26. - To, co nikdy neměl (1. část)

25. june 2007 at 19:03 | TheMajestic |  Zavržené bohatství
A je tady poslední kapitola, jak jsem slíbila, je trošku delší, takže je na dvě části... Enjoy it!!! 8D
26. kapitola

Erekhyon se zahleděl k hradu a uviděl na hradbách skoro všechny jeho obyvatelé, jak sledují zápas. Ochránce už nikdo tisíc let neviděl a mysleli se, že ho Garashghagon zabil.
Gryf uskočil dlouhému meči a zaútočil drápy na mentaurův trup. Garash se ohnal holí a ta zasáhla gryfa po jedné tlapě. Uskočil. Garash proti němu vyslal nějaké kouzlo, ale gryf uskočil, roztáhl křídla a přeletěl přes mentaura. Dopadl na zadní tlapy a přední zatnul mentaurovi do boků. Garashghagon vykřikl a stanul na zadní. Na to jenom gryf čekal a zatnul mu drápy do břicha. Prudce škubl a Garash se zazmítal v křečích. Křídly gryfa odstrčila sám se odpotácel trochu dál. Klesl na zadní a gryf jenom vyšlapoval osmičky na prašné ploše jako zmatená kočka v ZOO:
Garash se ohnal holí a proti gryfovi vylétl rudý paprsek. Rychlým pohybem se mu vyhnul a už se rozběhl proti konajícímu, přesto stále nebezpečnému, mentaurovi. Jedna z kleteb ho zasáhla do zadní nohy, ale nezastavil. Skočil na něj a sekl Garashovi přes krk a hrudník(byl to jeden sek, ale měl velkou tlapu). Gryfovu tlamu pokryla černá krev. Stoupnul si a opřel přední tlapy o mrtvou bestii. Zařval. Nejspíš v tom řevu bylo něco víc, protože všichni mentauři pochmurně kývli hlavami a zmizeli v lese.
Gryf pomalu došel k nim. Dívali se na něj se strachem.
"Nemusíte se mě bát," oznámil ji hlasem, který vzbuzoval důvěru.
"Ty jsi ochránce?" zeptala se Hermiona, která měla dost času dát si všechny spojitosti dohromady.
"Ano, jsem," odpověděl gryf a jemně žďuchl čumákem do Sarion, ale ta se neprobírala. "Jsem Gryffin, syn Griffindorův. Godrik měl určil jako ochránce sestry, ale zklamal jsem," řekl smutně.
"Syn Griffindorův?" zeptala se Hermiona a gryf zřejmě pochopil, na co naráží.
"Godrik přijal otcovo jméno za své druhé."
"Jak jsi mohl zklamat, když jsi byl uvězněný?" zeptala se Ginny.
"Zklamal jsem, protože jsem se nechal uvěznit."
Erekhyon přiložil k ústům píšťalku a foukl do ní, neozval se žádný zvuk. Brzy na to ale přiběhl jeho kůň.
"Musíme ty dvě dovézt do hradu," oznámil jim.
"Já to zvládnu sama," stála si na svém Hermiona a vstala. Moc ji to ale nevyšlo a Ron ji jen taktak zachytil.
"Neřekl bych," zavrtěl hlavou. Erekhyon podržel koně a Ron ji vyzvedl do sedla. Zamířili si to k hradu. Erekhyon ještě chvíli zůstal u Sarion. Gryffin se k němu vrátil.
"A ty jsi v pořádku?"
"Tolik štěstí a zloby najednou... Nevím, co mám dělat," řekl tiše.
"Proč zloba a štěstí?"
"Zloba, protože trpěla, když ji otec podle slibu odevzdal Garashghagonovi," objevily se mu v očích slzy. Gryffin na něj koukl tázavě.
"Pomohu ti ji odnést," řekl a poklekl na přední. Erekhyon zaváhal, protože to bylo vznešené stvoření.
"Jestli mám být ochráncem, musím chránit a pomáhat všem," ujistil ho gryf. Erekhyon zvedl Sarion a položil mu ji na záda. Vykročili k hradu.
"Jaký to byl slib?" zeptal se Gryffin, protože se zdálo, že to Erekhyona trápí, tak mu ten vyprávěl o Sarion.
"Takže se zlobíš, protože musela trpět," kývl gryf.
