3. - Sintra

10. april 2007 at 18:25 | TheMajestic |  D.A.S. 2: Desert Snake
Po delší době jsem se zase rozhodla něco přidat i k jiným povídkám, než je Ztracená?, takže tady máte pokračování druhého dílu mých padlých andělů...

Otočila se ke dveřím, ty se záhy otevřely a dovnitř nakoukla nějaká dívka.
"Máš tu ještě volno?" zeptala se.
"Ještě se tu vejdou tři osoby," kývla Llein.
"A my jsme přesně tři," zazářila dívka a otevřela dveře dokořán, aby mohli projít i s kufry. Do kajuty vešli dva kluci, svoje kufry si všichni tři nastrkali pod postele a sami si na ně vylezli. Neznámá se na kluky chvilku šklebila, ale potom se obrátila k Llein.
"Čau, jsem Massiah, ale zkracuj to na Siah, jo?" zazubila se a podala ji ruku. Tas ji hned taky přijala.
"Mě můžeš říkat Llein, taky to je zkráceně," dodala nakonec, když se na ni Siah podívala zkoumavě. Obě se pak otočily ke klukům. Jeden z nich se okamžitě představil jako Dien, byl z Izraele. Druhý se trochu zdráhal a Siah to jenom komentovala výbuchem smíchu. Llein na ni překvapeně pohlédla a Siah to jenom odmávla rukou.
"To je můj bratr, stydí se."
"To není pravda," zaprotestoval.
"Ale je," smála se Siah.
"Není!"
"Je!"
"No počkej!" S tím oba vyběhli z kajuty jako dvě (ne)řízené střely. Z chodby bylo ještě slyšet jeho křik a Siin smích. Najednou něco žuchlo na postel a Llein se otočila směrem do kajuty. Byl to Dien.
"A to je teprve začátek," poznamenal tiše.
"To se jako takhle hádají pořád?"
"Skoro, když spí, dají si pauzu," zasmál se.
"Odkud je vlastně znáš?"
"Naše matky kdysi chodily spolu do Sintry, potom se každá vdala někde jinde. Párkrát jsem byl s matkou u nich na návštěvě," vysvětlil Dien.
"To musela být zábava," uchichtla se.
"To jo."
Když se Siah vrátila byla červená a usměv ji hrál od ucha k ucha. Měla rovné krátké , sotva pod uši zastřižené, vlasy, ofinku měla zastřiženou na styl Kleopatry. Měla hnědé oči a lehce opálenou pleť.
Dien měl delší černé vlasy a zelené oči, byl velmi vysoký, jak na svůj věk.
Zaar, Siino dvojče , měl taktéž černé vlasy, ale sotva centimetr dlouhé, protože se mu kroutily do malinkých prstýnků.
"Kde jste byli?" zeptal se Dien.
"Honil mě po celé lodi, naštěstí jsem se mu ztratila někde u strojovny na zadní palubě," řekla Siah zatímco se vydýchávala. Po chvilce se vrátil i Zaar, byl celý uřícený.
"Ty si to slízneš," ujistil ji,ale za chvilku se už s nimi normálně bavil. Celou cestu si povídali o všem možném. Llein tedy schovala nedokončenou stránku se symboly do příruční tašky.
Najednou se odněkud ozvalo, že do půl hodiny by měli být ve škole, že by se měli převléknout.
***
Llein vyšla na horní palubu a to, co uviděla, ji naprosto překvapilo. Parník brázdil duny jako obrovské písečné vlny na otevřeném moři. Všude se ozýval sykot písku, jak třel o boky lodi. Ta podívaná stála za to. Pomalu se na potemnělém horizontu začaly rýsovat obrysy Sintry. Byl to nádherný pískovcový hrad v poušti. Kousek od něj uviděla obrovskou oázu a srdce ji poskočilo radostí. Připomněla ji oázu doma. Byl to nádherný pohled.
