18. - Na stopě

7. march 2007 at 16:34 | TheMajestic |  Ztracená?
Zjištění, že Lyon zmizela, Remusem naprosto otřáslo. Společně s přáteli se ji vydávají hledat po hradě, jenomže na plánku není...

Vběhl do pokoje jako uragán a začal se prohrabovat v kufru. Tam ale plánek nebyl. Pohlédl na své spolubydlící, jeden z nich si jej určitě půjčil, ale který? Rozhodl se, že nejdřív zkusí štěstí u Jamese.
Zatřásl mu ramenem. James se ve spaní převrátil na bok a stáhl s sebou i Remusovu ruku, div mu ji nevykloubil. Přitulil se k ní a nakonec ji něco začal šeptat "do ucha". Remus chvíli jenom tlumil smích, ale nakonec, když James jeho ruku oslovil Lily, se už neudržel a začal se nahlas smát. Při té příležitosti vyškubl Jamesovi svou ruku z objetí, čímž ho probudil.
Ten si promnul oči, prohrábl vlasy a nechápavě se koukl na Remuse.
"Co chceš, Měl jsem tak krásný sen..."
"Vím, stačilo mi, když si mou pravačku požádal o ruku, zbytek si domyslím..." James se začervenal.
"Tak co si teda tak akutně žádá mou přítomnost?"
"Nevíš, jestli si někdo nepůjčoval plánek?"
"Myslím, že Sirius, proč?"
"Lyon se ztratila."
"Zas?"
"Hm," kývl hlavou a přešel k Siriusově posteli.
"Počkej, nebuď ho. Vždyť se vrátil sotva před hodinou. Plánek bude mít nejspíš v hábitu," řekl James. Remus tedy zalovil Siriusovi k kapse a plánek vytáhl. Potom se chystal, že už půjde.
"Tak počkej přece. Ta chvilka tě nezabije. Jestli myslíš, že půjdeš sám, tak se pleteš," zadržel ho James a začal si natahovat kalhoty.
"Tak si ale pohni."
"Neboj."
"Kde vlastně včera byl Sirius?" zeptal se Remus.
"Nevím, jméno neřekl, ale prý je z Mrzimoru," pokrčil rameny James a obul si druhou botu. Potom sešli do společenky, kde na ně čekala Lily. Ta, jakmile spatřila Jamese, se zatvářila, jako by kousla do citrónu. James ji odpověděl veselým zamáváním. Remus rozložil na stoličce plánek. Chvíli na něj civěl, potom ale jenom zavrtěl hlavou. Po chvilce od něj vzhlédl s výrazem čisté beznaděje.
"Jamesi, můžeš se tam kouknout ty? Já ji tam nenašel," podal plánek kamarádovi. James bloudil očima po jednotlivých chodbách a jmenovkách, ale taky tam její jméno nenašel.
"Nevidím ji," podivil se.
"Doufám, že se nedostala přes bránu a není někde na hranicích pozemků nebo v Zapovězeném lese," zadoufal Remus.
"Tak se zeptáme,jestli ji někdo neviděl, třeba nám ukážou směr, kudy mohla jít," rozhodl James.
"Ale koho?"
"Co třeba Sirius? V noci byl na hradě a měl s sebou i plánek, možná ji zahlédl."
"A ty si myslíš, že bude schopný normální konverzace po hodině spánku?"
"Neboj, mluvit bude, sice nevím,jestli z něj dostaneme ještě něco, krom nadávek, ale stojí to za pokus," prohlásil Remus.
Všichni tři se tedy vydali po schodech do jejich pokoje. Shromáždili se u čela jeho postele. Sirius spal na zádech a ve tváři měl bohorovný výraz. Rozhodně ale nevypadal na to, že by ho mohlo cokoli probudit.
James to vyřešil okamžitě. Skočil do umýváren a vrátil se s plným vědrem ledové vody.
"Nechte toho," zamumlal Sirius, převrátil se na druhý bok a zase usnul.
"To snad není možný," užasl James.
"Co takhle bombu?" zeptal se Remus bezradně.
"To nebude potřeba, nechte to na mně," protáhla se Lily mezi nimi.
"Bez odrážečské pálky to asi nepůjde, ale máš volnou ruku," vybídl ji James.
Lily si klekla u postele. Naklonila se k Siriusovi a něco mu zašeptala do ucha. Sirius okamžitě vyskočil z postele.