"Ano. Na druhou stranu mám strašnou radost, že ji vidím. Když se někdo ztratí v lese, rovná se to smrti. Dvanáct let jsem ji neviděl a pamatuji si ji jenom z toho, co mi o ni řekla chůva, protože jsem byl moc malý."
"To je pochopitelné," řekl gryf a chvíli šli v tichosti, oba horlivě přemýšleli. Najednou gryf zastavil a Erekhyon se na něj otočil.
"Děje se něco?"
"Chtěl bych znovu složit slib, že hrad ochráním," prohlásil. Erekhyon se na něj díval překvapeně a taky trochu zaraženě. Proč mu to říká?
"Chtěl bych ho složit tobě," poklekl na předních. "Vždycky hrad ochráním. Budu vždycky stát po tvém boku, ať se objeví sebevětší nebezpečí," pronesl slavnostně. Erekhyon na něj chvíli koukal vyjeveně, pak se ale vzpamatoval.
"A já tvá slova přijímám," poklekl před stvořením a položil mu ruku na rameni. Zahleděli si do očí.
Po chvíli oba vstali a vydali se v mlčení dál. Brzy dohnali ostatní a za chvíli stanuli před bránou. Měla tak deset metrů na výšku a bylo vidět, že je z kvalitního dřeva, aby v případě potřeby alespoň chvíli udržela nepřátele. Erekhyon koukl nahoru, aby se ujistil, že ho viděli. Chvíli se nic nedělo. Nakonec se ozvala tupá rána, jak se konečně něco dalo do pohybu, následovalo chrastění řetězů(podle zvuků fakt velkých) doprovázeno zvukem, jak se pohybovaly obrovské závory. Nakonec se brána otevřela a naskytl se jim pohled na obrovské nádvoří. Nebylo tam moc lidí, protože se všichni schovali, sem tam někdo vykoukl.
Vstoupili a došli do středu nádvoří. Všude bylo ticho, potom vyšel ze stínu nějaký muž, těžko říct kolik mu bylo, ale vypadal starší než Erekhyon. Pomalu k nim došel. Erekhyon vystoupil dopředu a chvíli si s mužem hleděli do očí. Nakonec ten muž poklekl a podal mu hůl, kterou držel v ruce.
"Vítej doma, pane," řekl se skloněnou hlavou.
"Taky jsem rád, že jsem tu. Nech připravit pokoje a budeme potřebovat léčitele."
"Ano, pane," kývl muž trochu nejistě.
"Tito lidé mě zachránili ze zajetí," oznámil mu tiše. Muž na něj vyděšeně pohlédl.
"Garashghagon vás..."
"Naštěstí jsem tam dlouho nebyl, protože mi pomohli," přikývl. Muž vstal a okamžitě někam zmizel.
Chvíli tam čekali a Erekhyon zůstal s nimi, potom zašel za gryfem.
"Nevím, kde bys měl zůstat," nadhodil.
"Jeskyně pod hradem byla vždycky mým příbytkem, ale za dávných časů jsem trávil mnoho času v pracovně Gwyneth a Rodolpha. V pokoji byla tajná chodba, kudy jsem se tam mohl dostat."
"Je to teď moje pracovna, můžeš tam být kdykoli se ti zlíbí, jsi zde vítán," řekl nahlas, aby to slyšeli i lidé, kteří je ještě stále sledovali nejistě.
Pár minut na to se objevily tři služky a zavedly je do pokojů. Erekhyon zavedl Gryffina do své pracovny, kde si od něj vzal sestru. Zanesl ji do svého pokoje. Potom se objevil jeho správce.
"Léčitelé už jsou na cestě, pane," oznámil mu.
"Děkuji, Darrene," řekl sklesle.
"Co se děje?" zeptal se. Erekhyon se podíval do svého pokoje.
"Doufám, že se z toho dostane," řekl tiše.
"Neboj se, oni ji dají do pořádku. Přišla s nimi?" zeptal se ho.
"Jo," kývl a šel si sednout vedle ní.
Darren chvíli dívku pozoroval ode dveří, ale najednou zbystřil. Vešel do pokoje a dřepl si vedle postele.
"Kdyby to nebyla hloupost, přísahal bych, že..."
"Je to ona," kývl Erekhyon.
"To není možné. Ztratila se v lese. Pamatuju si, jak nám řekli, že utekla a ztratila se. Byl jsem na ni naštvaný, protože mi slíbila, že mi pomůže s ohněm," namítl Darren.
"Bude u tebe tajemství v bezpečí?" zeptal se ho.
