte na noční oblohu. Všechny bubliny svítily fialově.
"Co je v těch bublinách?" napadlo ji.
Voldemort se procházel kolem kruhu a prohlížel si každou bublinu zvlášť, jako by nebyly všechny stejné, jako by v nich něco hledal.
Bubliny pomalu začínaly svítit modře, pak už rychle změnily barvu na bílou a několik vteřin na to praskly. Voldemort pak znovu na dívku použil stejné kouzlo. Bubliny po chvilce zase zmodraly, potom zase zbělaly a nakonec opět praskly. Zdálo se, že se mu vůbec nelíbí, že nevydrží déle. Pokaždé, když praskly, se tvářil stále víc rozčíleně, jak pořád nemohl najít to něco, co hledal.
Nakonec se otočil na dívku.
"Jak ses jim dostala do hlavy?" zasyčel na ni. Chvilku se na něj dívala jako na blázna, ale nakonec to už nevydržela začala se tiše smát. Kouzlit sice uměla, ale jestli si myslel, že se umí někomu vtěsnat do hlavy, kdykoli se jí to zlíbí, pak byl na omylu. Voldemort mávl hůlkou a dívku hned přešel smích. Kouzlo trvalo jenom několik vteřin, ale stejně to stačilo na to, aby se ji nechtělo už ani pohnout, a to byla duch.
"Tak co to bylo za kouzlo?!"
"Já nevím," hlesla tichounce.
"To ti nevěřím!" křikl a znovu na ni použil to divné kouzlo. Bubliny teď nevydržely modré ani dvacet vteřin, protože dívka byla naprosto vyčerpaná.
"Tohle nemá smysl, až znovu získáš sílu, budeme pokračovat," rozloučil se s ní Pán Zla a někam se vytratil. Dívka si povzdychla. Tak tohle bude opravdu těžké.
"Jak se odtud dostanu?" napadlo ji.
***
"Maxovy maxižvýkačky," vydechl Sirius, protože celou cestu zrychloval, až nakonec běžel sprintem. Po celou dobu totiž před sebou viděl tváře svých přátel. Chrlič uskočil stranou a Sirius rychle vyběhl po pohyblivém schodišti nahoru. Zaklepal na dveře.
"Dále," ozval se Brumbál.
Sirius rychle vešel dovnitř. Ředitel vstal, když uviděl chlapcův výraz.
"Co se stalo, pane Blacku?" zeptal se starostlivě.
"Pane... Lyon je... asi mrtvá... Madam Pompfreyová..." soukal ze sebe, protože zjistil, že tušit něco a sdělit to někomu jinému, je něco naprosto odlišného. Řediteli ale stačilo těch několik slov, aby pochopil závažnost situace a rychle vyrazil k ošetřovně. Sirius mu sotva stačil.
Brumbál se ani neobtěžoval s klepáním a rychle vešel na oddělení. Remus ležel na posteli a madam Pompfreyová mu zrovna dávala nějaký lektvar. Ve tváři byl zelený a vypadal jako hromádka neštěstí. Sirius od něj odvrátil zrak, nedokázal se ani dívat, jak trpí, nedokázal si to ani představit. Sedl si vedle Jamese a Lily. Ta měla rudé oči a stále plakala, James se už trochu vzpamatoval z počátečního šoku, hladil ji po vlasech a snažil se ji uklidnit. Pozoroval postel, na které ležela Lyon. James byl první, kdo zjistil, že vlastně nemá tep, dost ho to vyděsilo. Nedokázal si ani představit, co prožívá Remus. Sám nevěděl, co by dělal na jeho místě. Byl rád, že osobu, která je pro něj nejdůležitější, teď drží v náručí a ví, že je v pořádku. Znamenala pro něj všechno, i když si to často nechtěl přiznat. Teď ale věděl, že kdyby se jí něco stalo, zbláznil by se.
Brumbál si stoupl vedle ošetřovatelky.
"Co se tady stalo?" šel rovnou k věci.
"Tito studenti našli slečnu Fortescueovou na schodišti. Byla v bezvědomí, neměla tep, tak ji rychle donesli sem. Myslím, že by si měli odpočinout."
"Taky myslím, ale nejdřív si s nimi musím promluvit. A co jí vlastně je?" pokynu směrem k Lyon.
"Proto jsem poslala pro vás, nemám tušení. Má slabý tep a zkreslený dech, ale jinak je naprosto v pořádku."
"V pořádku?"
"Všechny životní funkce jsou v pořádku, jenom tu... prostě není," pokrčila rameny.
"To je opravdu zvláštní. Měli bychom ji převézt k Mungovi, než zjistíme, co se vlastně stalo," rozhodl Brumbál. Mávl hůlkou a dívka se vznesla do vzduchu. Madam Pompfreyová mezitím vhodila do krbu na ošetřovně letax.
