4. - Animální přitažlivost

10. april 2007 at 18:28 | TheMajestic |  D.A.S. 2: Desert Snake
V závěsu jde 4. kapitola a není poslední... Enjoy it!

Když se konečně večer dostali do pokojů, byli tak unavení, že šli okamžitě spát. Llein byla na pokoji se Siou. Kolem desáté v noci se tam objevila ještě jejich další spolubydlící. Byla přibližně stejně vysoká jako obě dívky. Měla dlouhé rovné černé vlasy a téměř černé oči. Na do tmava opálené pleti se ji rýsovaly ruměnce, které jen zřídka kdy mizely. Měla vždy dobrou náladu a často se smála. Jmenovala se Laria K´Oro. Se Siou se velmi sblížily, ale Llein s ní nemohla být dlouho v jedné místnosti, protože by ji nejspíš musela uškrtit.
Laria snad nikdy nemluvila vážně a pořád se z něčeho utahovala. Bylo to vtipné a smáli jste s, dokud si nevybrala za cíl svých vtipů vás. Měla zvláštní nedání se trefit přímo do vašeho nejcitlivějšího místa. Jelikož jejím oblíbeným cílem byla Llein, protože ji bylo velice snadno vytočit, neuběhl den, kdy by ji Llein nevynadala, ale Laria se tomu smála ještě víc. Dien musel vždy obě usmiřovat. Původně to měla na starosti Siah, ale i ta to brzy vzdala. Po měsíci toho měl dost i Dien. Místo usmiřování vždy odtáhl Llein ze zorného pole Larii a ta se hned na to uklidnila sama.
Nakonec, sami si vystačili dokonale. Byli naprosto nerozluční. Během prvních dvou měsíců prošmejdili celou školu i pozemky. Jejich oblíbeným místem ale byla oáza ležící za školou. Studenti ji moc nenavštěvovali, protože i většinou vystačili na školních travnatých pozemcích, kdyby se chtěli svlažit, nemuseli do jezírka do oázy - ve škole byl za tímto účelem postaven bazén. Navíc se tradovalo, že v oáze žijí kdovíjaké obludy.
***
Zazvonilo na hodinu a studenti se sešli ve sklenících. Llein se každou chvíli otáčela, jestli se ji opět nepokusí sežrat to "něco", co zřejmě mělo hlad i na minulé hodině.
Dien se jenom tiše smál. Ve skleníku totiž rostla jedno rostlina, která si Llein velmi oblíbila, a to doslova. Ani jeden z nich netušil, co je to za zeleninu. Llein taky ze začátku nevadilo, že ji občas něco olizuje nohu, ale jednou se mrkla pod stůl a spatřila něco jako velký palmový list, na kterém víc než cokoli jiného upoutalo její pozornost asi dvacet malých úst s dvěmi řadami ostrých zoubků.
Otevřely se dveře a dovnitř vstoupila profesor.
"Dobrý den, studenti. Dnes se seznámíme s palměnkou. Ví někdo, co je to?" zeptal se, ale nečekal, že se někdo přihlásí a studenti jeho domněnky nezklamali.
"Tak tedy. Listy palměnky jsou stejného tvaru jako listy palmy, proto taky to jméno, jsou ovšem téměř dvakrát větší. Tady ale končí veškerá podobnost. Palměnku řadíme k popínavým a masožravým rostlinám. My dnes ale budeme pracovat s malými rostlinkami. Ke konci hodiny vám ukážu dospělý exemplář."
Na chvíli zavládlo ticho, jenom někteří studenti se o něčem dohadovali.
"Mám pro každého z vás přichystaný květináč s palměnkou. Listy sice ještě nedorostly ano pěti centimetrů, ale přesto si dejte pozor, už teď jsou schopny ukousnout prst, lépe řečeno okousat."
Několik studentů se po sobě pochybovačně poohlédlo, jiní spočívali zrakem na vlastním květináči.
"Teď přistupte ke stolu," zavelel profesor. Studenti poslechli, jedni ochotně druzí ne.
"Chytněte květináč za dno a zaneste ho někam támhle," ukázal rukou na malý záhonek za jejich zády. Opět chtě-nechtě poslechli. Každý si u svého květináče přidřepl a čekali, co bude dál. Květinky si zkoumavě prohlížely své nové majitele, zřejmě přemýšlely, jak asi takový prst chutná. Všechny ale byly pevně přesvědčeny to zkusit.
"Uchopte palměnku za ten pupen, který má mezi dvěmi horními listy. Opatrně ji vytáhněte a položte do hlíny před sebou, ony se tam už samy uvelebí," instruoval profesor.
Nejtěžší věc z celého přesazování bylo právě ono uchopení za pupen, protože ty horní listy měly nejspíš opravdu hlad. Asi po deseti minutách se to několika šťastlivcům povedlo, patřil k nim i Dien.
