6. - Velká zelená pomoc

15. may 2007 at 8:23 | TheMajestic |  D.A.S. 2: Desert Snake
Tuhle jste pravděpodobně už taky četli, ale předtím jsem udělala takovou malou chybku v pořadí kapitol, takže tahle patří až sem...

Dien, Siah a Llein seděli na břehu jezírka v oáze a povídali si. Siah se četla v učebnici lektvarů a vypisovala si nějaké poznámky.
"Pomoz mi s tím, Llein," zaškemrala Siah už poněkolikáté.
"A jak? Chceš něco vysvětlit nebo ten úkol opsat?"
"Opsat," ujistila ji kamarádka se širokým úsměvem. Llein pokrčila rameny a podala ji brašnu, ať si to najde.
"Půjčíš mi pak úkol do astrologie?"
"Jasně," kývla Siah zatímco ji prohledávala tašku. Potom se ponořila do vlastní a podala jí úkol z astrologie.
"Stejně nechápu, jak můžeš zvládat něco tak otřesného jako lektvary a nepochopit jednoduché hvězdné konstelace a jejich význam v různých fázích a obdobích," poznamenala Siah.
"Sice nevím, o čem to mluvíš, ale asi to bude něco z astrologie. Taky nechápu, jak můžeš nezvládat něco tak jednoduchého a neměnného jako jsou lektvary..."
"Je to na mě moc exaktní."
Dien se tiše zasmál, protože úkoly už měl hotové. Navíc jediný předmět, který mu nešel, bylo přeměňování a to taky jenom proto, že se mu jednoduše nechtělo procvičovat probíraná kouzla.
"Ty se směj, ty premiante, však na tebe taky jednou dojde," řekla Llein. Nenápadně mávla hůlkou a než Dienovi došlo, jaké kouzlo vlastně pronesla, už na něm přistála sprška vody z jezírka. Otřepal se, protože voda byla oproti očekávání ledová.
Dívky se zasmály a pokračovaly v psaní úkolů.
"Kdy vás to už přejde?" povzdychl si Dien na oko. Obě bleskově složily papyrusy s nedokončenými úkoly a skočily na něj. Jak se tak váleli, skutáleli se až dolů k jezírku.
"Copak to tu máme?" zazněl jim nad hlavou něčí hlas. Všichni tři se okamžitě přestali bavit. Pohlédli na skupinku kluků, kteří se zlomyslně pošklebovali.
Dien okamžitě vstal, už se nesmál. Siah se ani nepohnula. Nemohla uvěřit svým očím. V hloučku kluků byl totiž také Zaar. Od prvního ročníku se strašně změnil. Zpočátku se spolu ještě bavili, i když byli kolejemi rozděleni. O prázdninách býval velmi zamlklý. Minulé letní prázdniny se na celé dva měsíce někam ztratil, protože byl na návštěvě u nějakého kámoše. Teď už věděla, kde byl.
"Takže ty jsi byl u nich," řekla tiše.
"Vadí ti to? Už nad ním nemáš žádnou moc, tak si tu nevyskakuj," řekl Raneir.
Raneir byl jeden z lidí, kteří rozhodovali o všem, co se dělo ve fertotepské koleji. Druhou hlavní osobností byl jeho bratr - dvojče - Ranier. Když si jeden stoupl vedle druhého, nikdy byste je nerozlišili. Přesto mezi nimi jedem malý rozdíl byl. Raneir byl přes silné řeči a přemýšlení a Ranier zase přes rvačky.
"Nebudeme se přece zahazovat s těmi idioty," řekl Raneir. Dien měl okamžitě hůlku v ruce a mířil jí Raneirovi na hruď.
"To odvoláš," zasyčel na něj.
"Ale, štěně by se chtělo prát," zasmál se Raneir a mrkl na bratra, který měl ruku v kapse, kdyby k něčemu došlo.
Dien měl proti němu jenom mizivou naději už jenom proto, že oba byli o rok starší, navíc Ranier, i když byl teprve ve čtvrtém ročníku, byl nejlepší na celé škole. Nakonec se do toho vložila Llein. Pevně sevřela Dienovi rameno
"Nech toho, nemá to smysl," řekla smířlivě, i když by nejraději Raneirovi smázla úsměv ze rtů nějakou šikovnou kletbou. Dvojčata se zasmála.
"Ty necháš tu ubožačku, co ani nezná svého otce, aby se tě zastá-" Raneir už větu nedokončil, protože mu to rozbitý nos nedovolil. Llein si promnula klouby levé ruky, protože ji od té rány brněly. Fertotepský ji okamžitě chytil pod krkem. Jeho bratr namířil hůlku na Diena a tím mu dal jasně na srozuměnou, že ji použije, jestli se pohne.
"Ty hade, nebudeš mě ponižovat," syčel na ni. Dívka se mu dívala rovnou do očí s bohorovným klidem, což jej rozzuřilo ještě víc.
"Nebudeš se mi vysmívat, jinak se taky může stát, že se nedožiješ závěrečných zkoušek," ujistil ji.
"Jdeme," zavelel po chvilce a pustil Llein. Celá banda se pak vzdálila.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ji Dien a pomohl ji na nohy.
"Jistě, snad si nemyslíš, že mě takový kretén rozhodí. Znám horší," dodala, ale to už nebylo slyšet, protože se fertotepští s křikem blížili. Raneir si to zamířil rovnou k Llein. Byli sice jenom čtyři, ale rozhodně kouzly lépe vybavení.
