Kapitola 21

25. june 2007 at 11:52 | Dia
"Řekni mi kdy a k narozeninám ti koupím svěrací kazajku," poznamenala Sarion.
"Crucio," uslyšela v hlavě ozvěnu jejího hlasu. Tohle říkal ten Smrtík, co zabil Grega, napadlo ji. Narazil do ní rudý paprsek kletby a ona vykřikla překvapeně. Bella hned odklonila hůlku.
"Líbilo se ti to?"
"Stejně jako ty," odsekla Sarion nevrle, až to některé jedince překvapilo. Teď už ale byla připravená. Když uslyšela v hlavě znovu její hlas, vytvořila na vteřinu štít. Hned na to zaútočila.

Soustředila svou mysl.

"Vítej ve světe bolesti, dámo," zasyčela temně a Bellatrix najednou začala řvát. Všichni se na ni dívali, protože nikdo netušil, co se to děje. Sarion ji nechtěla nechat vybouchnout, ale kdyby se to stalo, škoda by nebyla. Jak začala mít pocit, že Smrtička exploduje, přestala a pak zase začala. Ostatní Smrtíci na obě koukali částečně překvapeně, částečně vyděšeně.

Jeden ze Smrtijedů se rychle zorientoval a namířil hůlku na Sarion a zaútočil. Sarion sice slyšela v hlavě jeho hlas, ale nestačila vytvořit štít, když se plně soustředila na Bellatrix. Odhodilo ji to kousek dozadu a Draco k ní okamžitě přiskočil, kdyby tamten chtěl znovu útočit.

"To bolelo," ozvala se Sarion, když se vzpamatovala ze šoku. Draco jí pomohl na nohy. Přiložila si hřbet ruky k nosu, aby zastavila krvácení. Draco se trochu vysunul před ní, ale stále pozoroval toho Smrtijeda. Ten si pomalu - nejspíš pro dramatický efekt - shodil kápi a masku. Na tváři se mu rozhostil úsměv, jakým se směje vítěz na poraženého.
"Tvůj otec?" zamrkala Sarion na Draca vědoucně.
"Ne," zasyčel Draco nenávistně. "Možná máme stejné jméno, ale otce jsem nikdy neměl," řekl s lehkým nádechem smutku.
"Přestal jsi být mým synem, když jsi zradil," ujistil ho Lucius. "Nikdy jsem neměl být tvým otcem; měl jsem tě vychovat jako věrného stoupence Mistra a čisté krve, ani to mi však nebylo dáno. Bylo mi však dovoleno, abych byl tvým katem," zavzpomínal na setkání s Voldemortem před půl hodinou jako na romantickou procházku po pláži. "Ale nejdřív..."

Bellatrix vystoupila ze svého místa v řadě a stoupla si před Harryho.

"Sice jsem ho měla zabít já, ale Pán Zla to pak uložil jemu. Tebe mi ale nevezme ani on."
"Kdo jste a co tu chcete?" zeptala se Sarion znuděně a ještě stále si držela nos. Smrtijedi na ni koukli překvapeně. Byli zvyklí, že z nich lidé mají strach.

Blonďák - ten větší - k ní přistoupil.

"Jsem Lucius Malfoy, Pán Zla mě vyslal, abych tě našel."
"Stejně jako toho, co zabil Grega - a jak ten dopadl... Co když se mi ale nebude chtít?"
"Pak je zabijeme," pokrčil Smrtijed rameny.
"To byste mě naštvali."
"Tak tedy půjdeš s námi."
"Nemyslím," řekla vzdorovitě a zaujala defensivní postoj, jako by to mělo mít nějaký účinek proti hůlkám.
"Běž, my budeme v pořádku," ozvala se Ginny tiše. Z jejího hlasu byl cítit strach, ale zároveň i odhodlání. Všichni na ni koukli překvapeně.

Sarion se s úsměvem otočila.

"Díky, Ginny. Vím, že to pro tebe nebylo lehké říct. Přesto se mi ale tenhle scénář nelíbí, tak si ho trošku upravím," řekla a koukla se na Bellatrix. "A co ty, tobě se to líbilo?" zazubila se na ni. Harry překvapeně pozoroval, jak se přes Bellin obličej mihl stín strachu.
"Takže ty chceš své kamarádíčky obětovat?" zasmál se Malfoy starší.
"Ani ne," řekla Sarion zamračeně a zatímco odváděla pozornost mluvením, vymýšlela plán, jak z toho vyváznout.