Lleinina rostlinka sice nekousala, ale pořád ji olizovala ruku.
"Já to nezvládnu," postěžovala si.
"Snaž se," povzbuzoval ji Dien a byl rád, že už to má za sebou. Po dalších pěti minutách se to povedlo i Sii a Larii, které byly vedle nich. Ale Lleinina rostlinka byla prostě neoblomná.
"Když ona mě pořád olizuje."
"Dokud tě nekousla, je to dobrý," poznamenal tiše Dien.
"To jenom proto, že mě zatím jenom ochutnává," namítla.
"Ještě to zkus." Poslechla ale dočkala se u rostlinky stejného přijetí.
"Já ji prostě chutnám, to je animální přitažlivost," trucovala Llein. Dien se konečně slitoval a nenápadně se naklonil nad její rostlinkou. Jemně ji chytil za pupen a následně ji položil do hlíny. Rostlinka blaženě zaujala polohu, jako by se opalovala u moře.
"Jaks to udělal?" zeptala se Llein užasle.
"Kouzlo osobnosti," zazubil se na ni.
"Třído, zvládli jste to skvěle. Teď vám ještě ukážu dospělou palměnku a pak už vás pustím," řekl jim.
"Ustupte ke vchodovým dveřím," oznámil. Tentokrát poslechli víc než ochotně.
Profesor mávl hůlkou a na zemi se před nimi objevilo vypasené selátko. Profesor si stoupl ke studentům.
"Teď musíme být velice tiše," nabádal je.
Během minuty se jim začala chvět země pod nohama. Z hlíny rychle vyrůstaly obrovské listy. Jeden z nich uchopil sele. To zakvičelo, ale okamžitě bylo umlčeno, protože si je palměnka svinula jako suši. Chvíli bylo slyšet nějaké zvuky profesorem identifikované jako trávení.
Llein se nedokázala ani pohnout.
"To-to je ona," řekla pomalu. Dien se na ni podíval. Byla bílá jak stěna. Vypadala, jako by to s ní mělo seknout.
Během chvilky k nim přišel profesor, zatímco zbytek studentů v tichosti sledoval hody palměnky.
"Děje se něco, slečno Ephirsová?" zeptal se.
"To je ona," opakovala stále.
Najednou studenti vykřikli. Palměnka totiž dojedla - nezdála se být příliš sytá - a hledala ještě nějaký zákusek. Všichni ustoupili o krok včetně profesora, který si toho taky všiml. Ovšem Llein se ani nehnula.
List palměnky se k ní pomalu blížil. Byl dobrých deset metrů dlouhý a alespoň tři metry široký. Llein bezmyšlenkovitě hleděla asi na padesát malých tlamiček, z každé z nich se na ni na oplátku dívala asi stovka bělozelených zoubků. Profesor na ni něco křičel, ale Llein se ani nehnula. Vytáhl tedy hůlku a začal na palměnku metat různá kouzla.
List palměnky se obtočil kolem Llein a zbytek se raději schoval pod zem. Llein si už myslela, že je po ní, ale pak ji to došlo. Mezi stěnou z listu a ní byla asi metrová vzdálenost a rozhodně to nevypadalo, že by ji "rostlinka" chtěla mít k obědu. Spíš to vypadalo, jako by ji chtěla chránit před těmi kouzly.
Llein se jenom divila, že ji přešel strach. Za chvilku kouzla ustala a list se začal odmotávat. Nakonec palměnka lehce projela koncem listu po jejím obličeji. Asi p+t tlamiček ji olízlo tmavě zelenými jazyky. Nakonec se i list schoval pod zem. Llein si hřbetem ruky otřela tvář.
Profesor k ní přistoupil i se zbytkem třídy. Všichni rozrušeně mluvili jeden přes druhého.
"To je neuvěřitelné! Jakto, že se vám nic nestalo?" zajímal se profesor.
"Asi už neměla hlad," odtušila Llein a zrakem hledala Siu a Diena.
"Palměnka je nenasytná," vzdoroval profesor.
"To jste mě teda potěšil."
"Ona vás nechtěla sníst..."
"Jo, vypadalo to spíš, jako by tě chránila," přidal se Dien, který se už našel a přicházela i Siah.
"Taky se mi zdálo," připustila Llein.
"Nejspíš vás má ráda, nepochopitelné," usoudil profesor a Llein s Dienem se zasmáli nad tím dvojsmyslem.
"Jsem štěstím bez sebe."
"Studenti, tímto bych uzavřel dnešní hodinu. Nashledanou." Třída se víc než ochotně rozešla a cestou probírali tu událost. Netrvalo dlouho a už to věděly všechny koleje prvních dvou ročníku.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 round round | Email | Web | 7. september 2009 at 1:50 | React
2 form form | Email | Web | 8. september 2009 at 1:02 | React

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.