"KDO TO ŘEKL?! KDO..." rozhlížel se kolem sebe. James s Remusem se dívali zpola zaraženě zpola pobaveně, zato Lily se smála na celé kolo.
"Však počkej, to tě přijde draho," ubezpečil ji Sirius smrtelně vážně.
"Kdyby tě šlo probudit jinak, tak bych se neuchýlila k tak drastickým metodám," bránila se Lily.
"A proč jste mě vůbec budili?" zeptal se Sirius ublíženým tónem. Potom si ale všiml, jak vážně se Remus tváří. A jelikož tady ještě jedna osoba chyběla, došlo mu, že se něco stalo.
"Kde je Lyon?" zeptal se a podle toho, jak se ostatní zatvářili, mu hned bylo jasné, že právě o ní jde. Ostatní mu vysvětlili situaci.
Nakonec je Sirius potěšil, protože opravdu Lyon na plánku zahlédl.
"Mířila si to k Severní věži jako vždycky, ale šla nějak divně, skoro jako oby byla opilá..."
"Nebo náměsíčná," ušklíbla se Lily.
"Sakra, to mě ani nenapadlo. Snad se jí něco nestalo. Vezmu plánek a půjdeme ji hledat," řekl Sirius a začal se oblékat.
"A přesně v tom je ten problém," oznámil mu James a zamával mu plánkem před očima. Sirius mu ho vyškubl z ruky a zahleděl se do něj.
"Není tam," podivil se.
"Proto jsme taky šli za tebou, jestli jsi ji včera neviděl."
"Co teď?" zazoufal si.
"Nemám tušení, Tichošlápku," zavrtěl hlavou James.
"Tichošlápku?" zbystřil Sirius.
"Co se ti na tom nezdá?" zatvářil se James dotčeně.
"Jsi geniální, Dvanácteráku."
"Vážně?" zeptal se James zaraženě.
"Už nejspíš vím, jak ji najdeme," kývl Sirius.
"Jak?" zeptal se Remus, který už, zdá se, ztratil veškerou naději.
"Proměním se a nejdu její stopu jako Tichošlápek,"zazubil se na ně. Oběma v tu chvíli svitlo a skočili mu kolem krku.
"Můžu se zeptat, co se děje?"
"Víš, Lily, tihle dva střeštěnci jsou zvěromágové a Siriusova druhá podoba je pes. Najde její stopu," vysvětlil ji Remus ve zkratce, zatímco se Sirius oblékl.
"Lily, nemohla bys zajít do pokoje pro něco, c patří Lyon, kdybych náhodou ztratil stopu?" zeptal se Sirius, když už byli ve společence.
"Jasně," kývla a zmizela na schodišti. Za okamžik už byla zase zpátky a držela v ruce gumičku na vlasy.
Vyrazili. Dorazili až k místu, kde ji Sirius v noci viděl. Tam se Sirius proměnil v ohromného černého psa. Chvíli chodil napříč chodbou s čenichem u země, dokud nenašel stopu. Potom je už jistě vedl. Vyběhli po schodišti. Potom Sirius ztratil stopu, protože se schodiště od té doby nejspíš už hodněkrát změnilo. Proběhl celé patro, kde mohlo schodiště celou tu dobu být. Statní ho jenom sledovali. Nakonec přece jenom stopu znovu našel a tiše na ně štěkl. Znovu vyrazili.
Bylo jim jedno,jestli je nachytá Filch nebo kdokoli jiný. Ovšem teď snad poprvé v životě si Sirius přál potkat paní Norrisovou. To by byla honička, nejspíš by tu starou kočku dostal infarkt, kdyby tady uviděla psa. Všichni byli rádi, že zase jdou po stopě, všichni kromě Remuse. Připadalo mu divné, že jsou stále ještě v hradu a ještě vůbec nezamířili ven, protože hrad přece byl na plánku a tady Lyon nebyla. Lily si všimla, že je nějak zachmuřený a Remus se jim svěřil se svými pochybami. Sirius to ale nevzdával a hledal dál.
Najednou se zastavil u dveří, za kterými se nacházelo schodiště do Severní věže. Sirius se zase proměnil zpátky.
"Proč jsi zastavil? Vždyť víme, že na hradě není?" zeptal se Remus.