Koutkem oka zahlédli, jak kouzlo nadzvedlo Siu ze země. Dopadla několik metrů od nich. Llein se za ni chtěla rozběhnout, ale zrovna ji cestu zastoupil Zaar. Nedalo ji moc práce zneškodnit ho. Ne že by byl nějak špatný, ale byl prostě pomalý a to je nevýhoda. Siah se už zvedala a běžela k nim.
Najednou Llein vykřikla, jak se ji rudý paprsek otřel o rameno. Proti ní si to zamířil Ranier.
"Diene!" vykřikla, ale bylo ji to k ničemu, protože ten byl plně zaměstnaný. Postavila se tedy do obranného postoje a hůlku chytila stejným způsobem jako šavli. Obratně se vyhnula kouzlu, které proti ní poslal. Vykřikla nějakou kletbu a z její hůlky vyšlehl modrý paprsek. Zasáhl Raniera, ale zdálo se, jako by na něj neměl žádný účinek. Uskočila stranou, ale kouzlo ji stejně zasáhlo do nohy. Ji to ale bylo jedno. Prioritou je zvítězit. Ranier teď proti ni posílal jednu kletbu za druhou, ale Llein se jim vyhýbala, nebo se štítem chránila. Fertotepský se zdál naštvaný, že mu trvá tak dlouho porazit jednu ubohou holku. Zamířil a...
Kouzlo se ztratilo ve stěně písku.
"Co to má..." Na druhé straně stěny stála Llein a netušila, co to má znamenat.
Stěna se začala vlivem poryvů větru rozpadat. Na okamžik to vypadalo, jako by už bylo po všem, ale byl to opravdu jen okamžik. Poryvy větru, které stěnu rozfoukaly, teď stěnu ovládaly. Připadali si jako ve středu malé písečné bouře. Nebylo vidět na krok. Llein se podlomila kolena. Netušila, jak se to stalo, ale nějak vycítila, že bouře čerpá sílu z ní. Byla unavená. Dlaněmi si zakryla uši, aby neslyšela ten strašný syčivý hukot, jak se masy písku s větrem sunuly sem a hned na to zase tam.
"Dost!" vykřikla Llein, ale nešlo to zastavit. Teď už věděla jistě, že to způsobila ona. Snažila se soustředit, ale na zavřena víčka ji dopadaly zrnka písku a bodaly jako šipky. Připadala si jako součást bouře a najednou věděla, jak to ukončit. S vynaložením velkého úsilí sílu v sobě potlačila a bouře ustala. Ještě chvíli se z nebe sypal písek jako déšť.
Do reality ji vrátila bolest v pravé ruce. Koukla se tím směrem. Stál tam Raneir s hůlkou v ruce, jeho dvojče nebylo nikde vidět, i když... tam za palmou se něco hýbalo. Netušila, co to mohlo být, zvláště když se během několika okamžiku ukázali všichni zúčastnění z druhé strany. Neměla ale moc času se tím zabývat, jelikož měla co dělat, aby uhýbala Raneirovým kletbám. Možná byl jeho bratr lepší rváč, to ale neznamenalo, že on je špatný, o čemž se Llein přesvědčila velmi brzy. To se jí už po boku postavili Dien se Siou. Naděje, že je porazí trošku vzrostla, ale okamžitě spadla na bod mrazu, když se Raneirově boku objevil zbytek jeho bandy. Určitě by je byli porazili, kdyby ne malá zelená známá.
Země se začala třást a Llein konečně došlo, co bylo to, co viděla někde v zadu za palmami. Dvojčata začala do malé skupinky pálit všechny kletby, které znali. Brzy jejich příkladu následovali i jejich, ehm, přátelé. Nebylo to ale nic platné.
Dien se chtěl bránit, ale Llein, které právě došlo, proč se země třese, ho zadržela. Pohlédl na ni tázavě.
"Neboj se," řekla a on jenom kývl. Siah vypískla a oba se otočili. Ze země za nimi začalo vystupovat zelené peklo. Ano, uhádli jste. Byla to palměnka... v celé své kráse. Všem přihlížejícím zatrnulo, jak byla obrovská. Llein jenom čekala, kdy přiběhnou profesoři, protože se nedalo očekávat, že by nebyla ze školy vidět, když byla vysoká asi tak do půlky Sintry a to se ještě neobjevila celá.
Jeden z listů kolem nich udělal něco jako hradbu a další dva se rychle vydaly směrem k fertotepským. Ti už ale na nic nečekali a zdrhali pryč z jejího dosahu. Jakmile bylo nebezpečí zažehnáno, palměnka se schovala. Jeden list ještě zůstal na povrchu a ještě než zmizel, olízl Llein tvář. Ta ho mimoděk pohladila. Zdálo se, jakoby se list zachvěl a potom se taky rychle schoval.
Llein si lehla vedle jezírka zkaleného písečnou bouří a zahleděla se do nebe. Dien se Siou se na ni dívali překvapeně. Llein se totiž tvářila jako by se nikdy nic nestalo.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 happy happy | Web | 20. may 2007 at 21:28 | React

Heheh, tak to je mazéééc, hodná palměnka. Za odměnu bych jí dala kostičku...

2 TTM TTM | 9. december 2008 at 21:37 | React

spis rucicku:P

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.