Vystoupili z lodi a vedení nějakým tvorem došli na velké schodiště. Llein i Siah spolu s Dienem a Zaarem byli od cesty nerozlučitelně spolu, všichni čtyři šli do prvního ročníku a nemohli se dočkat, do které koleje je zařadí. Llein sice pocházela z kouzelnické rodiny, ale musela chodit na mudlovskou základní školu, tak věděla jaké to je, chodit do školy. Dvojčata i Dien pocházeli z čistokrevných kouzelnických rodin a očekávalo se od nich, že všichni budou kouzelníci, tak do žádné školy zatím nemuseli. Llein na druhou stranu netušila nic o čistokrevnosti ani o čarodějnickém světě, protože doma bylo zakázáno před ní mluvit o podobných věcech.
***
V Sintře byly tři koleje - Nachthare, Shabbaka a Fertotep, do kterých jsou noví studenti okamžitě po příjezdu zařazeni. Tradičně se nové studenty přesvědčuje, jinak řečeno straší, že zařazování je něco neskutečně těžkého a kdo neprojde, musí zemřít, ale jak roky plynou, už tomu málokdo z nových prváků věří.
"Všichni studenti, kteří půjdou do prvního ročníku, se seřadí na schodišti, zbytek se urychleně dostaví do Hlavního sálu," ozval se odněkud hluboký hlas. Po tom krátkém oznámení se dav studentů opravdu rychle rozptýlil.
Na schodiště před nervózní prváky došla pohodově vypadající profesorka. Měla krátké světlé vlasy a blankytné oči. Určitě pocházela z Evropy. Měla opálenou pleť, vlivem slunce se ji na nose objevily pihy. Na sobě měla hábit, na kterém se při každém jejím pohybu měnily a samovolně pohybovaly červená a oranžová barva.
"Dobrý večer, studenti," řekla jim s úsměvem.
"Dobrý večer," pozdravili všichni svorně.
"Jmenuji se Amanda Dylanová, jsem ředitelkou koleje Shabbaka. Budu vás učit péči o kouzelné tvory.
Za chvíli proběhne zařazení. Nemusíte se bát žádné zkoušky. Těmito dveřmi," ukázala na malinký portálek s neprůhledným závěsem za sebou, "se dostanete do Hlavního sálu. On sám se objevuje jenom jednou do roka a to právě v tomto místě, pak ho můžete uvidět pohybovat se po hradu. Já budu na druhé straně. Když uslyšíte svoje jméno, vejdete do portálu a počkáte, až vás zařadí. Ničeho se nebojte. Uvidíme se tedy na druhé straně," zakončila svůj projev zářivým úsměvem.
Vešla do portálu, který záhy ohlásil její jméno a pak už ji pustil dál.
Potom už volala jmenovitě podle abecedy jednotlivé studenty. Jako první z čtyř přátel přišla na řadu Llein. Nejistě vešla do portálu.
Všude kolem ní se ozýval šepot jejích vlastních myšlenek. A hluboký zvučný hlas nad nimi nahlas přemýšlel.
"Kdysi na tvém místě byla tvá matka, tu si pamatuji. Tvého otce jsem ale nepoznal. Cítím však starobylost a čistokrevnost tvého rodu. Navíc ve tvé minulosti cítím obrovskou moc. I ty máš v sobě skryté síly, také nezanedbatelné nadání pro černou magii. Nejspíš bych tě měl poslat do Fertotepu, ale vím docela jistě, že tam bys prodělala, výhodnější pro tebe bude jeho opak. A když se jednou budeš rozhodovat mezi předměty, nezaváhej a určitě přiber runy a symboliku, máš to v sobě, cítím to. Ať se ti daří. Od teď je tvou kolejí NACHTHARE!" poslední slovo vyletělo z portálu ven, závěsy se rozevlály, jako by do nich udeřil poryv větru, a uvolnily průchod do sálu a Llein mohla jít. Profesorka Dylanová jí naznačila, u kterého stolu se má posadit.