"Nemocnice sv. Munga," řekl Brumbál a vešel i s dívkou do plamenů.
***
"Říkal jsem, že se jednou vrátím. Víš, když tak ležíš na zemi, připomínáš mi tvou matku. Je to něco kolem šestnácti let, co jsme ji u sebe hostili. Největší radost z toho měl nejspíš Abraxas a ty jsi toho nejlepším důkazem. Je to opravdu zvláštní. Jsi celá ona a při tom jsi naprosto odlišná..."
Lyon ho celou dobu znechuceně poslouchala, ale namítat proti němu se raději neodvážila. Měla teď o čem přemýšlet. Už od minula, co se s Pánem Zla viděla naposledy, se ji začal v hlavě rodit jistý plán. Navíc se stalo něco naprosto nečekaného, nebylo to na škodu, to rozhodně ne, ale byla ráda, že to její věznitel netuší. Co se týče toho plánu, mohl by vyjít, pokud se Pán Zla nepletl a v těchhle věcech se opravdu mýlívá málokdy.
Okamžitě pochopila jeho plán, co se týká využití její schopnosti proti ní. Nejspíš by jí to ani nenapadlo, ale jelikož nebyl z její hlavy, tak to bylo jedno. Co má Voldemort v plánu se dozvěděla z jeho tajné porady, kterou celou vyslechla. A to je ona nečekaná věc, co se stala. Voldemort totiž ze zcela závažných, a nám již známých, důvodů vypustil ze schůze oba Malfoyovy. Ale tentokrát nebyla Lyon v jejich myšlenkách. Netušila, jak se to mohlo stát, ale najednou se ocitla v hlavě samotného Pána Zla. Takže se vlastně vůbec nemusel obtěžovat s Malfoyovými, protože v tomhle případě by mohl klidně vést monolog se zrcadlem a vyšlo by to na stejno, jako by to zařval do mikrofonu na koncertě G8.
Její plán (naprosto odlišný od jeho plánu) měl sice zatím tolik nedostatků, až to bralo dech, ale Lyon se tím raději nezatěžovala, proč taky, když dýchat nepotřebovala. Neztrácela ale naději, však víte, jak se to mezi duchy říká: Žiješ, dokud víš, že nezemřeš.
Lyon už nějakou chvíli pozorovala, co zase Voldemort provádí za kouzlo. Tentokrát to sice výjimečně nebolelo, zato cítila stále rostoucí tlak v hlavě, ale jinak se nic nestalo. Nikdy nepochopila, o co se Voldemort tenkrát snažil. Věděla ale, že se mu to nelíbilo, protože výsledkem toho bylo, že na ni poslal několik ošklivých kleteb, což se pochopitelně zase nelíbilo ji.
Voldemort chodil kolem křídového kruhu v pracovně a o něčem stále horečnatě přemýšlel. Dívka na tom byla ale na chlup stejně. Ne, nechodila kolem křídového kruhu, ale stále horečnatě přemýšlela o jedné věci,která ji prostě nedala spát, jestli vůbec duchové mohou spát. Snažila se pochopit, jak mohla být ve Voldemortově hlavě. Jak se to kruci povedlo? Co takhle usnout? Blbost! Nějak to musí jít... Když vtom ji něco napadlo. Zaměřila se na Voldemorta, upřela na něj zrak, nemrkala a... NIC. Tak tohle nevyšlo. Povzdechla si a zavřela oči, už ji pomalu začínalo lézt na nervy, jak pořád pochoduje sem a tam. I když ho neviděla, protože měla zavřené oči, ale slyšela ho. On sám sice chodil neslyšně, ale stále za sebou tahal po zemi ten těžký plášť, co měl na sobě. Byl to takový tichý vtíravý zvuk, skoro jako by ji chtěl zhypnotizovat...
Najednou se jí před očima objevil nějaký chlapík a neznámý černovlasý kluk na něj mířil hůlkou. Ten kluk byl docela hezký, ale tvářil se jako Bůh hrůzy... Několikrát použil na chlapíka na zemi kouzlo, které Lyon okamžitě poznala. Kolem chlápka začaly poletovat modré bubliny, pak zbělaly a dál to už znáte. Černovlasý kluk se začal rozčilovat a podle jeho výrazu tváře jí hned došlo, kdo to je. Najednou se vidění jakoby přetrhlo
Pak na ně hned navázalo další. Byl tam ten chlapík (opět na zemi), byl tam mladý Voldemort (opět s hůlkou v ruce) a byli tam i Smrtijedi (opět po Voldemortově boku).
