5. - Prázdniny

15. may 2007 at 8:22 | TheMajestic |  D.A.S. 2: Desert Snake
Konečně jsem se rohodla, že tady po nějakém čase zase jednu, dvě kapitoly zase hodím, takže snad se vám to bude líbit... Takže Dead Angels from kin of Slytherin:

"A mám to," prohlásila Llein a sedla si vedle Sii.
"Jak ti dopadla ta astrologie?" zeptala se jí kamarádka.
"Snad projdu," pokrčila Llein rameny.
"Tak špatné to zas nebude, ne?" utěšovala ji Siah.
"Myslíš? Tak jak ti dopadly lektvary?" zešklebila se na ni.
"Snad projdu..." Obě se začaly smát. Všechny zkoušky už byly za nimi a oni si konečně mohli v klidu užívat poslední dva týdny školy.
Llein ležela jako obvykle na břehu jezírka a plánovala prázdniny - kde se bude potloukat celé dny, jak se bude vyhýbat Rejenovi a Rondě, jak se bude vyhýbat trestům... Siah si četla nějakou Harlequinu. Uslyšela kroky, tak zvedla hlavu. Blížil se k nim Dien se širokým úsměvem na rtech.
"Tak já už půjdu," prohlásila najednou a zvedla se.
"Proč?" zajímala se Llein.
"Přichází tvůj vyvolený," zasmála se.
"Haha... Ale stejně dík," zazubila se Llein.
Zamířila si to ven z oázy.
"Odcházíš?" podivil se Dien.
"Jo. Laria chtěla vysvětlit něco z astrologie, má totiž termín až zítra," vysvětlila Siah.
"Tak jo, zatím..."
"Mějte se," usmála se významně a odešla.
Dien si sedl vedle ležící dívky.
"Jak jsi to zvládla?"
"Možná i postoupím do dalšího ročníku," oznámila mu.
"Až tak?"
"Ale jo, nepropadnu. Proč by mi mělo záležet na známce z astrologie, když v ní nehodlám pokračovat?" zasmála se.
"Vážně?"
"Hm. Mám v plánu symboliku," řekla uvážlivě.
Dien si taky lehla a Llein si položila hlavu na jeho břicho. Společně pozorovali pomalu se stmívající nebe.
Drželi se za ruce. Na Sintru se vraceli pomalým krokem. Před vchodem do dívčích ložnic se políbili na dobrou noc a rozešli se každý do svého pokoje.
***
Ještě se na molu dlouho loučili, Llein obzvlášť smutně. Nakonec ale už oba museli jít, tak nastoupila do taxíku. Ani nevěděla, že je to naposledy, co jede domů...
První měsíc nějak vydržela. S hrůzou čekala, kdy zase bude Rejen chtít vyzkoušet své Crucio. A taky nemusela čekat dlouho. Chvilku to dokázala snášet, ale potom ji to už omrzelo. Proč tam vlastně vůbec je? Nebylo by lepší se někam zašít? Co takhle utéct?
"Au!" sykla, jak ji podklouzla noha na písku. Každé ráno chodila cvičit se šavlemi a každé ráno u toho přemýšlela nad jednou a tou samou věcí. Utéct? Sedla si do písku a zadívala se na oázu, kde se spokojeně pásl Swen, mámin kůň.
Jednoho dne po dlouhé noci se konečně odhodlala. Utekla. Ono se to řekne lehce, utéct... Vždycky ale vyvstane jeden závažný problém, v tomhle případě to bylo: kam. Sbalila si do kufru vše co měla a jednoduchým kouzlem ho zmenšila tak, že se vlezl do malé tašky, kterou nosila přes rameno. Vyrazila si to cestičkou do města. Bylo to sice daleko a zpočátku uvažovala, jestli si nestopne nějaké auto, protože jich kolem jezdilo poměrně dost, nakonec si ale řekla, že se jen tak projde. Procházela se ulicemi, ráno bylo ještě celkem chladno, alespoň ráno v pět. Došla na vlakové nádraží. Zauvažovala a nakonec se vydala dovnitř. Prosvětlená hala byla téměř prázdná. Několik lidí tu ale přece jen bylo. Stoupla si do malé fronty před kasou, ještě stále zvažovala, kam pojede. Vždycky se chtěla podívat na sfingu a taky ji hrozně lákalo moře. Ze svých zásob si koupila jízdenku. Naštěstí to nebylo moc drahé. Dělala si sice výčitky, že opustila mamku, ale nijak dlouho to netrvalo, protože usnula.