Pomalu přesunovala nějaké šutry na hromadu za Smrtíky. V podstatě takový přesun byl víc než jednoduchý, ale nahromadit je bez sebemenšího zvuku bylo trochu obtížnější.

Malfoy se zamračil, bylo mu jasné, že Sarion něco plánuje, ale co…

Najednou se ozvala rána a okolí zahalil rozvířený prach.

Hermiona zpozorovala, jak Sarion zmizela. Nebyl to jenom přelud. Sarion se vždycky objevila u některých Smrtíků, zabavila jim hůlky, které předtím ukradli od pětice Bradavických, a pak se zase na okamžik ztratila, než se objevila u další své oběti

Prach pomalu klesal k zemi a to, co Smrtijedi uviděli, když už bylo vidět, je tak trochu zarazilo.

Harry, Ron, Hermiona, Draco a Ginny stáli na místě, kde předtím, jenom se tvářili trochu víc nechápavě, kdy se před chvíli podívali na Sarion.

Seděla na zemi před nimi s posměšným výrazem ve tváři. V jedné ruce držela pět hůlek, druhou se držela za noc, stále nepřestal krvácet.

Původně chtěla zabavit hůlky i Smrtijedům, ale nevyšel na to čas; odstranili prach rychleji, než předpokládala. Natáhla jednu ruku dozadu a podávala jim hůlky. Stále ale nespouštěla oči z těch fanatiků.

"Expeliarmus," uslyšela v hlavě několik ozvěn. Z několika hůlek vyrazily paprsky, aby ty hůlky získali zpět.
"To si myslíte, že jsem tak blbá?" upřela pohled na vysokého blonďáka, který zíral na hůlky, které stále držela v ruce. Vytvořila štít, ještě než kouzlo použili - pro jistotu.

Pětice si vzala hůlky.

"Mmnh," ozvala se Ginny nahlas, jak to jen šlo se zacpanou pusou. Otočili se na ni a strnuli.
"Možná zastavíš kouzla, ale mě ne," zasmála se Bella jako šílenec.
"Expeliarmus," uslyšela Sirae v hlavě Harryho hlas, ale nic se nestalo.
"Co-" zůstal stát jako přikovaný.
"Není tu magie," oznámila mu Sarion.
"Ale..."
"Musela bych přerušit ochranu..."
"Sarion..."
"Dobře. Zaútočí," oznámila tiše a Draco, Ron a Hermiona se postavili do střehu.
"Máš to mít," řekla Sarion zase k Harrymu.

Všem najednou proběhl mráz po zádech, jak se magie vrátila. V tom okamžiku Sarion zmizela a udělala dobře, protože na tom místě, kde ještě před chvíli stála, přistály hned čtyři kletby.

Okamžitě se strhla bitva. Harry jako jediný neútočil, jenom případně odrazil nějakou kletbu, co na něj letěla. Stál naproti Belly.

"Pusť ji a rozdáme si to," zavrčel na ni.
"To sotva. Lidské štíty jsou nejspolehlivější. Stupefy!"
"Protego! Ty že jsi původem Blacková?" zasmál se a doufal, že zareaguje. Stalo se a Ginny se hned na to proletěla vzduchem a Bella si nachystala hůlku k útoku.
"Nemáš tušení, o čem mluvíš, tak sklapni!" zařvala a mávla hůlkou jako mečem. Harry kouzlo zablokoval.
"Snad si nemyslíš, že se mě tak snadno zbavíš?"
"Představ si, že jo. Když jste se se Siriuskem tak zbožňovali, tak tě hned pošlu a ním," zašklebila se.
"Drž zobák!"
"Ale, ale... Pottříček nemá rád, když mu to někdo připomíná? Řekni mi, jak chceš zemřít?"

***

"Tenhle je tvůj, Draco, předpokládám," řekla Sarion, když se vedle něj objevila.
"Už se na to těším," kývl hlavou, a tak Sarion odběhla k Ginny, na kterou zrovna útočili dva, a ona je nezvládala.
"Takže ty se těšíš... Pošlu tě za matkou; můžeš ji pozdravovat... Crucio!" Draco s výkřikem klesl na kolena.
"Matka?" zasípal přes zaťaté zuby, zatímco se snažil nevnímat bolest.
"Och, ano... Pamatuješ si, jak Mistr slíbil, že ji zabije, jestli zklameš? Ano, Draco, pochopil jsi. Bylo to hned, ušetřil jsem jí bolesti, ani o tom nevěděla..."
"NE!" zařval Draco a vrhl se na něj.

