Kapitola 12

25. june 2007 at 11:40 | Dia
Nikdy nevěřte ranní rosničce; jsou to nájemní lháři.

"Tak to mi ještě scházelo," zavrčela Sarion, protože začínalo pršet. Rychle si přehodila kapuci přes hlavu, ale ten kabátek nebyl stavěný do deště, tak bylo jasné, že tuhle průtrž mračen nerozchodí. Sarion neušla ani dvacet kroků, když se liják už spustil na plno a ona byla promáčená jako utopené kotě. Rychle se schovala pod nejbližší přístřešek.

"Madam, tady nemůžete být," řekl někdo z ochranky. Pasáž byla výslovně snobská a Sarion mezi nimi vypadala jako bezdomovec.
"Proč ne?"
"Buď si tady něco chcete koupit, nebo musíte jít. Tohle není přístřešek, madam."
"Tu madam si laskavě nech od cesty, je mi teprve šestnáct," zavrčela Sarion.
"Přesto tady nemůžete zůstat," trval na svém.
"Víš, co mi můžeš," ztratila dívka nervy a vstoupila do deště. Rychle se vydala pryč.

Sarion sice šla, jak nejrychleji dokázala, ale už se ani nenamáhala schovat se před deštěm. Brala to všemi zkratkami, které znala, dokud konečně nestanula před známým panelákem.

Plán zněl jasně: osprchovat se v horké vodě, převléct se do suchého a zahrabat se do peřin.

Najednou se zarazila.

"Co to k čertu je?" zauvažovala nahlas, když si všimla v oknech jejich bytu nějakou světelnou show, co nemohla být televize, protože ji neměli.

V bytě se každou chvíli objevil nějaký záblesk; jednou žlutý, potom dva modré hned po sobě. Sarion chvíli zkoumala, co by to tak mohlo být, ale na nic nepřišla. Barevné osvětlení určitě neměli a pochybovala, že by Greg pořádal párty. Najednou se ozval zvuk tříštěného skla a zhaslo světlo. Když si už myslela, že zábava skončila, objevilo se další záblesk - tentokrát červený - a k němu se přidal i Gregův křik.

To už Sarion na nic nečekala a rozběhla se tam. Na cestě ji málem srazilo auto, ale toho si ani nevšimla. Nezdržovala se nějakým prosím a pardon a vrazila do jednoho páru, co zrovna stál ve vchodových dveřích. Výtah byl obsazený a zdržoval se někde mezi třetím a čtvrtým patrem, tak to vzala po schodech až do osmého patra.

Neobtěžovala se nějakým otvíráním. Dveře byly poodemčené, tak do nich jenom vrazila. Potom stanula jako přimražená.

Na zemi ležel Greg a svíjel se v bolestech, nad ním stál nějaký chlapík v černém županu s maskou na tváři. Nechápala, co se tam děje.

"Crucio," uslyšela, ale ten hlas zněl tak vzdáleně.

Najednou jí proběhl mráz po zádech, když si uvědomila, že to je vnitřní hlas; stejný jakým se mezi sebou domlouvali mentauři. Už to byl skoro rok, co ten hlas neslyšela, tak jí to překvapilo. Navíc nikdy netušila, že ho dokážou používat i ostatní lidé; sama si vzpomínala, že Kirkovi trvalo skoro rok, než jí to naučil.

"Crucio," ozvalo se znovu a Sarion si tentokrát všimla, že se ten v masce s nikým nebavil, jedině tak sám se sebou.

Greg znovu vykřikl. A Sarion okamžitě přestala dumat nad rozpolcenou osobností útočníka. Soustředila se na něj a najedno zařval i ten chlápek v černém. Greg přestal křičet a chlapík se otočil na ni.