***
Než dorazila do hlavního města, bylo téměř poledne. Rozkoukala se a potom se vydala tam, kde byly před dvěma lety s mamkou na nákupech, že se tam porozhlédne po nějaké práci a doufala, že nějakou najde. A nakonec se jí to taky povedlo. Kolem osmé večer si sedla na molo. Ohlédla se na malý dřevěný srub, tohle byl teď její nový domov.
Bydlela tady rodina starého rybáře. Bydlel sám se ženou a s vnukem. Najal si ji na domácí práce a práce v přístavišti. Sice tvrdil, že ji nemůže dávat vysoký plat, ale dívka to se smíchem odbyla. Řekla, že chce jenom nocleh a stravu. Rybář vykulil oči, ale nakonec přistoupil k tomu, že ji u sebe ubytuje a ještě ji občas dá nějakou volnou minci.
***
Prohlížela si jedny umně vyřezávané figurky na senet, když vtom její pozornost upoutal nějaký kluk. Byl vysoký, hubený a měl zrzavé vlasy.
"Turista," pomyslela se Llein.
"Ginny!" volal stále dokola. Nejspíš někoho hledal. Nedalo jí to a šla za ním.
"Můžu ti pomoct?" zeptala se anglicky.
"Ztratil jsem sestru," řekl zrzek.
"A jak vypadá?"
"Má dlouhé zrzavé vlasy a je asi tak vysoká," ukázal si asi do výše ramen.
"Pomůžu ti ji najít," nabídla se.
"Ale jak, vždyť je tady tolik lidí..."
"Co má tvoje sestra ráda?"
"Co já vím..."
"Ach jo, tak zkusíme třeba šaty," shrnula to Llein a vydali se spolu do obchodu se šaty. Cestou se ho ještě zeptala, kde ji viděl naposledy a prohledali obchody poblíž.
"Mimochodem, jmenuji se Elleinoire Ephirs, zkráceně Llein.," představila se dívka.
"Já jsem Ronald Weasley, ale pro přátelé Ron. Ty jsi odtud, že?"
"Jo, odtud," přikývla.
"Asi tady býváš často, když to tady tak znáš."
"To ne, jenom tady chodím nakupovat věci školy. Zrovna dneska jsem se jenom přišla porozhlédnout."
"Ale tady jsou přece jenom kouzelnické obchody, alespoň v téhle části," namítl.
"Však jo."
"Ty chodíš do nějaké kouzelnické školy? Jsi čarodějka?"
"Jo. Chodím na Školu kouzel a zaklínadel Sintra," vysvětlila.
"Netušil jsem, že je v Egyptě taky škola kouzel."
"Další," povzdychl si Ron a společně s Llein vstoupili už asi do šestého obchodu s oblečením. Llein zašla za prodavačkou, která zrovna poskakovala vzadu u malých zrcadélek a zeptala se jí, jestli tady náhodou neviděla zrzavou turistku. Prodavačka pokývala hlavou a ukázala na jednu kabinku.
"Ginny? Jsi to ty?" zeptala se.
"Jo. Známe se?"
"Už jo, tvůj bratr tě hledal."
"Ron? On si všiml, že jsem pryč?"
"No jo, všiml."
"Vážně?"
"Jo."
"A kdo jsi ty?"
"Jmenuji se Llein, pomáhala jsem mu tě hledat. Úspěšně."