"Remusi. Ona je ve věži. Schválně jsem to tady ještě prověřil. Vešla dovnitř, ale ven už ne," řekl Sirius tiše. Najednou mezi nimi zavládlo hrobové ticho, všichni věděli, co to znamená.
"Třeba chtěla něco udělat a potřebovala za sebou zamést stopy. Možná že se z věže dostala na koštěti a někde se teď baví," řekl Remus.
"Možné to je," kývl Sirius, ale výraz jeho tváře jasně říkal, že to je naprostá hloupost. Ledabyle otevřel dveře a přidržel je, ať mohou vejít. Vtom ale Lily vykřikla. Nakoukl do chodby. Zamrazilo ho a před očima se mu objevily hvězdičky.
Byla tam. Ležela na zemi. Všichni k ní okamžitě přiskočili, jenom Remus se nehnul z místa. Opřel se o zeď, zavřel oči. Snažil se potlačit chvění, ale nešlo to. Klepal se od hlavy k patě.
James si duchapřítomně klekl k Lyon a změřil ji puls. Hned na to ale zbledl. Pohlédl na Siriuse, ten zase na Lily. I ta pochopila; žádný puls nenahmatal. Vyšla z chodby a stanula vedle Remuse. Ten byl naprosto mimo, koukal někam do neznáma a po tvářích se mu kutálely slzy. Objala ho. Cítila pod rukama, jak se třese.
"Remusi, musíme ji zanést na ošetřovnu," řekl mu Sirius, ovšem Remus ho nevnímal. Bál se nejhoršího... Plánek nikdy nelže, ukazuje každou živou bytost na hradě, každou živou bytost...
James viděl, že s ním nic nehne, a tak vzal Lyon do náruče a pospíchal na ošetřovnu. Bylo mu nějak úzko, i když ještě netušil proč, měl totiž sklony dívat se na svět optimisticky. Sirius se rychle vydal za ním. Lily zůstala s Remusem, který se ani nehnul a stále zíral na místo, kde ještě před chvíli ležela Lyon.
Lily se po chvilce uvědomila, že by možná chtěl být sám, tak se tedy vydala prázdnou chodbou k ošetřovně.
"Řekni, že bude v pořádku," zašeptal Remus zoufale, když už byla pár kroků od něj.
"Já to ale nevím. Pojď se podívat na ošetřovnu, madam Pompfreyová určitě něco vymyslí."
"Já se bojím."
"Remusi, ty za ní musíš jít," stála si na svém, a tak pomalu vyrazili po stopách kluků.
***
V polovině cesty vystřídal Sirius Jamese a pokračovali dál. James prudce otevřel dveře ošetřovny, podržel je Siriusovi a potom se vydal zburcovat ošetřovatelku.
"Co se děje, pane Pottere?! Je neděle a je teprve..." okamžitě se ale zarazila, když si všimla,jak se James tváří. Rychle si nasadila brýle, odstrčila ho stranou a vešla na oddělení s lůžky. Na jedno prázdné zrovna Sirius pokládat bezvládnou dívku.
"Co se stalo, chlapci?"
"Našli jsme ji na schodech Severní věže, nevypadala dobře a nenahmatali jsme puls..." Víc ani říkat nemuseli. Madam Pompfreyová se okamžitě začala činit. Chlapci ani nečekali, až je vyžene. Sedli si na nějakou volnou postel zády k Lyon a ošetřovatelce.
Během chvilky dorazili i Remus s Lily. Ani jeden z nich nevypadal moc dobře. Lily přešla k posteli, na které sedli kluci, a sedla si vedle Jamese. Už jenom tohle bylo důkazem vážnosti situace. Navíc se Lily k Jamesovi přitulila, ten nejdřív šokem ztuhnul, ale po chvilce se uvolnil a objal ji. Remu vypadal, že by potřeboval něco silnějšího. Stál na místě a koukal na ošetřovatelku a na Lyon. Nevnímal ani když mu řekla, ať si raději sedne.
Madam Pompfreyová zkusila všechno možné, ale nic ji nemohlo probrat, přesto nebyla mrtvá...
"Pane Blacku, dojděte prosím pro ředitele, heslo je Maxovy maxižvýkačky," řekla ošetřovatelka tiše. Sirius se líně zvedl, ale jediný pohled na Remuse stačil na to, aby se svižně vydal k ředitelně.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.