***

Jeden Smrtijed explodoval a druhý zkameněl - doslova, v parku měli novou sochu...

"To bylo dobré. Kde ses to naučila, předpokládám, že v té škole asi ne," pomohla jí Sarion na nohy.
"Ne, to ne. Jenom jsem ho někde viděla a připadalo mi zajímavé..."
"A užitečné... Neviděla jsi Harryho?" zeptala se a Ginny mávla rukou někam směrem za ní a potom se rozběhla k Hermioně a Ronovi. Stáli zády k sobě a odráželi útoky tří Smrtijedů. Ginny se kotoulem dostala k nim a vyhnula se tak pár kletbám.
"Tak jak vám to tady jde?" zeptala se a hned obšťastnila novou kamennou sochu spokojeným úsměvem.
"Zatím to jde," zasmál se Ron a Hermiona jenom zavrčela něco na jejich stranu.
"Nemusíš se hned rozčilovat," podotkl Ron a odhodil jednoho Smrtijeda na strom, až to nehezky křuplo, když si o něj zlomil vaz.
"Já se neroz- ZMIZ!" přerušila sama sebe křikem, protože se k nim zleva připlížil poslední Smrtijed v dohledu a zrovna útočil. Zablokovala kouzlo a Ron ho zmrazil v polovině pohybu.
"To bychom měli," usmála se Hermiona a objala Rona. "A pro příště... Nerozčiluju se, jenom mi to vaše vtipkování během přestřelky nepřišlo moc vtipné, když nám šlo o život. Nic víc."
"Mnhmh!" zakřičel zmrazený Smrtijed. Ron s Hermionou se otočili a chtělo se jim zasmát. Smrtijed poulil vyděšeně oči na Ginny, která ho se zlomyslným úsměvem stále obcházela jako nějaký dravec svou kořist. Zřejmě ho dost znervózňovalo, když neviděl, co za jeho zády může dělat...
"Co to děláš?" zasmála se Hermiona.
"Jenom přemýšlím, co mu udělám..."
"Mě se líbí ty sochy," přistoupila Hermiona na její hru.
"Nemohl by ses postavit do nějaké lepší pozice?" zeptala se Ginny, až to u Rona vyvolalo záchvat smíchu. "Ou, pardón..."
"Mám nápad. Vždycky jsem to chtěl vyzkoušet."
"Jaký?" zeptaly se obě dívky. Ron se k nim naklonil a něco jim zašeptal. Smrtijed je pozoroval napůl zděšeně.
"Jestli ho dobře zachytíš, možná to někde vystaví," mrkl na Ginny se smíchem.
"Můžeš," řekla mu Ginny. Ron si stoupl před Smrtijeda a otočil se na Hermionu.
"Můžeš."

Hermiona mávla hůlkou a Smrtijed se rozmrazil. Ron se ještě v tom okamžiku rozmáchl a vrazil mu, až ten přepadl dozadu. Ron uskočil, jakmile ho praštil, aby mohla zasáhnout Ginny. Ladně mávla hůlkou a Smrtijed zkameněl. Země se dotýkal jednou rukou a jednou nohou - a kupodivu rovnováhu udržel i ve statické podobě - zbývající dvě končetiny volně vlály v prostoru, jak se snažil chytit balanc.

"Dokonalé dílo, mistře," obrátil se Ron na sestru.
"Vypadá jako Neo v Matrixu," zauvažovala Hermiona nahlas.

Najednou se ozvala rána a zábava skončila.

"Pozor!" zakřičela Sarion ze stromu a oni uskočili. Na zemi se Smrtijed rozprskl na atomy - tedy, na malé kousky a spoustu krve.

Sarion seskočila dolů hned vedle Ginny.

"Pardón," usmála se omluvně.
"Mě je špatně," oznámila Hermiona.
"Jsme v přírodě, nemusíš se stydět, keřů je tu dost," ujistila ji Sarion. Hermiona nejdřív chtěla říct něco ve smyslu, jak to je nechutné, ale vteřinku na to zmizela za keřem z vlastní vůle.

Chvilku na to se ozvala další rána. Brzy na to přišel nabroušený Harry a oznámil jim, že se Bela přemístila bůhvíkam. Rozhlédli se, protože jim stále někdo chyběl.

"Támhle," ulevilo se Sarion, čehož si snad jako jediná všimla Hermiona a Sarion si od ní vysloužila zkoumavý pohled.

***

"Crucio!" Draco zakřičel bolestí, ale ani na okamžik nezastavil.