"Těší mě. Tak. Jak mi padnou tyhle šaty," zeptala se a vyšla z kabinky. Šaty byly tmavě hnědé barvy, jednoduchého střihu, měla je dlouhé asi deset centimetrů nad kotníky."
"Sluší ti," přiznala Llein. Ginny se tedy znova převlékla.
"Víš, slíbila jsem si, že si něco dovezu a nějaké figurky mi připadaly hloupé. Bratři jich už nakoupili a ani nevědí, k čemu jsou."
"Dobrá volba," usmála se Llein a spolu došly k Ronovi.
Llein jim slíbila, že je odprovodí k jejich hotelu, protože, i když tady bydlela jenom chvíli, znala to tady trošku lépe než oni. Když procházeli kolem jednoho obchodu, tak se koukla do výlohy, ale figurky tam už nebyly, zřejmě je někdo koupil.
"Kde jste byli tak dlouho?" ozvalo se ode dveří hotelu. Zrzaví sourozenci se s hrůzou v očích ohlédli. Ve dveřích stála malá žena, zřejmě to byla jejich matka. Llein ustoupila trochu do pozadí, protože nevěděla, jak bude žena reagovat na nějakou cizí holku, se kterou její děti přišli. Nakonec se ale z ní vyklubala velmi milá paní.
"Promiň, mami, zdrželi jsme se v obchodě," řekla Ginny.
"Aha. A kdo jsi ty?"
"Víš, Ron se ztratil a ona ho našla," ozvala se Ginny, než se stačila Llein jenom vzpamatovat. Ron na sestru zavrčel, že on se neztratil ale ona, ta se jenom zasmála.
"Nechceš se k nám přidat? Zrovna jdeme na oběd," nabídla paní Weasleyová Llein.
"Ráda bych, opravdu, ale už budu muset jít," omluvila se Llein a rozloučila se se sourozenci. Vydala se pak k přístavišti v mudlovské části města.
***
"Chytej!"
"Mám ho!"
Llein se ohlédla. Ležela na střeše nějakého obchodu, aby ji nebylo vidět. Pozorovala oblohu. Toho dne bylo trochu zamračeno, takže ji ani do očí nerazilo prudké slunce. Zamžourala do ulice. Spatřila dvě zrzavé hlavy. Vzpomněla si na Rona a Ginny. Zvědavost ji nedala a seskočila ze střechy. Když vstávala ze země, nestačila zareagovat včas a do břicha ji něco udeřilo, takže zase spadla zpátky na zem.
"Jsi v pořádku?" objevil se nad ní nějaký stín. Byl to ten zrzek.
"Jo jasně," kývla a vyhrabala se na nohy. Oprášila si kalhoty.
"Hej tebe já znám!" řekl druhý zrzek. Llein na něj pohlédla. Potom se koukla na toho prvního. Nedokázala je od sebe rozlišit.
"Vážně?" podivila se.
"Jo. Viděl jsem tě před třemi dny, jak jsi k ním přišla s Ronem a Ginny," přikývl.
"Aha, tak to je možné, ale já jsem tě neviděla."
"Já jsem Fred," podal ji jeden zrzek ruku.
"A já George," představilo se druhé dvojče.
"Těší mě, jsem Llein," usmála se dívka.
Ani se nenadála a najednou se kolem ní objevil zbytek jejich velké rodiny. Tentokrát ji už žádné vymlouvání nepomohlo, a tak se s nimi vydala na oběd. S dvojčaty byla skvělá zábava. Nakonec se s Ronem a s Ginny ztratili na pláž.
Za týden jim už končily prázdniny a Weasleyovi odjížděli domů. Přišla se s nimi rozloučit. Ron ji dal svou adresu, kdyby si chtěli psát. Llein mu tedy napsala na kousek pergamenu své celé jméno a název školy, už teď litovala sovu, která to ponese přes skoro celou poušť.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 happy happy | Web | 20. may 2007 at 21:23 | React

pěknéééé... :oP

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.