Všichni Smrtijedi (asi čtyři nebo pět), co byli v sále, spolu s Voldemortem použili najednou stejné kouzlo. Muž chvíli nechápal, zorničky se mu rozšířily jako za egyptské tmy a pak najednou zařval a začal sebou smýkat.
Objevily se růžové bubliny, ale muž už nedýchal. Byl mrtvý. Voldemort pak bubliny jednu za druhou nechával prasknout, dokud nenašel tu, kterou potřeboval. Tyhle růžové vydržely mnohem déle. Vlastně tak dlouho, dokud je nezničil. Ono růžové světlo znamenalo jeho život, vzpomínky a moc.
Voldemort se něco snažil zjistit a zjistil to tím, že ho zabil. Teď o tom uvažoval znovu. O Lyon by sice přišel, ale tu schopnost by měl. Mohl by ji převést na kohokoli z Řádu, všechno by šlo rychleji, mnohem rychleji...
Lyon otevřela oči. On ji vlastně vůbec nepotřeboval! To ji sice moc nevyhovovalo, ale za to zjistila, co potřebovala (a vlastně,co potřeboval Voldemort), tj. jak se někomu "promítnout" do hlavy. Vůbec se nejednalo o spánek, jak si to myslela. Spánek byl ve skutečnosti jenom nejjednodušeji dosažitelný a být v hlavě někoho z rodiny, byl u této schopnosti nejpřirozenější stav její mysli. Ve skutečnosti se stačilo pouze uvolnit a uklidnit, jediný problém byl, že tahle slova byla s ní naprosto nespojitelná, ale zrovna teď, když byla duch, jí to vyšlo.
Voldemort se najednou sebral a opustil místnost. Lyon okamžitě došlo, že se mu růžové bublinky zamlouvaly ze všech nejvíc, a tak si šel pro posily.
***
"Albus Brumbál, v těchto zdech... Co vás sem přivádí?" přivítal jej ředitel nemocnice.
"Nesu vám zvláštní případ, bude to nejspíš znít nepravděpodobně, ale nejspíš duše jedné naší studentky opustila její tělo a to nějak "zapomnělo zemřít" (ta skleróza)," začal Brumbál, ale ředitel se nad tím zamyslel zcela logicky.Nejspíš s tím i souhlasil.
"Takže tělo bez duše. To vypadá zajímavě,jak se stalo, že se oddělily a kde je duše?" vyptával se, jako by šlo o nějaký vědecký pokus.
"Ani v jednou nemáme nejmenší tušení," zklamal ho Brumbál.
"Lékařskou péči nepotřebuje, protože je vlastně v pořádku, ale na druhou stranu není, takže vám tady někde najdeme nějaký volný pokoj. Dám ji na pozorování, je to velmi zajímavé. O tomhle jsem ještě nikdy ani neslyšel, ale podíváme se do knihovny... Pojďte, pojďte..."
Ředitel nemocnice ho zavedl do ohromné knihovny a spolu začali hledat, co mohl o způsobit oddělení duše od těla. Strávili tam spolu snad tři dny. Potom doktor nadšeně přiběhl za Brumbálem a už otvíral obrovskou (a jistě i těžkou) bichli na příslušné stránce.
"Je to analytické kouzlo, je to čistý výdobytek moderní medicíny. Umožňuje oddělení duše od těla. Používá se v případě těžkých psychických poruch. Osamostatnění duše usnadňuje léčbu," předčítal z knihy.
"Kdo to ale na ni ale mohl použít?" zavrtěl hlavou Brumbál.
"To se nejspíš nedozvíte, ale radil bych vám, abyste jak nejrychleji našli její duši a spojili ji s tělem," řekl lékař.
"Proč to?"
"Choromyslným pacientům tohle nevadí, ale pro zdravou mysl může být odloučení od těla nebezpečné. Není to jisté, protože, jak jsem již řekl, podobný případ ještě nebyl zaznamenán. Navíc je možné, že, když se její duše vrátí do těla, bude mít třeba nějaké potíže s "ovládáním" těla a tělesných funkcí, koneckonců, když je to jenom duch bez tělesné schránky, nic nepotřebuje. Může mít třeba i potíže s dýcháním," vypočítával doktor na prstech všechny známé i neznámé nemoci, tak ho raději Brumbál opustil.
Vrátil se krbem na bradavickou ošetřovnu. Byli tam všichni čtyři více méně na stejných místech jako před třemi dny. Jenom Sirius a Lily spali. James se tváři stále stejně nešťastně. A Remus se od té doby snad ještě ani nepohnul.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 patulka9 patulka9 | Web | 7. march 2007 at 16:36 | React