Malfoy starší se zasmál tomu marnému pokusu kamene přeplavat jezero. A v tom okamžiku se to povedlo, ne že by kámen přeplaval jezero, to ne, ale Lucius na setinu vteřiny ztratil kontrolu nad situací.

Draco čekal právě na tuhle chvíli nepozornosti. Švihl hůlkou jako mečem a jeho otce to odhodilo dozadu. Malfoy starší zavřeštěl bolestí. Draco se nad ním postavil.

"Na tuhle chvíli jsem čekal hodně dlouho..."
"Tak to aspoň neprotahuj, ty zmetku," zavrčel Smrtijed.

***

Koukali na Draca, jak stojí nad otcem. Porazil ho!

***

"Avada Kedavra," zasyčel Draco. Hůlka se rozechvěla, zazářila zeleně, ale nic se nestalo.
"Nemáš na to. Tvoje nenávist není dostatečná," zasmál se Lucius. Draco se koukl na hůlku a vložil ji zpátky do kapsy. Sklonil hlavu.

Udělal několik kroků a šlápl Smrtijedovi na krk, protože se zrovna chtěl zvedat.

"Máš pravdu," řekl klidně a z jeho hlasu byl cítit smutek. "Necítím k tobě nenávist..." Malfoy starší se zatvářil, jako by dostal facku plechovou rukavicí.
"...lituji tě," řekl Draco tak tiše jako ve snu.
"Nestojím o tvou lítost!" křikl Smrtijed a zmizl ve víru barev (přenášedlo).

Draco se otočil na ostatní, potom ale zamířil někam stranou, opřel se o nějaký strom a svezl se dolů.

Netušili, co mají říct. Hermiona se s Ronem vzdálili. Sarion chtěla jít za Dracem, ale Ginny ji chytila za ruku.

"Na Harryho možná lest zafunguje, abys ho uklidnila. Věř mi ale, že na něho ne."

Sarion sklonila hlavu.

"Něco ti ukážu," ozvala se Hermiona, když zpozorovala, že se trápí, když mu nemůže pomoci. Chytila obě dívky za ruku a se smíchem je zavedla kousek dál. Zdálo se, jako by se zbláznila.

Dívky se brzy začaly smát taky, ani netušily proč.

"Tady je to!" ukázala Hermiona.
"WOW! Ta socha je dokonalá!" zasmála se Sarion.
"Dík," usmála se Ginny.
"To ty?"
"My tři," ukázala Ginny ještě na Hermionu a Rona, který o něčem debatoval s Harrym.
"Dobrý... Mít sprej," zabásnila. Ginny je nenápadně opustila.
"Co bys s ním dělala?" zeptala se Hermiona.
"Upravila bych mu vizáž, šedou moc nemusím, i když..." napadlo ji najednou a začala se hrabat v tašce.
"Co hledáš?" užasla Hermiona.
"Tohle," zazubila se Sarion a vítězoslavně vytáhla lihový fix. Hermioně blýsklo v očích porozumění.
"Můžu první?" zeptala se nejistě. Sarion ještě jednou zalovila v tašce.
"Nemusíš," vytáhla ještě jeden. "Červený nebo černý?"
"Červený."
Už teď mi je toho Smrtijeda líto...

***

"Nenávist plodí jenom nenávist," ozvalo se nad ním. Zvedl hlavu.
"We- Ginny, co tady..."
"Udělal jsi dobře."
"Myslíš?"
"Vím to. Tvoje slova ho zabolela víc, než ty kletby; šla od srdce..."
"Myslíš... myslíš, že jsem slabý?" zeptal se tiše. Ginny si před něj klekla a donutila ho, aby se jí podíval do očí.
"Nenávist neděla člověka silnějším, oslabuje ho a svazuje. Zabít nenáviděnou osobu dokáže každý druhý slaboch, ale darovat život nepříteli, to chce sílu," promluvila mu do duše.
"Nejspíš máš pravdu," přiznal.
"Mám ji," ujistila ho.
"Dík a... promiň za to..."
"Co bylo bylo... Měl jsi pravdu, změnil jsi se. Nevím, co na to zbytek světa, ale já s tebou příměří uzavřu," usmála se a nabídla mu ruku. Překvapeně na ni pohlédl. Potom ruku s mírným úsměvem přijal. Vstal a pomohl jí na nohy.
"Takže, pojďme za Hermionou a Sarion," navrhla.
"A kde jsou?"

"Dívají se na jednu sochu... Mimochodem, mám pocit, že se Sarion líbíš," uchichtla se.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.