16. - Živé sny

7. march 2007 at 16:28 | TheMajestic |  Ztracená?
Tak a tady máte další kapitolu. Lyon se opět zdají sny, tentokrát jsou až příliš živé... Teprve ráno se zjistí, že Lyon zmizela z postele a vydávají se ji hledat. Najdou ji a v jakém stavu?

Lyon už přestala vykládat ze spaní a položila hlavu Remusovi na rameni.
"Možná bychom měli jít," navrhl Remus.
"Probudíme ji ?" zeptal se Sirius.
"Jen ji nechte spát. Ani si nepamatuji, kdy naposledy spala tak klidně," zarazila ho Lily.
"Ještě pořád mívá ty sny?" zeptal se Sirius.
"Jo a vypadá to, že se stále stupňují a rozhodně ne k lepšímu."
"Měla by s tím za někým zajít. Ať ji dá Pompfreyová něco, aby se jí ty sny nezdály."
"Lyon říkala, že za tou už byla a prý to nepomohlo," zavrtěla hlavou Lily.
"Tak ať zajde za Brumbálem!"
"Byla za nim dneska ráno."
"Vzdávám se!"
"Tak jdem," zavelel Remus, který byl už trochu netrpělivý, protože tohle dohadování nikam nevedlo.
"Ale co s…" Sirius to ani nedořekl, protože si všiml, že Remus drží Lyon v náručí.
"Otevře mi někdo? Třetí ruku už fakt nemám!" ozval se jmenovaný a Lily mu okamžitě podržela dveře.
"Nechceš pomoct?"zeptal se James.
"Tohle snad ještě zvládnu. Navíc je jako pírko."
Zastavili se pod schodištěm. Sirius vytáhl z Remusovy kapsy plánek a rychle jej prozkoumal.
"Všude je klid, Filch je u Pamětní síně a Norrisová ve sklepeních, jdeme… Mimochodem, Remusi, tak mě napadá, kde bude Lyon vlastně spát?"
"Jak, kde? Přece u sebe v dívčích… a jé."
"Jo, zapovězené území." přikývl Sirius.
James si založil ruce do kapes, jako ostatně vždy, když přemýšlel(čili ne moc často). Najednou v kapse nahmatal Remusovu knížku, trochu se začervenal, když vtom ho najednou osvítilo.
"Komnata nejvyšší potřeby!" zvolal šeptem.
"Co s ní?" nechápala Lily.
"Jasně, tam můžeme Lyon nechat přespat!" pochopil Sirius.
"Jenomže, kde to bylo?"
Remus koukl Siriusovi přes rameno na mapku.
Vím kde, vždyť jsem se díval na plánek, když jsme ji našli. Pojďte."
Rychle vyrazili za Remusem. Sirius celou cestu sledoval plánek, aby na někoho nenarazili. Sotva dorazili na místo, kde měla být komnata, už tam na ně čekaly dveře.
Sirius je otevřel a pak za celou skupinkou zase zavřel. Remus přešel k velké posteli, která se tam objevila, jakmile vešli, a opatrně na ni dívku položil.
"Chtělo by to nějaké židle, raz - dva - tři," rozpočítal Sírius jednu na osobu a v místnosti se okamžitě objevila tři pohodlná křesla.
"Stačí jedno(dvě zmizela), nemá smysl, abychom tady zůstávali všichni, dohlédnu na ni a vy běžte na kolej," usoudil Remus.
A jelikož už bylo kolem půl druhé a měli za sebou Astrologickou věž( a to rychlým tempem - takže byli opravdu unavení), okamžitě souhlasili. Popřáli jim dobrou noc a rozloučili se s nimi. Remus s Lyon osaměli. Sedl si do křesla a pozoroval ji, dokud neusnul.
Ráno se probudil velmi brzy. Kouknul na dívku. Ta ještě spokojeně spala.