ahojky na mym blogu je soutez o nej pozadi blogu!!byla bych moc moc moc rada kdyby ses prihlasila!!dik moc pá

2 Blackes Blackes | Email | Web | 7. march 2007 at 20:09 | React

fíha, jak na to tak koukám, tak Happy asi prohraje vaši sázku, protože tvoje rychlo psaní je super a tahle povídka je taky super a nakonec i tvůj blog a ostatní stránky jsou super =)

3 Lizz Lizz | Web | 8. march 2007 at 18:11 | React

ták, konečně jsem těch sto nových kapitol dočetla:)

Souhlasím s Blackes, tvoje rychlo psaní se mi líbí;)

4 Blackes Blackes | Email | Web | 8. march 2007 at 21:28 | React

hups, jsem se upsala..tam mělo být ...a ostatní povídky jsou super=)...ale to upsání mohu tolerovat, protože i ostatní jsou taky skvělé =)

5 Viki Viki | 9. march 2007 at 14:00 | React

Je to super povídka! Jenom jsem ještě nějak nepochopila to bublinkové kouzlo?

6 nomi nomi | Web | 9. march 2007 at 15:58 | React

chichi...prave som prisla ne to ze som citala tie poviedky poprehazovane..:D:D:D:D:D:...lebo si najprv vlozila 16 a 18 a 19 a az potom 17 aj som si to citala od spodku zaradom...D:D:D:D:D:D:...(som to ja ale myslitel:D:D:D:D)....ale aj tak uzasne..inac moj najprvsi koment mas ako inac pri 17. kapitolke ....:D:D....heh nabuduce asi budem citat aj nazov kapitolky..:;);););)

7 TM TM | 12. march 2007 at 11:09 | React

to Viki: to bublinkove kouzlo...hm, ty barvy jenom znamenaji uroven moci a kdyz ty bublinky zruzoveji, znamena to asi konec, protozeruzova barva znamena zivot, takze to z tebe vysaje naprosto veskery zivot, schopnosti, silu a energii... nevim jestli jsem to napsala dostatecne srozumitelne. i kdyz o tom pochybuju... Jo a rika se tomu bublinkove kouzlo jenom proto, ze se pri tom objevi bubllinky, ono se mi totiž nechtelo vymyslet nejake kouzelne formulky, tak jsem to nechala voldyho rict nebo vlastne pouzit je nonverbalne...

8 Viki Viki | 12. march 2007 at 17:58 | React

Díky:-))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.