"Expelliarmus," uslyšela v hlavě ozvěnu jeho hlasu. Proti ní vyšlehla vlna energie. Instinktivně postavila štít z magie a kouzlo v něm zmizelo.
"Ty jsi kouzelník," došlo Sarion a okamžitě pohlédla na klacek v jeho ruce. Když proti ní použil magii, tak s tím mávnul. Žeby mu to pomáhalo v ovládání magie?
"Ty jsi Sarion?" zeptal se a podle toho, jak překvapeně se zatvářila, usoudil, že je.
"Stupefy," znovu zaslechla v hlavě jeho hlas. Okamžitě postavila štít. Žeby ten vnitřní hlas používali jenom na magii? Tenhle svět je divný.
"Co tu děláš?" zeptala se Sarion.
"Hledám tě."
"Proč?"
"Protože mi to rozkázal můj pán."
"Kdo je tvůj pán?"
"Pán Zla."
"A má nějaké jméno?"
"Nikdo mu neříká jinak."
"Proč ne?"
"Jeho jméno se bojí vyslovit i ti nejodvážnější kouzelníci světa."

Sarion se od něj odvrátila a poklekla u Grega. Už dávno nekřičel, ale ještě stále se klepal. Přiložila mu ruku k čelu, měl horečku.

"Co jsi mu udělal?" zeptala se Sarion vnitřním hlasem, aby otestovala svou teorii, jestli ten hlas používají jenom na magii nebo i normálně.

Kouzelník odskočil překvapením.

"Nejspíš ne," řekla si pro sebe. "Co jsi mu udělal?" zeptala se tentokrát nahlas, ale kouzelník neodpovídal a jenom na ni zíral jako na zjevení.
"Stupefy," zaznělo jí v hlavě a Sarion kouzlo znovu blokovala.
"Sarion, dávej pozor," zašeptal Greg.
"Ublížil ti?"
"Na tom nezáleží. Dávej pozor, dokáže způsobit strašnou bolest. Vím, že taky umíš kouzlit, ale i tak..."
"Jak to víš?"
"Všiml jsem si některých divných věcí, co se kolem tebe věčně dějí, a nakonec, jak nás přepadli ti frajeři, jsem si všiml, jak jsi dva z nich poslala k popelnicím bez jediného doteku."
"Proč jsi nic neřekl?"
"Zdálo se, že nechceš, aby o tom někdo věděl..."
"To je- Au!" vykřikla. Ve chvíli neopatrnosti se kouzelník sebral ze země a zaútočil na ni. Zasáhl ji do ruky, až jí vytryskla krev a odhodilo ji to na protější zeď.
"Avada Kedavra," uslyšela v hlavě jeho hlas a místnost zalilo zelené světlo.

Sarion otevřela oči. Před ní stál ten kouzelník a mířil na ni tím podivným klackem.

"Teď půjdeš se mnou," řekl výhrůžně. Sarion všechno bolelo a nechtělo se jí ani hýbat. Prozkoumala místnost očima.

Najednou v ní zatrnulo. Greg stále ležel na zemi, ale...

"Ne!" vykřikla a rázem byla plná energie. Poklekla u něj. Zkusila na zápěstí nahmatat puls. Nic. Nedýchal, oči dokořán.

Ucítila něco, co už dlouhou dobu ne. Nenávist. Grega měla velmi ráda. Ruce se jí klepaly a z očí jí tekly slzy. Uslyšela zašustění a prudce se otočila. Slzy zmizely a v očích se jí objevily blesky - doslova. Kouzelník s hrůzou v očích a smrtí na jazyku ustoupil.

Sarion pomalu vstala.

"Tos neměl dělat," zavrčela a chlapík začal křičet. Vtom se rozprskl po místnosti. Jakoby spolkl bombu a zmáčkl spoušť. Krev byla na stěnách i na podlaze.

Sarion bylo jasné, že tady zůstat nemůže. Vrhla poslední pohled na Grega a vběhla do svého pokoje. Popadla několik věcí a hodila je do tašky, potom sebrala všechny jejich schované peníze. Nakonec si klekla u toho kouzelníka a strhla mu masku.


"Tohle si půjčím," řekla a vypadla do deště. Její jediný plán bylo dostat se jak nejdál od všech kouzel.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Nimwen W. Siradon Nimwen W. Siradon | Email | Web | 25. june 2007 at 11:41 | React

Píšeš povídky? Nechceš publikovat u mě? Kdyžtak koukni na www.imojepovidky.blog.cz a domluvíme se.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.