Pohlédl na jednu zeď, jemně naklonil hlavu, jak se zamyslel, a ve zdi se okamžitě objevilo okno. Opřel se o římsu a sledoval krajinu. Zrovna vycházelo slunce. Mohlo být kolem páté ráno.
Povlečení zašustilo. Remus se otočil a usmál se na Lyon.
"Dobré ráno."
"Kde - kde to jsem? Remusi co tady děláš?"
"Včera jsi v Astrologické věži usnula, tak jsme tě donesli sem."
"Ale kam?"
"Místnost nejvyšší potřeby," prohodil a usadil se do křesla.
"Opravdu? Nevěděla jsem, že někdo ví, kde je… Ale v tom případě bych prosila snídani pro dva," prohlásila. Hned na to se v protějším rohu objevila stolička se dvěmi židlemi. Na stoličce se objevil talíř s toasty, vedle sklenice s džemem, pak dvě skleničky a džbán s dýňovou šťávou.
"Jakto, že víš o té místnosti?" Sjel pohledem ze snídaně na Lyon.
"Je o ní psáno v Dějinách Bradavické školy, ale není tam uvedena poloha."
"Ty jsi to četla?"
"Byla to první kniha, kterou jsem o tomhle světě četla. Půjčil mi ji James ten den, co jeho maminka zjistila, že jsem čarodějka."
"Mám dojem, že jsi jediná, kdo tu knihu vůbec někdy použil," prohlásil po chvilkové úvaze.
"A odkud ty víš, že je to ta Komnata?"
"Už jsme tady byli. Chvilku předtím, než jsme šli pro tebe, jsme se museli schovat před Filchem. Našli jsme nějaké dveře. Původně jsme si mysleli, že je to nějaká učebna, ale nakonec se situace nějak vyvinula a na to, že to je vlastně Komnata nejvyšší potřeby, přišel až Sirius.
Dívka vstala z postele a přešla k jedné ze stoliček. Usadila se a dala se do jídla. Pak jenom mrkla na Remuse.
"Ty se nepřidáš? Je toho pro dva," řekla. Remus se usmál a sedl si k ni.
***
Když vešli do společenské místnosti seděla tam Lily a Sirius , zrovna o něčem debatovali. Jako první si jich všiml Sirius, který seděl čelem ke vchodu. Upozornil na ně taky Lily, která se hned obrátila.
"Jak se vám spalo?" zeptala se.
"Mě fajn," protáhl se Remus.
"Poslyš, Lyon, co ti včera bylo?"
"Nic mi nebylo… no fakt," dodala, když viděla,jak se všichni tváří.
"Vždyť s tebou nebyla řeč!"
"Co jsem zase řekla?"
"Právě, že nic! Byla jsi jako tělo bez duše."
"Nic mi nebylo, Lily. Doopravdy! Copak ti můžou tyhle oči lhát?" zeptala se a udělala žalostný kukuč. Všichni čtyři se začali smát.
Nakonec sešel dolů i James.
"Co to je? Zábava a já chybím?!"
"Měls vstávat dřív!" mávl rukou Sirius.
"Nech toho, mě nestačí tři hodiny spánku jako někomu, Tichošlápku."
"Tak jsi spal pět hodin, to sis pomohl," řekl Sirius a vstal.
"Jdu na snídani, jdete taky?"
"My jsme už jedli," zapojila se Lyon okamžitě. Všichni tři - Lily, James a Sírius - na ně pohlédli.
"Vy jste toho teda stihli," poznamenal James.
"Jamesi!" upozornil ho Remus.
"Jako bych nic neřekl. Jde se na tu snídani?" zeptal se. Lily se zvedla a šla za nimi.
Lyon si sedla na gauč vedle Remuse a lehla si mu do klína. Remus si hrál s jejími bílými vlasy, zatímco se oba dívali do krbu.
"Remusi?"
"Hm?"
"Přijedeš o prázdninách k nám?"
"K vám? Kde budeš o prázdninách?"
"Paní Potterová říkala, že budu u nich trávit svátky i prázdniny, takže tam."