"Snad se nemusíš ptát, Erekhyone," pohlédl na něj přítel.
"Můj otec ji slíbil mentaurům, když vrátí jeho ženě na rok život, aby mohla porodit syna," řekl tiše. Darren otevřel ústa.
"Připadalo mi divné, když tehdy přišel, aby nám to oznámil. Vůbec se netvářil smutně," zamyslel se. Podíval se na dívku a zavrtěl hlavou.
"Jdu se podívat, kde se léčitele tak dlouho zdrželi," oznámil.
"Až prohlédnou tu druhou dívku, ať sem někdo přijde," řekl mu, ještě než zmizel.
Do deseti minut tam byli tři léčitele. Erekhyon ji tam se sestrou nechal o samotě. Jeden léčitel mu řekl, že Hermioně se dostal jed do krve, že bude brzy potřebovat při pravit protilátku. Erekhyon kývl, protože to tušil a vydal se do pracovny.
"Omlouvám se, že jsem tě tu nechal čekat," řekl Gryffinovi, který se usadil v jednom z křesel a kupodivu se zdálo, že křesla ani neprotestují proti jeho váze.
"Jak je na tom tvá sestra?"
"Jsou u ní zrovna léčitelé. Tu druhou ale škrábla harpyje a vím určitě, že tady o tom něco bylo. Proti harpyjím se tu nebojovalo velmi dlouho, ale mám pocit, že v jedné ze starých knih něco bylo."
"Zkus tamhletu zelenou na konci police," poradil mu gryf. Erekhyon založil zpátky knihu, kterou držel v ruce a přešel k té, na kterou Gryffin ukázal.
"Díky, jak jsi to věděl?"
"Pamatuji si ji ještě z dob, kdy jsem žil na hradě," vysvětlil.
Erekhyon knihu položil na stole a začal v ní listovat. Po chvíli našel i recept na protilátku. Když si prohlédl ingredience, oddychl si, protože všechny byly běžně používané, takže pro nebude třeba do lesa.
"Na chvíli tě tu ještě nechám, jestli chceš můžeš si to tady prohlédnout, co se tu změnilo," řekl Erekhyon a i s knihou zmizel za dveřmi.
***
"Erekhyone, kde je Sarion?" zeptal se Harry, který spolu s ostatními čekal před pokojem Hermiony.
"Je v mém pokoji a ještě u ní jsou léčitelé," řekl smutně. "Ale pro Hermionu mám dobrou zprávu. Není tady někde léčitel?" zeptal se.
"Je u ní v pokoji," kývla Ginny, která ujišťovala Rona, že bude v pořádku.
"Dík," kývl a vstoupil.
Po chvíli zase vyšel a opřel se o stěnu.
"Nejspíš tady nějakou dobu pobudete, protože nepředpokládám, že byste tu chtěli zůstat nastálo. Už vám připravili pokoje?"
"Jo, ale chtěli jsme počkat, jak na tom budou."
"Právě jsem našel nějakou protilátku pro Hermionu, příprava trvá tři hodiny a bude si pak muset ještě na chvíli odpočinout. Sarion byla ještě před chvíli v bezvědomí, takže taky nemyslím, že jen tak bude chodit. Jak budou mimo nebezpečí, pošlu ještě někoho k vám, protože vidím, že taky zrovna nejste jako rybičky. Měli byste si taky odpočinout. Jakmile se dozvím, jak to s nimi vypadá, někoho za vámi pošlu," slíbil jim. Rozešli se tedy do pokojů. Draco ještě zůstal.
"Nejsem unavený, chtěl bych ji vidět," řekl tiše. Erekhyon na něj pohlédl zkoumavě, slyšel v jeho hlase obavy.
"Pojď se mnou, budu čekat ve své pracovně. Kdybys přece jenom byl unavený, můžeš si ta zdřímnout v křesle," řekl a Draco se zvedl.
Procházeli dlouhými chodbami. Kdyby tam bylo víc obrazů, bylo by to připomínalo Bradavice. Erekhyon vešel do pracovny a Draco ho následoval. V jednom rohu na měkkém koberci ležel Gryffin.
Erekhyon mávnutím ruky rozsvítil pochodně na stěnách a začal se probírat knihovnou. Našel nějakou bichli a položil ji na stole. Hledal dlouho, potom něco našel.