Dívka tedy zamířila ke stolu úplně vlevo. Jakmile se posadila, otočila svou pozornost na profesorský sbor sedící u stolu v čele sálu. Většinou se skládal z profesorů, samotných profesorek tam bylo všeho všudy šest. Očima přelétla celý sbor, ale u jednoho profesora se chtě nechtě musela zastavit. Jakmile mu pohlédla do tváře, proběhl ji mráz po zádech. Měl v sobě až neskutečnou uhlazenost, tryskala z něj čistá nenávist. Měl černé vlasy, jako většina lidé v sále, ale jako jediný nebyl vůbec opálený, jako by neměl pigment, jako by měl masku, jako by se právě vytáhl z láku...
Silou vůle se přinutila obrátit zrak. Netrvalo dlouho a profesorka Dylanová vyslovila první ze jmen jejích přátel - Dien´el´naren Ryôn. Že si na tom jazyk nezlámala, pomyslela si Llein a zároveň mu byla vděčná, že se představil jenom jako Dien. Závěs na portálu se dlouhou dobu ani nepohnul.
Všimla si taky, že u Fertotepského stolu zavládla mlčenlivá atmosféra, taky u jejich stolu bylo nepřirozené ticho. Hned vedle sebe zaslechla šuškání:
"Ryôn? Ten skončí ve Fertotepu..."
"Co tam trvá tak dlouho, vždyť je jasné, kam patří..."
"... určitě Fertotep..."
"... určitě, nikam jinam určitě ne..."
Najednou se záclona pohnula a portál vykřikl - k překvapení všech - NACHTHARE! Sálem se rozlehl tichý šum. Zpoza závěsu vyšel Dien s vítězným úsměvem na tváři a zamířil si to rovnou k Llein. Přivítali se víc než radostně. Hodně hlav se otočilo jejich směrem.
"Jak to, že jsi tam byl tak dlouho?" zeptala se ho dívka šeptem.
"Ále, chtěl mě poslat do Fertotepu jako celou moji rodinu za minulých osmnáct generací, a tak mě zkoumal, až přišel na to, že je vedle," zasmál se tiše. Potom už ale ukázal směrem k portálu.
"Massiah Satari," přečetla profesorka Dylanová jim známé jméno. Oba upřeli zrak na portál. Nemuseli čekat nijak dlouho, protože Siah tam byla sotva pár vteřin a už portál vykřikl jméno jejich společné koleje. Siah se širokým úsměvem vyšla do sálu a posadila se k přátelům. Teď se otočila k místu, odkud před chvíli sama vyšla a nenechala se vyrušovat. Pravě byl totiž na řadě její bratr. Profesorka přečetla jeho jméno. Nebyl tam o nic déle jako jeho sestra a záclonka se vlivem vyřčené koleje zvedla.
FERTOTEP! A tak se stalo, že po jedenácti letech strávených neustále spolu byli rozděleni mezi dvě nejvíce znepřátelené koleje.
Zařazování sice pokračovalo, ale to už Siah nevnímala. S bratrem po sobě házeli smutné pohledy před celý sál. Nakonec portál zařadil posledního studenta a pak se v mlžném oparu ztratil. Následoval čas hostiny.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nomi nomi | Web | 10. april 2007 at 20:56 | React

zaujimave....ten zahadny profesor ma veelmi zaujima...(podla opisu mi pripomina snapea:D:D:D:D)...a skoda ze tych dvoch dali do roznych kolaji..:(..by bola sranda keby boli spolu a zase tak vyvadzali..:D:D:D:D:D:....

napis skoro pokracko..:)

2 TheMajestic TheMajestic | 11. april 2007 at 17:30 | React

neboj, uz to mam vymyslene... jenom je to treba prepracovat... a co se tyka toho "zahadneho" profesora... mno, tak ten bude velmi dulezity pro dalsi sled udalosti... a to velmi alespon ze zacatku...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.