"Jasně, že se stavím."
"To je dobře."
***
"Dáváš vůbec pozor?" zeptal se najednou Sirius.
"Co?" zamrkala Lyon.
"Aha, takže ne. Poslyš, Lyon, už je po půlnoci, nechtěla bys už přece jenom jít spát?"
"Ty taky ještě nejdeš," namítla a promnula si oči.
"Jenomže já se dostatečně vyspím ve škole, ale ty na hodinách dáváš pozor," připomněl ji.
"Hm, no... A nechceš si zahrát ještě jednou?" zaškemrala a potlačila zívnutí.
"Proč ne, jestli neusneš s hlavou na šachovnici," pokrčil rameny a figurky se jako na příkaz přemístily na své původní místo.
Jelikož se Lyon snažila neusnout, jak nejdéle dokázala, obětoval se Sirius, že s ní bude trávit hodiny ve společence. Lyon totiž přišla na jeden zatím jim neznámý fakt. Čím víc totiž byla unavená, tím méně hrůzostrašné ji sny připadaly.
***
Poslední školní týden se blížil a v pondělí ráno se na nástěnce objevilo nějaké ohlášení.
"PÁRTY!" vykřikla najednou nějaká holka ze čtvrťáku. Dolů za ní sešly její kamarádky a začaly tam poskakovat a jančit.
Lily pomalu sešla po schodech. Ani ona nemohla spát. Sedla si do rohu ve společenské místnosti. V tom křesle vždycky sedávala Lyon. Dívka se divila, že její kamarádka ještě spí. Kdykoliv se totiž probudila, ať už v sedm nebo ve čtyři ráno, Lyon vždycky seděla na posteli a něco si nepřítomně čmárala.
Už bylo kolem sedmé a Remus sešel do společenské místnosti. V tom teple se nedalo v posteli ani ležet. Byl už oblečený. Sedl si naproti Lily.
"Půjdeš na snídani?" zeptal se ještě trochu rozespale.
"Jo, jdu se převléct a taky vzbudím Lyon," řekla a vyšla po schodech do dívčích ložnic.
Ze skříně si vytáhla věci a začala se oblékat. Chtěla Lyon probudit a René v pokoji nebyla. Ještě večer jim oznámila, že má něco v plánu s jistým Michaelem z Havraspáru, věřte či ne, ale konečně ji onen BOŽSKÝ ERIK pustil a mohla žít v reálném světě.
Lily šla do koupelny a když vyšla ven Lyon se za nebesy pořád ještě ani nepohnula. Pokrčila rameny a třískla dveřmi do koupelny. Byla si jistá, že to probudilo všechny i v sousedních pokojích. Za nebesy však bylo stále ticho.
"Ale no tak, Lyon! To by přece probudilo i mrtvolu! Vstávej!" Roztáhla závěsy a strnula, Lyon tam nebyla. Rychle seběhla do společenské místnosti.
"Remusi!" křikla ještě ze schodů a doběhla až k němu.
"Remusi, Lyon není v pokoji. Zdá se, že tam ani nespala."
"Cože!? Večer jsem ji přece doprovodil až ke schodišti…"
"Taky se mi zdá, že jsem pozdě v noci slyšela něco z koupelny. Kam asi zmizela?"
***
"Vstaň, Luciusi. Zavolal jsem si tě proto, že jsem už nejspíš zjistil, jak mohla vědět to, co věděla. Stále však zbývá zjistit proč."
Lucius vstal. Lyon zpozorněla. Taky by ji zajímalo, jak a proč se jí pořád zdávají ty vize. Zatrnulo v ní ale při pomyšlení, jak to asi bude chtít zjistit, protože cítila z Voldemorta, že je dobře naladěný a pro mi to rozhodně nebylo dobré znamení.
Voldemort vstal a začal se procházet po sálu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 kaikatra kaikatra | 11. march 2007 at 12:34 | React

Opakuju se zase!!!!!!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.