Draco ho stále pozoroval, zajímalo ho, co dělá. Erekhyon se po chvilce zvedl, ještě jednou nakoukl do knihy a vytratil se z pokoje. Za chvíli se vrátil a nesl v rukou nějaké byliny a lahvičky. Taky obvazy.
V jedné misce začal míchat dohromady nějaké břečky, ke kterým postupně přidával i byliny. Místnost jimi byla během chvilky celá provoněná. Potom přidal ještě nějaký odvar a zamíchal. Nad miskou se vznášela namodralá pára. Postavil ji na zemi vedle gryfa a potom došel pro obvazy. Gryffin otevřel jedno oko, aby se přesvědčil, co to dělá.
"Děkuji, ale myslím, že to ostří bylo otrávené," řekl trochu smutně.
"Bylo otrávené, ale všiml jsem si, jakou ten jed měl formu a poznal jsem ho. Právě jsem ti připravil něco, co ti pomůže," vysvětlil, co to teď celou dobu dělal. Gryf si ho pozorně prohlédl.Erekhyon si k němu klekl a čistou vodou mu rány opatřil, potom i tu otrávenou. Nakonec na ni nanesl směs, kterou připravil. Gryffinovi se viditelně ulevilo.
"Změnilo se to tu. Mladí jsou staří a staří tu nejsou," pronesl gryf zamyšleně. Erekhyon na něj pohlédl a uvědomil si, že vlastně byl dlouho uvězněný. Odnesl všechno, co teď bylo na zemi. Potom si sedl vedle gryfa a opřel se o stěnu. Dal se do vyprávění, co se tady dělo od jeho nepřítomnosti.
Objevili se nějací léčitelé, zpočátku si pomyslel, že už je Sarion v pořádku, ale oni přišli za nimi. Draco okamžitě zavřel oči a dělal, že spí, aby ho nikdo nebudil.
"Byli unavení, nebuďte ho. A mě nic není," oznámil jim.
"Přikázal jste, že máme prohlédnout každého, kdo teď přišel," podotkl Darren, který se objevil za léčiteli.
"Budu si asi muset dávat pozor na to, co říkám," zasmál se Erekhyon a sundal si krátký plášť, který měl na sobě. Pod tím měl bílou košili, která byla skoro celá pokrytá krví.
"Většino není moje," ubezpečil je pochmurně. Darren na něj koukl.
"Všichni?"
"Do jednoho," kývl, protože se jich do lesa na průzkum vydalo šest.
Erekhyon se posadil na stůl a sundal si i košili.
"Říkal jsi, že ta krev není tvoje," řekl Darren překvapeně, když uviděl tři centimetry krátké řezné rány na jeho zádech.
"Řekl jsem, že většinou není moje a jsou to jenom povrchová škrábnutí, nic vážného," vysvětlil. Léčitelé se hned dali do práce.
"Vy jste opravdu sourozenci," zavrtěl hlavou.
"Jak jsi to myslel?"
"Když jsme u ní byli, na chvíli se nám ji povedlo probrat. Její první slova byla, že ji máme nechat na pokoji, že ji nic není. Ještě jsme se ji stihli zeptat, co se stalo a co ji bolí, potom zase omdlela." Erekhyon sklonil hlavu.
"Jak to s ní vypadá teď?" zeptal se.
"Prostřelené rameno bude v pořádku do dvou dnů, nedostala se tam infekce. Jinak nemá žádná zranění. Říkala, že stála proti Garashghagonovi, ale z toho si prý moc nepamatuje."
"Garashghagon ji holí odhodil až ke skalám a tam ztratila vědomí, takže předpokládám, že se nešikovně praštila do hlavy. Potom se objevil Gryffin a zachránil nás," ukázal na gryfa v rohu.
"To je Ochránce?"
"Jo."
"Jak se sem dostal?"
"Byl tu celou dobu, ale byl uvězněný v jeskyni pod hradem. Útok některých mentaurů narazil do skály a uvolnil ho."
"Je v pořádku?"
"Garashghagon ho párkrát zasáhl, jednou otráveným mečem, ale už jsem ho ošetřil."
"To je dobře, řekl bych, že teď tady bude zapotřebí. Porážka Garashghagona byla velkolepá, ale ani nedoufám, že budou žít v klidu. Možná rok budou tiše sedět a plánovat, ale potom zaútočí.
"Taky si myslím, ale do té doby tu bude konečně klid, budeme mít čas připravit se na válku," pronesl Erekhyon zamyšleně.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.